Naděje lidstva

Před Annášem,Kaifášem a veleradou

Ježíše z Getsemanské zahrady doprovázel hlučící dav. Kristus kráčel namáhavě a s obtížemi, protože jeho ruce byly pevně spoutány a byl pečlivě střežen. NL 78.1

Nejdříve byl odveden do domu Annáše, bývalého nejvyššího kněze, jehož místo nyní zastával jeho zeť, Kaifáš. Bezbožný Annáš požadoval, aby mohl jako první vidět Ježíše z Nazaretu spoutaného coby vězně. Doufal, že během výslechu získá nějaký důkaz, který zaručí jeho odsouzení. Se zřetelem na svůj záměr se ptal Spasitele na jeho učedníky a učení. NL 78.2

Kristus odpověděl: “Já jsem mluvil ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámu, kde se Židé vždycky scházejí, a nic jsem nemluvil tajně.” Potom se obrátil k tazateli a řekl: “Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem k nim mluvil.” Jan 18,20.21. NL 78.3

Kněží nasadili zvědy, aby Krista sledovali a zaznamenávali každé jeho slovo. Díky nim věděli o všem, co říkal a co konal v každém shromáždění lidu, kterého se zúčastnil. Zvědové se ho snažili chytit za slovo, aby na něm mohli najít něco, zač by jej mohli odsoudit. Proto Spasitel řekl: “‘Zeptej se těch, kteří mě slyšeli.’ Jdi za svými zvědy. Oni slyšeli, co jsem řekl. Oni ti mohou říct, čemu jsem učil.” NL 79.1

Kristova slova byla tak pronikavá a jasná, že si kněz uvědomil, že tento vězeň čte v samých hlubinách jeho duše. NL 79.2

Jeden z Annášových služebníků se však domníval, že jeho pánovi nebyla projevena náležitá úcta, udeřil proto Ježíše do tváře se slovy: “Takhle odpovídáš nejvyššímu knězi?” NL 79.3

Na to Ježíš klidně řekl: “Jestliže jsem mluvil zle, vydej svědectví o zlém, jestliže však dobře, proč mě biješ?” Jan 18,22.23. NL 79.4

Kristus mohl přivolat na pomoc zástupy nebeských andělů. Bylo to však součástí jeho poslání, aby ve svém lidství podstoupil všechen výsměch a urážky, jaké jen lidé mohli vůči němu použít. NL 79.5

Z Annášova domu byl Spasitel odveden do Kaifášova paláce. Byl vyslýchán před veleradou, ale dříve, než byli svoláni její členové, Annáš a Kaifáš se ho znovu vyptávali, avšak nic nezjistili. NL 79.6

Když se členové velerady shromáždili, zaujal Kaifáš místo předsedajícího. Po obou stranách seděli soudci, před nimi stáli římští vojáci střežící Spasitele a vzadu postávala žalující lůza. NL 79.7

Kaifáš přikázal Ježíši, aby před nimi vykonal jeden ze svých mocných divů. Jeho slova však Spasitel jakoby nevnímal. Kdyby odpověděl třeba jen jedním vše pronikajícím pohledem, jakého se dostalo kupcům a prodavačům v chrámu, celý hlučící dav by byl nucen prchnout z jeho přítomnosti. NL 79.8

Židé byli v té době podrobeni Římanům a nebylo jim dovoleno nikoho potrestat smrtí. Velerada mohla vězně jen vyslýchat, ale vynesení rozsudku muselo být potvrzeno římskými úřady. NL 80.1

Aby Židé mohli provést svůj bezbožný plán, museli najít na Spasiteli něco, co by římský vladař považoval za trestuhodné. Mohli si opatřit mnoho důkazů, že Kristus mluvil proti židovským tradicím a mnoha jejich předpisům. Bylo snadné dokázat, že odsuzoval kněze a zákoníky a že je nazýval pokrytci a vrahy. Taková obvinění by však Římané neuznali, neboť sami byli znechuceni nároky farizeů. NL 80.2

Proti Kristu byla vznesena řada obvinění, ale buď si svědkové odporovali, anebo důkaz byl takového druhu, že by nebyl Římany přijat. Pokoušeli se přimět Ježíše k tomu, aby odpovídal na jejich obvinění, on se však tvářil, jakoby je neslyšel. Kristovo mlčení bylo popsáno prorokem Izaiášem takto: “Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých.” Izajáš 53,7 PBK. NL 80.3

Kněží se začali obávat, že se jim nepodaří získat nějaký důkaz, který by mohli předložit Pilátovi. Uvědomovali si, že musí vynaložit maximální úsilí. Velekněz pozvedl svou pravici k nebi a oslovil Ježíše po způsobu slavnostní přísahy: “Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Kristus, ten Boží Syn!” Matouš 26,63. NL 80.4

Spasitel nikdy nezapřel své poslání ani svůj vztah k Otci. Mohl mlčet k osobním urážkám, ale když bylo zpochybňováno jeho dílo nebo jeho božské synovství, hovořil jasně a rozhodně. Každé ucho nyní napjatě naslouchalo a každé oko se na něj upíralo, když odpověděl: “Tys to řekl.” NL 80.5

V té době bylo zvykem, že toto ustálené slovní spojení znamenalo naprosto totéž, jako když někdo řekl: “Ano.” Byla to nejdůraznější forma kladné odpovědi. Zdálo se, že Spasitelovu bledou tvář osvítilo nebeské světlo, když pokračoval: “Ale říkám vám, od této chvíle uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.” Matouš 26,64. NL 81.1

Tímto prohlášením Spasitel poukázal do budoucna, na dobu, kdy se role vymění a Kristus zaujme postavení nejvyššího Soudce nebe i země. Tehdy bude sedět na Otcově trůnu a proti jeho rozhodnutí nebude odvolání. NL 81.2

Svým posluchačům představil pohled na den, kdy místo toho, aby byl obklopen a urážen prostopášnou lůzou, přijde na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. Bude doprovázen zástupy andělů. Potom vynese rozsudek nad svými nepřáteli, mezi kterými bude i tento obviňující dav. NL 81.3

Když Ježíš prohlásil, že je Božím Synem a soudcem světa, velekněz roztrhl své roucho, jako by dával najevo své zděšení. Pozvedl ruce k nebi a řekl: “Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Hle, právě jste slyšeli jeho rouhání! Co si o tom myslíte?” Soudci odpověděli: “Je hoden smrti.” Matouš 26,65.66. NL 81.4

Vyslýchat vězně v noci bylo v rozporu s židovským zákonem. I když Kristovo odsouzení bylo již zpečetěno, musel být vykonán formální výslech během dne. NL 81.5

Ježíš byl odveden na strážnici, a tam musel snášet výsměch a urážky vojáků i lůzy. NL 81.6

Za rozbřesku byl Ježíš znovu přiveden před své soudce a byl nad ním vynesen konečný rozsudek — odsouzení. NL 82.1

Vůdců i lidu se zmocnila ďábelská zběsilost. Ozval se řev podobný řevu divokých šelem. Vyřítili se na Ježíše s voláním: “Je vinen, zabte ho,” a kdyby nebylo vojáků, byl by rozsápán na kusy. Avšak zasáhly římské úřady a silou zbraní zabránily davovému šílenství. NL 82.2

Kněží, přední mužové i dav se spojili v urážení Spasitele. Přehodili mu přes hlavu staré roucho. Jeho trýznitelé jej bili do tváře a vyzývali ho: “Prorokuj nám, Kriste, kdo tě udeřil?” Matouš 26,68. NL 82.3

Když mu sňali roucho s hlavy, jeden posměvač z davu naplival Spasiteli do tváře. NL 82.4

Boží andělé pečlivě zaznamenávali každý urážlivý pohled, každé slovo a každý čin proti svému milovanému Veliteli. Tito ničemníci, kteří se Ježíši posmívali a plivali do klidné, bledé Kristovy tváře, budou jednoho dne hledět na tento obličej v jeho slávě, na tvář zářící jasněji než slunce. NL 82.5