Naděje lidstva

Zachovávání soboty

Spasitel zachovával sobotu a učil své učedníky, aby ji také zachovávali. Věděl, jak má být zachovávána, protože on sám ji učinil svatou. NL 47.1

Bible říká: “Pomni na den sobotní, abys jej světil. … Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. … Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.” 2. Mojžíšova 20,8.10.11; 31,16.17 PBK. NL 47.2

Kristus při stvoření země spolupracoval se svým Otcem a on učinil i sobotu. Bible říká, že “všechny věci povstaly skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je.” Jan 1,3. NL 47.3

Když pohlížíme na slunce a hvězdy, na stromy a překrásné květiny, měli bychom pamatovat na to, že toto všechno učinil Kristus. A on také učinil sobotu, aby nám pomohla uchovat v paměti jeho lásku a moc. NL 47.4

Židovští učitelé vytvořili mnoho předpisů o způsobu, jak se má sobota zachovávat, a chtěli, aby se každý těmito jejich předpisy řídil. Sledovali tedy Spasitele, aby viděli, co bude dělat. NL 48.1

Když jednou v sobotu šel Kristus se svými učedníky domů ze synagogy, procházeli obilným polem. Bylo již dost pozdě a učedníci měli hlad. A tak si utrhli několik obilných klasů, mnuli je ve svých dlaních a jedli zrní. NL 48.2

V kterýkoli jiný den, kdokoli procházel polem nebo sadem, měl dovoleno utrhnout si, co chtěl sníst. Ale v sobotu tomu tak nebylo. Kristovi nepřátelé viděli, co učedníci dělali, a proto řekli Spasiteli: “Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!” Matouš 12,2. NL 48.3

Kristus však své následovníky obhájil. Připomenul svým žalobcům Davida, který když byl v nouzi, jedl posvátné chleby ze svatostánku a dal je také i své hladové družině. NL 48.4

Bylo-li správné, že David, když měl hlad, jedl tento posvátný chléb, nebylo pak správné, že učedníci, když také trpěli hladem, trhali obilí v posvátných sobotních hodinách? NL 48.5

Sobota nebyla učiněna, aby byla pro člověka břemenem. Byla učiněna pro jeho dobro, aby mu přinesla pokoj a odpočinek. Proto náš Pán řekl: “Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.” Marek 2,27. NL 48.6

“V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. NL 48.7

Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli nějakou žalobu. NL 48.8

On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: ‘Vstaň a postav se doprostřed.’ A on vstal a postavil se tam. NL 49.1

Tehdy jim Ježíš řekl: ‘Zeptám se vás na jednu věc: Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, anebo zahubit?’ NL 49.2

A když se po nich s hněvem rozhlédl, zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce, řekl tomu člověku: ‘Natáhni tu ruku.’ A on ji natáhl a byla znovu zdravá jako ta druhá. NL 49.3

Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali.” Lukáš 6,6-9.11; Marek 3,5. NL 49.4

Spasitel tím, že jim položil otázku, ukázal, jak jsou nerozumní. “On jim však řekl: ‘Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci, a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl?’” Matouš 12,11. NL 49.5

Na to mu nemohli odpovědět. On jim tedy řekl: “O co je pak dražší člověk než ovce? Proto se v sobotu smí konat dobro.” Matouš 12,12. NL 49.6