Naděje lidstva

Zrada a zatčení

Když Spasitel vykročil, aby se setkal se svým zrádcem, na jeho tváři nebyla ani stopa po právě prožitém utrpení. Postavil se před své učedníky a zeptal se davu: “Koho hledáte?” Odpověděli mu: “Ježíše Nazaretského.” Ježíš jim řekl: “Já jsem to.” Jan 18,4.5. NL 75.1

Když Ježíš vyřkl tato slova, postavil se mezi něj a zástup lidí anděl, který před chvílí Ježíše povzbuzoval v zahradě. Božské světlo osvítilo Spasitelovu tvář a přikryl ho stín ve tvaru holubice. NL 75.2

V přítomnosti této božské slávy nemohl krvežíznivý dav vydržet ani na okamžik. Všichni se zapotáceli a couvli. Kněží, starší i vojáci padli na zem jako mrtví. NL 75.3

Anděl zmizel a světlo se rozplynulo. Ježíš měl příležitost uprchnout, avšak nevyužil ji. Zůstal stát na místě, klidný a vyrovnaný. Jeho učedníci byli příliš ohromeni, než aby mohli pronést slovo. NL 75.4

Římští vojáci se brzy vzchopili. Spolu s kněžími a Jidášem obklopili Krista. Zdálo se, že se stydí za svou slabost a že se bojí, aby jim neunikl. NL 76.1

Znovu jim Vykupitel položil otázku: “Koho hledáte?” NL 76.2

Opět odpověděli: “Ježíše Nazaretského.” Na to Spasitel pravil: “Řekl jsem vám, že to jsem já. Jestliže tedy hledáte mě, nechte tyto, ať odejdou.” Jan 18,7.8. NL 76.3

V této hodině zkoušky se Kristovy myšlenky soustředily na jeho milované učedníky. Nechtěl, aby museli trpět, třebaže jeho čekalo vězení a smrt. NL 76.4

Zrádce Jidáš nezapomněl na úlohu, kterou měl sehrát. Přistoupil k Ježíši a políbil ho. Ježíš mu řekl: “Příteli, proč jsi přišel?” Matouš 26,50. Hlas se mu zachvěl, když dodal: “Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?” Lukáš 22,48. NL 76.5

Tato něžná slova se měla dotknout Jidášova srdce, avšak zdálo se, že veškerý cit a čest ho již opustily. Jidáš se zcela poddal satanově nadvládě. Stál troufale před Pánem a nepocítil žádnou hanbu, že jej vydal nelítostnému davu. NL 76.6

Kristus neodmítl zrádcův polibek. Tím nám dal příklad snášenlivosti, lásky a slitování. Jestliže jsme jeho učedníky, musíme s našimi nepřáteli jednat stejně jako Ježíš s Jidášem. NL 76.7

Když krvežíznivý dav viděl, že se Jidáš dotkl toho, jemuž se ještě před chvíli dostalo před jejich zraky nebeské slávy, nabyl odvahy. Teprve nyní se chopili Spasitele a spoutali ruce, které druhým prokazovaly vždy jen dobro. NL 76.8

Učedníci si mysleli, že Kristus nedovolí, aby byl zajat. Věděli, že táž moc, která srazila zástup k zemi, mohla učinit pronásledovatele bezmocnými, dokud by Kristus a učedníci neuprchli. NL 76.9

Byli zklamáni a rozhořčeni, když spatřili provazy, jimiž měly být spoutány ruce toho, jehož tak milovali. Petr v návalu hněvu prudce tasil svůj meč a snažil se bránit svého Mistra. Uťal však jen ucho služebníkovi nejvyššího kněze. NL 77.1

Když Ježíš viděl, co se stalo, uvolnil si ruce, ač je římští vojáci pevně drželi, a pravil: “Nechte už toho!” Lukáš 22,51. Dotkl se uťatého ucha a ucho bylo okamžitě zdravé. NL 77.2

Potom řekl Petrovi: “Vrať svůj meč na jeho místo, protože všichni, kteří berou meč, mečem zahynou. Myslíš si snad, že nemohu požádat svého Otce? On by mi hned dal více než dvanáct legií andělů. Jak by se pak ale naplnila Písma svědčící, že to musí takhle být?” Matouš 26,52-54. “Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?” Jan 18,11. NL 77.3

Kristus se pak obrátil k předním kněžím a starším, kteří byli s davem, a řekl jim: “Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi, abyste mě zatkli? Každý den jsem byl s vámi, vyučoval jsem v chrámu a nezatkli jste mě. Ale ať se naplní Písma!” Marek 14,48.49. NL 77.4

Učedníci byli pohoršeni, když viděli, že Spasitel nevynaložil žádné úsilí na to, aby se vysvobodil z rukou nepřátel. Vyčítali mu, že nic neučinil. Nedokázali pochopit, že se vydal davu a zachváceni hrůzou ho opustili a utekli. NL 77.5

Kristus tento útěk předpověděl: “Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.” Jan 16,32. NL 77.6