Naděje lidstva

Odneste to odtud

Následujícího dne Kristus vstoupil do chrámu. Před třemi lety zde nalezl lidi kupující a prodávající na vnějším nádvoří, pokáral je za to a vyhnal ven. NL 60.1

Nyní, když znovu přišel do chrámu, shledal, že se zde odehrává stále stejné kupčení. Nádvoří bylo zaplněno dobytkem, ovcemi a ptactvem. Ti, kteří se zabývali tímto obchodem, nadále vydírali a okrádali lidi, kteří chtěli přinést oběti za své hříchy. Změť zvuků z nádvoří byla tak velká, že to vážně rušilo ty, kteří se účastnili bohoslužeb uvnitř chrámu. NL 60.2

Kristus stál na chrámových schodech a znovu svým pronikavým pohledem přehlédl nádvoří. Oči všech se upřely na něho. Hlasy lidu a hluk dobytka umlkly. Všichni hleděli s úžasem a posvátnou bázní na Božího Syna. NL 60.3

Z jeho lidského zjevu vyzařovalo božství a naplnilo ho důstojností a slávou, jakou dosud neprojevil. Ticho se stalo téměř nesnesitelným. NL 61.1

Nakonec řekl jasným hlasem a s mocí, která zasáhla lidi jako prudká bouře: “Je napsáno: Můj dům je domem modlitby, ale vy jste z něj udělali doupě lupičů!” Lukáš 19,46. NL 61.2

S ještě větší mocí, než jakou projevil před třemi lety, přikázal: “Odneste to odtud!” NL 61.3

Kdysi kněží i chrámoví služebníci prchli při zvuku tohoto hlasu. Později se styděli za to, že měli takový strach. Uvědomovali si, že by již nikdy neměli takto prchnout. Přesto byli nyní ještě vyděšenější a ještě rychleji než poprvé uposlechli Kristova příkazu, utíkali z chrámu a hnali před sebou i svůj dobytek. NL 61.4

Brzy se nádvoří zaplnilo lidmi, kteří přinesli své nemocné, aby je Ježíš uzdravil. Někteří z nich umírali. Tito postižení cítili svou zoufalou potřebu. Prosebně upřeli své oči na Kristovu tvář, měli však strach, že tam uvidí přísnost, která vyhnala ven kupce a prodavače. V jeho tváři však viděli jen lásku a něžný soucit. NL 61.5

Ježíš laskavě přijal nemocné a nemoc i utrpení dotykem jeho ruky mizely. S něžností bral děti do své náruče, utišil jejich netrpělivý pláč, zbavil jejich malá tělíčka nemocí a bolesti a odevzdal je zpět jejich matkám usmívající se a zdravé. NL 61.6

Jaký to byl pohled na kněze a přední muže, když si opatrně klestili cestu zpět do chrámu! NL 61.7

Slyšeli hlasy mužů, žen a dětí, které velebily Boha. Viděli, že nemocní jsou opět zdraví, slepým byl vrácen zrak, hluší opět slyšeli a chromí poskakovali radostí. Děti se v tomto veselí ujaly vedení. Volaly “hosana”, které slyšely předchozího dne, a mávaly Spasiteli palmovými ratolestmi. Chrámem znovu a znovu znělo volání: “Hosana, Synu Davidův! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu!” Matouš 21,9. NL 61.8

“Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný.” Zacharjáš 9,9. NL 62.1

Přední mužové se snažili umlčet volání šťastných dětí, ale všichni byli naplněni radostí a chválou za podivuhodné Ježíšovy skutky, a proto nemohli být umlčeni. NL 62.2

Přední mužové se pak obrátili ke Spasiteli. Doufali, že by jim mohl přikázat, aby přestali. Řekli mu: “Slyšíš, co říkají?” NL 62.3

Ježíš jim odpověděl: “Ovšem. Copak jste nikdy nečetli: ‘Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu’?” Matouš 21,16. NL 62.4

Požehnaná výsada oznámení Kristova narození a konání jeho díla na zemi byla odmítnuta nadutými vládci lidu. NL 62.5

Jeho chvála musí zaznít a Bůh si k tomu vyvolil děti. A kdyby hlasy těchto radujících se dětí byly umlčeny, byly by slávu Spasiteli provolaly samy sloupy chrámu. NL 62.6