Naděje lidstva

Dny boje

Židovští učitelé vymysleli pro lid mnoho předpisů a požadovali po nich, aby konali mnoho věcí, které Bůh nepřikázal. Dokonce i děti se musely učit těmto předpisům a řídit se jimi. Ježíš se však nesnažil naučit tomu, čemu učili rabíni. Pečlivě dbal na to, aby nemluvil neuctivě o těchto učitelích. Studoval však svatá Písma a poslouchal Boží zákony. NL 24.1

Často byl pokárán za to, že nebyl tak poslušný jako ostatní. On však z Písem dokázal, jaká je správná cesta. NL 24.2

Ježíš se vždy snažil učinit druhé šťastnými. Protože byl tak laskavý a něžný, doufali rabíni, že ho přimějí k tomu, aby jednal tak, jak jednali oni. K tomu ho však nebyli schopni přinutit. Když na něho naléhali, aby je poslouchal, zeptal se jich, čemu učí Bible. Všechno, co řekl, také činil. NL 24.3

To rabíny rozhněvalo. Věděli, že jejich předpisy jsou v rozporu s Božím slovem, přesto však byli nespokojeni s Ježíšem, protože je odmítal poslouchat. NL 25.1

Stěžovali si na něho jeho rodičům. Josef a Marie považovali rabíny za dobré lidi a Ježíš snášel obvinění, která bylo těžké nést. NL 25.2

Ježíšovi bratři stáli na straně rabínů. Na slova těchto učitelů, jak říkali, by se měl dbát jako na Boží slovo. Pokárali Ježíše, že se povyšuje nad vůdce lidu. NL 25.3

Rabíni se považovali za lepší lidi, než jsou ostatní, a proto se s obyčejnými lidmi nestýkali. Chudými a nevzdělanými pohrdali. Dokonce i nemocné a trpící zanechali bez naděje a útěchy. NL 25.4

Ježíš projevoval láskyplný zájem o všechny lidi. Každému trpícímu, kterého potkal, se snažil pomoci. Měl málo peněz, aby je mohl rozdávat, často si však sám odepřel pokrm, aby pomohl druhým. NL 25.5

Když jeho bratři jednali tvrdě s chudými a ubohými bytostmi, Ježíš šel právě k nim a mluvil s nimi laskavými a povzbudivými slovy. Těm, kteří byli hladoví a žízniví, přinášel číši studené vody a často jim dal jídlo určené ke svému vlastnímu posílení. NL 25.6

To vše nebylo jeho bratrům po chuti. Vyhrožovali mu a pokoušeli se ho zastrašit, on se však zachoval správně. Jednal tak, jak si to přál Bůh. NL 25.7

Ježíš musel čelit mnoha zkouškám a pokušením. Satan vždy číhal, aby ho přemohl. NL 25.8

Kdyby byl Ježíš sveden k vykonání jediného nesprávného činu nebo kdyby vyslovil jedno netrpělivé slovo, nemohl by být naším Spasitelem a celý svět by byl navždy ztracen. Satan to dobře věděl, a to byl důvod, proč se tak nelítostně snažil svést Ježíše k hříchu. NL 25.9

Spasitel byl neustále střežen nebeskými anděly, ale přesto byl jeho život jedním dlouhým zápasem proti mocnostem temnoty. Nikdo z nás nikdy nebude muset čelit takovým prudkým pokušením, jakým čelil on. NL 26.1

Na každé pokušení měl jedinou odpověď: “Je psáno.” Zlé činy svých bratrů mnohdy nepokáral, ale řekl jim, co praví Bůh. NL 26.2

Nazaret bylo bezbožné město a mládež i děti se snažily svést Ježíše k tomu, aby následoval jejich špatné cesty. Byl bystrý a srdečný, a proto všichni měli rádi jeho společnost. NL 26.3

Jeho zbožné zásady však vzbuzovaly jejich hněv. Často ho označovali za zbabělce, když se odmítal k nim připojit při provádění nějaké nekalé věci. Jeho odpověď však vždy zněla: “Je psáno.” NL 26.4

“Bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.” Jób 28,28. NL 26.5

Milovat zlo znamená milovat smrt, protože “odplata za hřích jest smrt”. Římanům 6,23. NL 26.6

Ježíš nebojoval o svá práva. Když s ním hrubě zacházeli, snášel to s trpělivostí. Protože byl tak úslužný a nikdy si nestýskal, jeho práce mu byla často zbytečně ztěžována. Přesto se nedal odradit, protože věděl, že Bůh se na něho dívá a usmívá se. NL 26.7

Své nejšťastnější hodiny prožíval, když byl sám v přírodě a s Bohem. Když mu práce skončila, rád odcházel do polí, aby rozjímal v zelených údolích, modlil se k Bohu na horských úbočích nebo mezi stromy v lesích. NL 26.8

Naslouchal skřivanovi zpívajícímu jásavou melodii svému Stvořiteli a jeho hlas se připojil k písni radostné chvály a díkuvzdání. NL 26.9

S písní na rtech vítal ranní světlo. Úsvit dne ho často zastihl na nějakém osamělém místě při přemýšlení o Bohu, při studiu Božího slova nebo na modlitbě. NL 27.1

Po těchto pokojných hodinách se vracel do svého domova, aby znovu pokračoval v plnění svých povinností a byl příkladem v trpělivosti a v práci. Všude, kde se objevil, se zdálo, že jeho přítomnost přitahuje anděly. Všechny třídy lidí pociťovaly vliv jeho čistého a svatého života. NL 27.2

Nevinný a neposkvrněný kráčel mezi bezohlednými, hrubými a nezdvořilými; mezi nespravedlivými publikány, bezstarostnými marnotratníky, nepoctivými samaritány, pohanskými vojáky a drsnými venkovany. NL 27.3

Tu a tam promluvil soucitné slovo, když viděl unaveného člověka, jenž musel na svých bedrech nést těžké břímě. Sdílel s nimi jejich břemena a vyprávěl jim o tom, čemu se sám poučil z přírody, totiž o Boží lásce, laskavosti a dobrotě. NL 27.4

Učil je, že každý je obdařen vzácnou hřivnou, která jim — jestliže ji budou správně užívat — zajistí věčné bohatství. Svým vlastním příkladem učil, že každý okamžik je důležitý a měl by být správně využit. NL 27.5

Žádnou lidskou bytost nepokládal za bezcennou, nýbrž snažil se povzbudit i ty nejzatvrzelejší a nejvíce beznadějné. Řekl jim, že Bůh je miluje jako své děti a že se mu mohou svojí povahou podobat. NL 27.6

Tímto nevtíravým způsobem pracoval Ježíš pro druhé již od svého nejranějšího dětství. Nikdo z těchto vzdělaných učitelů, dokonce ani jeho vlastní bratři, ho nemohli přimět k tomu, aby se vzdal tohoto díla. S opravdovým zájmem uskutečňoval poslání svého života, aby sám byl světlem světa. NL 27.7