Naděje lidstva

Před Pilátem

Když byl Kristus odsouzen soudci velerady, byl ihned odveden k Pilátovi, římskému místodržiteli. Záměrem Židů bylo, aby Pilát rozsudek potvrdil a dal ho vykonat. NL 86.1

Židovští kněží a přední mužové nemohli sami vstoupit do Pilátovy soudní síně. Podle obřadních zákonů jejich národa by se tím poskvrnili, a tak by se vyloučili z účasti na velikonoční slavnosti. NL 86.2

Ve své zaslepenosti neviděli, že pravým velikonočním beránkem je Kristus a že od tohoto okamžiku pro ně tento velký svátek ztratil svůj význam. NL 86.3

Když Pilát Ježíše spatřil, uvědomil si, že před ním stojí ušlechtilý muž s důstojným chováním. V jeho tváři nebylo ani stopy po nějaké zločinnosti, kterou zástupce Říma očekával. Pilát se obrátil ke kněžím a zeptal se: “Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?” Jan 18,29. NL 86.4

Jeho žalobci neměli v úmyslu uvádět podrobnosti, a tak nebyli na tuto otázku vůbec připraveni. Věděli, že nemohou předložit nějaký pravdivý důkaz, díky kterému by ho římský vladař odsoudil. A tak si kněží přivolali na pomoc falešné svědky, “a ti ho začali obviňovat: ‘Nalezli jsme tohoto muže, jak rozvrací národ a brání dávat daně císaři a nazývá se Kristem králem.’” Lukáš 23,2. NL 87.1

Nebyla to pravda, protože Kristus plně uznával placení daní císaři. Když se ho zákoníci snažili v této záležitosti nachytat, moudře odpověděl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” Matouš 22,21. NL 87.2

Pilát se nedal oklamat svědectvím falešných svědků. Obrátil se ke Spasiteli a zeptal se ho: “Ty jsi ten židovský král?” NL 87.3

Ježíš mu odpověděl: “Ty to říkáš.” Matouš 27,11. NL 87.4

Když uslyšeli Kristovu odpověď, Kaifáš a ti, kteří byli s ním, se začali dovolávat Pilátova svědectví, že Ježíš se vlastně přiznal ke zločinu, z něhož byl obžalován. S hlučným pokřikováním se dožadovali, aby byl odsouzen k smrti. NL 87.5

Když Kristus svým žalobcům nic neodpověděl, Pilát mu řekl: “Nic neodpovídáš? Pohleď, z kolika věcí tě obviňují!” Marek 15,4. NL 87.6

“Ježíš ale stejně nic neodpověděl.” Marek 15,5. NL 87.7

Pilát byl zmaten. Neviděl na Ježíši žádný důkaz o zločinu a nedůvěřoval těm, kteří na něho žalovali. Ušlechtilý zjev a klidné Spasitelovo chování bylo v naprostém protikladu ke vzrušení a zběsilosti jeho žalobců. Pilát tím byl dojat a byl zcela přesvědčen o Ježíšově nevině. V naději, že se od něho dozví pravdu, vzal Pilát Ježíše stranou a zeptal se ho: “Ty jsi ten židovský král?” NL 87.8

Kristus na tuto otázku Pilátovi neodpověděl přímo, ale zeptal se: “Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?” Jan 18,34. NL 88.1

Boží Duch se snažil Piláta přesvědčit. Ježíšova otázka ho měla přivést k bližšímu zkoumání svého vlastního srdce. Pilát pochopil smysl této otázky. Jeho vlastní srdce se před ním otevřelo a on poznal, že jeho duše byla pohnuta přesvědčením. V jeho srdci se však ozvala pýcha, a tak odpověděl: “Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi udělal?” Jan 18,35. NL 88.2

Tím Pilát zmařil tuto jedinečnou příležitost. Ježíš však toužil, aby Pilát pochopil, že nepřijde jako pozemský král, proto řekl: “Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Teď ale mé království není odsud.” Jan 18,36. NL 88.3

Pilát se ho tedy zeptal: “Takže jsi král?” NL 88.4

Ježíš odpověděl: “Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.” Jan 18,37. NL 88.5

Pilát zatoužil poznat pravdu. Jeho mysl byla zmatena. Dychtivě se chopil Spasitelových slov a jeho srdce zachvátila velká touha vědět, co je skutečná pravda a jak by mohl nabýt znalosti o ní. “Co je pravda?” zeptal se Ježíše. NL 88.6

Nečekal však na to, až dostane odpověď. Hluk davu před soudní síní přerůstal v řev. Kněží se hlučně dožadovali rychlého vyřízení případu a Pilát si uvědomil své okamžité povinnosti. Vyšel tedy k lidu a prohlásil: “Já na něm žádnou vinu nenalézám.” Jan 18,38. NL 88.7

Slova, která pronesl pohanský soudce, byla sžíravou výtkou předním mužům Izraele, kteří Spasitele obviňovali a používali k tomu podlé zrady a falše. NL 88.8

Když kněží a starší uslyšeli Pilátova slova, jejich vztek a zklamání neznalo mezí. Dlouho připravovali tuto zradu, dlouho čekali na tuto příležitost. Když nyní viděli, že by Ježíš mohl být osvobozen, byli by ho s chutí roztrhali na kusy. NL 89.1

Ztratili poslední zbytky rozumu a sebeovládání a zcela dali volný průchod svým zvráceným pudům. S kletbami na rtech se podobali spíše démonům než lidem. Pohrozili Pilátovi, že na něj budou žalovat u římské vlády, aby proti němu zakročila. Obvinili ho, že odmítá odsoudit Ježíše, který se podle jejich tvrzení postavil proti císaři. Pak začali křičet: “Bouří lid! Učí po celém Judsku, počínaje od Galileje až sem!” Lukáš 23,5. NL 89.2

Pilát v té chvíli neměl vůbec v úmyslu Ježíše odsoudit. Byl přesvědčen o jeho nevině. Když však slyšel, že Kristus je z Galileje, rozhodl se, že ho pošle k Herodovi, vládci té krajiny, který byl nyní v Jeruzalémě. Doufal, že tím svalí odpovědnost za soud na Heroda. NL 89.3

Ježíš byl zemdlený hladem a unavený nedostatkem spánku. Trpěl také krutým zacházením, jehož se mu dostalo. Pilát ho však znovu vydal žoldnéřům, kteří ho za posměchu a urážek nelítostného davu odvlekli pryč. NL 89.4