Naděje lidstva

Raná služba

Z pouště se Kristus vrátil k Jordánu, kde kázal Jan Křtitel. V té době přední mužové z Jeruzaléma poslali za Janem muže, aby se ho zeptali, kdo mu dal oprávnění k tomu, aby vyučoval a křtil lidi. NL 35.1

Tázali se ho, jestli je Mesiášem nebo Eliášem nebo “tím prorokem”, to znamená Mojžíšem. Všem odpověděl toto: “Nejsem.” Pak se ho zeptali: “‘Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali.’ … Tehdy řekl: ‘Já jsem »hlas volajícího na poušti: Srovnejte Pánovu cestu! « — jak řekl prorok Izaiáš.’” Jan 1,22.23. NL 35.2

V dávných dobách, když král musel cestovat z jedné části své země do druhé, byli před jeho vozem posláni lidé, aby mu připravovali cestu. Museli kácet stromy, odstraňovat kameny a zasypávat výmoly, aby cesta pro krále byla průchodná. NL 35.3

A tak když přišel Ježíš, nebeský Král, byl poslán Jan Křtitel, aby mu připravoval cestu tím, že bude lidi vyzývat k tomu, aby činili pokání ze svých hříchů. NL 36.1

Když Jan poslům z Jeruzaléma odpovídal, spatřil Ježíše stojícího na břehu řeky. Jeho tvář zářila a on rozepjal své ruce a řekl: “Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte. To je ten, který přichází po mně, ale je přede mnou. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.” Jan 1,26.27. NL 36.2

Lidé tím byli velmi pohnuti. Mesiáš byl mezi nimi! Dychtivě se rozhlíželi kolem, aby našli toho, o němž Jan mluvil. Ježíš se však vmísil do davu a ztratil se jim z dohledu. NL 36.3

Příštího dne Jan znovu spatřil Ježíše, ukázal na něho a zvolal: “Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!” Jan 1,29. NL 36.4

Pak Jan vypravoval o znamení, které bylo vidět při Kristově křtu. “A já jsem to viděl a vydal jsem svědectví,” dodal, “že on je ten Boží Syn.” Jan 1,34. NL 36.5

S posvátnou bázní a údivem pohlédli posluchači na Ježíše. Ptali se sami sebe: “Je toto Kristus?” NL 36.6

Viděli, že Ježíš nenese žádné známky světského bohatství nebo velikosti. Jeho oděv byl prostý a jednoduchý, jaký nosili chudí lidé. Ale v jeho bledé, unavené tváři bylo něco, co dojalo jejich srdce. NL 36.7

Z této tváře vyčetli důstojnost a moc. Každý pohled jeho oka, každý rys jeho tváře hovořil o božském soucitu a nevýslovné lásce. NL 36.8

Poslové z Jeruzaléma však ke Spasiteli nebyli přitahováni. Jan neřekl to, co chtěli slyšet. Očekávali, že Mesiáš přijde jako mocný dobyvatel. Poznali, že toto není Ježíšovým posláním, a proto se zklamaní od něho odvrátili. NL 36.9

Dalšího dne Jan znovu spatřil Ježíše a opět zvolal: “Hle, Beránek Boží!” Jan 1,36. Dva Janovi učedníci stáli poblíž a šli za Ježíšem. Naslouchali jeho učení a stali se jeho učedníky. Jeden z nich byl Ondřej, druhý Jan. NL 37.1

Ondřej zakrátko přivedl k Ježíši svého vlastního bratra Šimona, kterému Kristus dal jméno Petr. Příštího dne na cestě do Galileje Kristus povolal dalšího učedníka — Filipa. Jakmile Filip nalezl Spasitele, přivedl k němu svého přítele Natanaela. NL 37.2

Takto začalo na zemi Kristovo velké dílo. Ježíš povolával jednoho po druhém za své učedníky. Jeden pak přivedl svého bratra, další svého přítele. To je to, co by měl dělat každý Kristův následovník. Jakmile sám pozná Ježíše, má říci jiným, jakého vzácného Přítele nalezl. To je dílo, které mohou konat všichni, ať jsou mladí nebo staří. NL 37.3

V Káni Galilejské navštívil Kristus se svými učedníky svatební slavnost. Projevil svou podivuhodnou moc pro štěstí tohoto rodinného shromáždění. NL 37.4

V této zemi bylo zvykem, že se při takových příležitostech používalo víno. Dříve než slavnost skončila, došly zásoby vína. Nedostatek vína při slavnosti byl považován za projev nedostatku pohostinství, a toto bylo považováno za velikou ostudu. NL 37.5

Kristu bylo řečeno, co se stalo, a on vyzval sloužící, aby naplnili šest velkých kamenných nádob vodou. Pak řekl: “Teď nalejte a doneste vrchnímu správci svatby.” Jan 2,8. NL 37.6

Místo vody vytékalo víno. Toto víno bylo mnohem lepší než to, které bylo podáváno předtím, a bylo ho dost pro všechny. NL 37.7

Po vykonání tohoto zázraku Ježíš tiše odešel. Odešel dříve, než se hosté dověděli o skutku, který vykonal. NL 37.8

Kristův dar pro svatební hostinu byl symbolem. Voda představovala křest a víno jeho krev, která má být prolita za svět. NL 38.1

Víno, které Ježíš učinil, nebyl kvašený nápoj. Takové víno je příčinou opilství a mnohého velkého zla. Bůh zakazoval jeho použití. Říká: “Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.” “Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.” Přísloví 20,1; Přísloví 23,32 PBK. NL 38.2

Víno použité při slavnosti byla čistá sladká šťáva z vinných hroznů. To je pravděpodobně to, co prorok Izaiáš nazývá novým “vínem… z hroznů” a říká: “Nekaz ho, proto že požehnání jest v něm.” Izajáš 65,8 PBK. NL 38.3

Kristus tím, že šel na svatební slavnost, ukázal, že je správné se při takové milé příležitosti společně sejít. Rád viděl lidi, jak jsou šťastní. Často je navštěvoval v jejich domovech a snažil se, aby zapomenuli na své starosti a problémy a mysleli na Boží dobrotu a jeho lásku. Všude, kde byl, se Kristus vždy snažil toto činit. Kdekoli bylo srdce otevřené přijmout božské poselství, odhaloval pravdy o cestě spasení. NL 38.4

Jednoho dne, když procházel samařskou zemí, posadil se u studny, aby si odpočinul. Když přišla jedna žena, aby načerpala vodu, požádal ji, aby mu dala napít. NL 38.5

Žena byla jeho žádostí překvapena, protože věděla, jak Židé nenávidí Samaritány. Kristus jí však řekl, že kdyby ho požádala ona, dal by jí napít živé vody. Tím více byla překvapena. Ježíš jí pak řekl: “Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.” Jan 4,13.14. NL 38.6

Živou vodou je míněn Duch svatý. Jako se žíznivý poutník potřebuje napít vody, tak i my potřebujeme mít ve svých srdcích Božího Ducha. Ten, kdo se napije této vody, nebude nikdy žíznit. NL 39.1

Duch svatý přinese do našich srdcí Boží lásku. To uspokojí naše touhy natolik, že bohatství, pocty a radovánky tohoto světa nás nebudou přitahovat. Budeme přitom naplněni takovou radostí, že si budeme přát, aby ji prožívali i jiní, jako by z nás vytékal pramen vody, skrze který prýští požehnání všude kolem. NL 39.2

A každý, v němž přebývá Boží Duch, bude žít navěky s Kristem v jeho království. Když Ježíše přijmeme do srdce vírou, je to počátek věčného života. NL 39.3

O tomto převzácném požehnání Kristus ženě vyprávěl. Nabídl jí, že by jí ho mohl dát, kdyby o něj požádala. Stejně tak ho chce dát i nám. NL 39.4

Tato žena přestoupila Boží přikázání a Kristus jí ukázal, že zná hříchy jejího života. Ale ukázal jí také, že je jejím přítelem, že ji miluje a má s ní soucit, a pokud bude ochotna zanechat svých hříchů, Bůh ji přijme za své dítě. NL 39.5

Jak byla šťastná, že se to dozvěděla! Ve své radosti pospíchala do blízkého města a volala lidi, aby se šli podívat na Ježíše. Tak přišli ke studni a ona ho požádala, aby s nimi zůstal. Zůstal u nich dva dny, učil je a mnozí naslouchali jeho slovům. Činili pokání ze svých hříchů a uvěřili v něho jako ve svého Spasitele. NL 39.6

Během svého působení Ježíš dvakrát navštívil svůj starý domov v Nazaretu. Při své první návštěvě vešel v sobotu do synagogy. NL 39.7

Zde Kristus četl z Izaiášova proroctví o poslání Mesiáše — o tom, že bude kázat evangelium chudým, potěšovat zarmoucené, slepým vracet zrak a uzdravovat ty, kteří jsou zraněni. Pak řekl lidem, že toto všechno se naplnilo v tento den. To bylo dílo, které on sám vykonal. NL 39.8

Při těchto slovech byli posluchači naplněni radostí. Uvěřili, že Ježíš je zaslíbený Spasitel. Jejich srdce byla pohnuta Duchem svatým a oni odpověděli vroucím “amen” a chválami Pánu. NL 40.1

Pak si však vzpomněli na to, jak Ježíš mezi nimi žil jako tesař. Často ho vídávali, jak pracuje v dílně s Josefem. I když v celém jeho životě se projevovaly pouze skutky lásky a milosrdenství, nyní je ovládla pochybnost a neuvěřili, že je Mesiášem. NL 40.2

Takovými myšlenkami, jako jsou tyto, otevřeli cestu satanovi, aby ovládl jejich myšlení. Pak byli naplněni hněvem vůči Spasiteli. Začali na něho křičet a byli odhodláni připravit ho o život. NL 40.3

Honili ho a chtěli ho svrhnout ze strmého srázu. Přišli však svatí andělé, aby Ježíše ochránili. Bezpečně prošel davem a nemohli ho nalézt. NL 40.4

Když přišel do Nazaretu podruhé, lidé už nebyli připraveni, aby ho přijali. Odešel a nikdy více se tam nevrátil. NL 40.5

Kristus pracoval pro ty, kteří potřebovali jeho pomoc. Po celé zemi se kolem něho shromažďovali lidé. Když je uzdravoval a učil, zavládla veliká radost. Zdálo se, že nebe sestoupilo na zem, a oni se radovali z milosti soucitného Spasitele. NL 40.6