Naděje lidstva

Pokušení

Po svém křtu byl Kristus veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. NL 30.1

Když šel na poušť, byl veden Duchem Božím. Nevyhledával tím pokušení, jen chtěl být sám, aby mohl rozjímat o svém poslání a díle. Modlitbou a postem se chtěl posílit pro trnitou cestu, po níž bude muset jít. Satan však věděl, kam Spasitel šel, a proto tam šel za ním, aby ho pokoušel. NL 30.2

Když Kristus odešel od Jordánu, jeho tvář byla ozářena Boží slávou. Když však vstoupil do pouště, tato sláva zmizela. NL 30.3

Hříchy světa na něho dolehly a jeho tvář odrážela takový zármutek a muka, jaké člověk nikdy nezažil. Trpěl za hříšníky. NL 30.4

Adam s Evou v ráji neuposlechli Boha tím, že jedli zapověděné ovoce. Jejich neposlušnost přinesla na svět hřích, zármutek a smrt. NL 30.5

Kristus přišel, aby dal příklad poslušnosti. Na poušti po čtyřicetidenním půstu si nemohl dokonce ani obstarat jídlo, odchýlil by se od vůle svého Otce. NL 31.1

Jedním z pokušení, jemuž podlehli naši první rodiče, bylo pokušení vyhovět chuti. Tímto dlouhým postem Kristus dokázal, že chuť může být ovládána. NL 31.2

Satan svádí lidi k požitkářství, protože to oslabuje tělo a zatemňuje mysl. On ví, že je pak může mnohem snadněji oklamat a zničit. NL 31.3

Avšak Kristův příklad nás učí, že každá zlá žádost musí být překonána. Naše choutky nás nesmějí ovládat, naopak my musíme ovládat je. NL 31.4

Když se satan poprvé zjevil Kristu, vypadal jako anděl světla. Tvrdil, že je poslem z nebe. Řekl Ježíši, že vůlí jeho Otce nebylo, aby snášel toto utrpení; měl jen ukázat ochotu trpět. NL 31.5

Když Ježíš zápasil s nejsvíravějším pocitem hladu, satan mu řekl: “Jsi-li Boží Syn, řekni, ať se z tohoto kamení stanou chleby.” Matouš 4,3. NL 31.6

Ale protože Spasitel přišel, aby žil jako náš příklad, musel snášet utrpení, jako je musíme snášet i my. Nesměl učinit zázrak pro svůj vlastní prospěch. Jeho zázraky měly být všechny pro dobro ostatních. Na satanův požadavek Ježíš odpověděl: “Je napsáno: ‘Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.’” Matouš 4,4. NL 31.7

Takto ukázal, že opatřit si jídlo je mnohem méně důležité než naše poslušnost Božího slova. Těm, kteří poslouchají Boží slovo, jsou zaslíbeny všechny věci potřebné pro tento život a mají také příslib budoucího života. NL 31.8

Když se satanu nepodařilo přemoci Krista v prvním velkém pokušení, postavil ho na vrchol chrámu v Jeruzalémě a řekl: “Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů! Vždyť je napsáno: ‘Svým andělům přikáže o tobě a ponesou tě na rukou, abys snad nenarazil nohou na kámen.’” Matouš 4,6. NL 32.1

Satan zde následoval Kristův příklad tím, že citoval Písmo. Ale toto zaslíbení není pro ty, kteří se svéhlavě vydávají do nebezpečí. Bůh neřekl Ježíši, aby se vrhl dolů z chrámu. Ježíš by to neudělal, jen aby potěšil satana. Řekl: “Opět je napsáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’” Matouš 4,7. NL 32.2

Měli bychom důvěřovat péči našeho nebeského Otce, nesmíme však jít tam, kam nás neposílá. Nesmíme dělat to, co on nedovolil. NL 32.3

Protože Bůh je milosrdný a připravený odpustit, existují takoví, kteří tvrdí, že neposlouchat Boha nic neznamená. To je však troufalost. Bůh odpustí všem, kteří touží po odpuštění a odvrátí se od hříchu. Ale těm, kteří se rozhodli, že ho nebudou poslouchat, nemůže požehnat. NL 32.4

Satan nyní zjevil to, čím ve skutečnosti byl — knížetem mocností temnoty. Vzal Ježíše na vrchol vysoké hory a ukázal mu všechna království světa. NL 32.5

Sluneční paprsky dopadaly na nádherná města, mramorové paláce, úrodná pole a vinice. NL 32.6

Satan řekl: “Toto všechno ti dám, když padneš na zem a pokloníš se mi.” Matouš 4,9. NL 32.7

Kristus chvíli pohlížel na tento výjev, ale pak se odvrátil. Satan mu představil svět v tom nejpřitažlivějším světle; avšak Spasitel se díval pod vnější krásu. NL 32.8

Viděl svět v jeho neštěstí a hříchu, odloučený od Boha. Všechna tato bída byla výsledkem lidského odvrácení se od Boha k uctívání satana. NL 33.1

Kristus byl naplněn touhou vykoupit to, co bylo ztraceno. Toužil obnovit svět více než jen do podoby ráje. Chtěl lidem zajistit před Bohem výhodné postavení. NL 33.2

V zájmu hříšníků odolal pokušení. Stal se vítězem, aby i oni mohli zvítězit, aby mohli být rovni andělům a být hodni toho, že budou uznáni za Boží syny. NL 33.3

Na satanův požadavek, aby se mu poklonil, Kristus odpověděl: “Odejdi, satane! Vždyť je napsáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit.’” Matouš 4,10. NL 33.4

Láska ke světu, touha po moci a pýcha života — všechno, co odvrací člověka od uctívání Boha — bylo zahrnuto v tomto velkém pokušení Krista. NL 33.5

Satan nabídl Kristu svět a jeho bohatství, pokud přijme poslušnost zásadám zla. Takto i nám satan představuje výhody, jaké mohou být získány zlými činy. NL 33.6

Našeptává nám: “Abys mohl být úspěšný na tomto světě, musíš mi sloužit. Nebuď příliš důsledný v pravdě a poctivosti. Uposlechni mé rady a já ti dám bohatství, čest i štěstí.” NL 33.7

Když tuto výzvu uposlechneme, klaníme se satanu namísto Bohu. To nám však přinese jen bídu a zkázu. NL 33.8

Kristus nám ukázal, co máme dělat, když jsme pokoušeni. NL 33.9

Když řekl satanovi: “Odejdi, satane,” pokušitel nemohl tomuto příkazu vzdorovat. Byl donucen odejít. I když se svíjel bezradnou nenávistí a vztekem, vůdce vzpoury odtáhl z přítomnosti Vykupitele světa. NL 33.10

Boj byl pro tento čas skončen. Kristovo vítězství bylo právě tak dokonalé, jak dokonalý byl Adamův pád. NL 34.1

Také i my můžeme pokušení odolat a přemoci satana. Pán nám říká: “Vzepřete se ďáblu, a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám.” Jakubův 4,7.8. NL 34.2