Naděje lidstva

Ježíšovo dětství

Během svého dětství žil Ježíš v malé horské vesnici. Byl Božím Synem, a proto si za svůj domov mohl zvolit jakékoliv místo na zemi. NL 17.1

Mohl být poctěn na jakémkoliv místě. Nešel však do domovů bohatých lidí anebo do královských paláců. Rozhodl se, že bude bydlet mezi chudými lidmi v Nazaretu. NL 17.2

Ježíš chtěl být chudým, aby lidé poznali, že rozumí jejich zkouškám. Rozhodl se snášet všechno, co musejí snášet i oni. Jen tak s nimi může mít soucit a může jim pomáhat. NL 17.3

O Ježíši v jeho raných letech Bible říká: “Dítě pak rostlo a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla na něm. … A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.” Lukáš 2,40.52. NL 17.4

Jeho mysl byla jasná a čilá. Měl rychlé chápání a projevil bystrost a moudrost přesahující jeho věk. Přesto jeho způsoby byly nestrojené a dětské a vyvíjel se myšlenkově i tělesně stejně jako ostatní děti. NL 18.1

Ježíš však nebyl ve všech věcech jako ostatní děti. Vždy projevoval příjemného a nesobeckého ducha. Jeho ochotné ruce byly vždy připraveny posloužit druhým. Byl trpělivý a pravdomluvný. NL 18.2

Pevný jako skála stál na straně spravedlnosti, nikdy nepřestal být ke všem něžný a zdvořilý. Ve svém domově, ale také všude, kamkoli přišel, byl jako příjemné sluneční paprsky. NL 18.3

Byl ohleduplný a laskavý vůči starým a chudým, a projevil laskavost dokonce i k němým zvířatům. S něžností pečoval o malého poraněného ptáčka a každý živý tvor se cítil v jeho blízkosti šťastnější. NL 18.4

Za Kristových dnů Židé věnovali hodně péče výchově svých dětí. Jejich školy byly spojeny se synagogami nebo bohoslužebnými místy a učitelé byli nazýváni rabíny, muži, o nichž se předpokládalo, že jsou velmi vzdělaní. NL 18.5

Ježíš nechodil do těchto škol, protože rabíni učili mnoho věcí, které nebyly správné. Namísto Božího slova se tam studovaly výroky lidí, a ty byly často v rozporu s tím, co Bůh učil skrze své proroky. NL 18.6

Sám Bůh skrze Ducha svatého poučil Marii, jak má vychovávat jeho Syna. Marie učila Ježíše ze svatých Písem. Ta se pak učil číst a studoval je sám pro sebe. NL 18.7

Ježíš rovněž miloval studium předivných věcí, které Bůh učinil na zemi i na nebi. V knize přírody poznával stromy, rostliny, zvířata, slunce i hvězdy. NL 18.8

Den po dni je pozoroval a snažil se získat z nich naučení a pochopit příčinu věcí. NL 19.1

Svatí andělé byli s ním a pomáhali mu, aby z těchto věcí získal informace o Bohu. Jak rostl a nabýval na síle, rostl také v poznání a moudrosti. NL 19.2

Každé dítě může získat poznání stejným způsobem, jak je získal Ježíš. Náš čas bychom měli strávit učením se pouze toho, co je správné. Lež a bajky nejsou pro nás nijak prospěšné. NL 19.3

Jedině pravda má nějakou hodnotu, a tu se můžeme dozvědět z Božího slova a z jeho skutků. Když budeme tyto věci studovat, andělé nám budou pomáhat, abychom je pochopili. NL 19.4

Poznáme moudrost a dobrotu našeho nebeského Otce. Naše mysl zesílí, naše srdce bude očištěno a budeme stále podobnější Kristu. NL 19.5

Každým rokem chodili Josef s Marií do Jeruzaléma na oslavy Velikonoc. Když bylo Ježíši dvanáct let, vzali ho s sebou. NL 19.6

Byla to příjemná cesta. Lidé putovali pěšky nebo jezdili na volech či oslech. Cesta jim trvala několik dní. Vzdálenost z Nazaretu do Jeruzaléma je asi sto dvacet kilometrů. Ze všech částí země, a dokonce i z jiných zemí, přicházeli lidé na oslavy tohoto svátku, a ti, kteří byli ze stejného místa, putovali obvykle společně ve velkých skupinách. NL 19.7

Tento svátek se slavil na konci března nebo začátkem dubna. V Palestině to byla doba jara, kdy se celá země zaskvěla kvítím a rozveselila písněmi ptáků. NL 19.8

Když putovali, rodiče svým dětem vyprávěli o podivuhodných skutcích, které Bůh vykonal pro Izrael v minulých dobách. A často zpívali společně některé z krásných Davidových žalmů. NL 19.9

Za Kristových dnů se však lidé ve své službě Bohu stali studenými a formálními. Mysleli více na vlastní potěšení než na Boží dobrotu, která jim byla projevována. NL 20.1

Avšak s Ježíšem tomu tak nebylo. Velmi rád přemýšlel o Bohu. Když přišel do chrámu, pozoroval kněze při jejich práci. Sklonil se s věřícími, když si klekli, aby se modlili, a jeho hlas se s nimi spojil v písních chvály. NL 20.2

Každé ráno i večer byl na oltáři obětován beránek, což symbolizovalo smrt Spasitele. Když malý Ježíš pohlížel na nevinnou oběť, Duch svatý ho poučil o jejím významu. Věděl, že on sám, jako Boží Beránek, bude muset zemřít za hříchy lidí. NL 20.3

S takovými myšlenkami chtěl být Ježíš sám. Proto nezůstal se svými rodiči v chrámu, a když se odebrali domů, nešel s nimi. NL 20.4

V místnosti spojené s chrámem byla škola, kde učili rabíni, a na toto místo malý Ježíš po chvíli přišel. Posadil se s ostatními mladými chlapci u nohou velkých učitelů a naslouchal jejich slovům. NL 20.5

Židé měli mnoho nesprávných představ o Mesiáši. Ježíš to věděl, ale učeným mužům neodporoval. Jako někdo, kdo se chce poučit, kladl otázky ohledně toho, co psali proroci. NL 20.6

Padesátá třetí kapitola Izaiáše hovoří o Spasitelově smrti. Ježíš tuto kapitolu přečetl a tázal se na její význam. NL 20.7

Rabíni mu nemohli dát žádnou odpověď. Začali Ježíši klást otázky a byli naplněni úžasem nad jeho znalostí svatých Písem. NL 20.8

Poznali, že rozumí Bibli daleko lépe než oni. Poznali, že jejich učení není správné, ale nebyli ochotni uvěřit ničemu jinému. NL 20.9

Avšak Ježíš byl tak skromný a laskavý, že se na něho nerozhněvali. Chtěli si ho ponechat jako žáka a naučit ho vykládat Bibli tak, jak ji vykládali oni. NL 20.10

Když Josef a Marie odcházeli z Jeruzaléma domů, nevšimli si, že Ježíš zůstal ve městě. Mysleli si, že je ve skupině s některými ze svých přátel. NL 21.1

Teprve když se zastavili, aby se utábořili na noc, začali postrádat jeho pomocnou ruku. Hledali ho v celé karavaně, ale marně. NL 21.2

Josef a Marie dostali velký strach. Připomněli si, jak se Herodes snažil Ježíše zabít, když byl ještě dítětem, a obávali se, že ho nyní potkalo něco zlého. Zarmouceni spěchali zpět do Jeruzaléma. Našli ho však až na třetí den. NL 21.3

Jak velká byla jejich radost, když ho znovu uviděli. Marie si však myslela, že to byla jeho vina, že se od nich odloučil. Řekla: “‘Synu, proč jsi nám to udělal? Pohleď, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali.’ A on jim řekl: ‘Proč jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?’” Lukáš 2,48.49. NL 21.4

Když pronesl tato slova, ukázal Ježíš vzhůru k nebi. Na jeho tváři se objevilo světlo, které vyvolalo jejich údiv. Ježíš věděl, že je Božím Synem, a konal dílo, pro které ho Otec poslal na svět. NL 21.5

Marie nikdy na tato slova nezapomněla. V letech, která následovala, lépe porozuměla jejich podivuhodnému významu. NL 21.6

Josef a Marie milovali Ježíše, byli však neopatrnými, když ho ztratili. Zanedbali právě tu práci, kterou jim Bůh svěřil. Tím, že jeden den zanedbali svou povinnost, přišli o Ježíše. NL 21.7

Stejným způsobem dnes mnozí přicházejí o společenství svého Spasitele. Když o něm neradi přemýšlíme nebo se neradi k němu modlíme, když mluvíme prázdná, nevlídná nebo zlá slova, oddělujeme se od Krista. Bez něj jsme smutní a nešťastní. NL 21.8

Jestliže však opravdu toužíme po jeho společenství, bude vždy s námi. Se všemi, kdo vyhledávají jeho přítomnost, Spasitel rád zůstane. Rozjasní i ty nejchudší domovy a potěší nejpokornější srdce. NL 21.9

I když věděl, že je Božím Synem, Ježíš se s Josefem a Marií vrátil domů do Nazaretu. Až do věku třiceti let “byl jim poddán.” Lukáš 2,51. NL 22.1

Ten, jenž byl velitelem nebes, byl na zemi milujícím a poslušným synem. Velké věci, jež vštípila do jeho mysli chrámová služba, byly skryty v jeho srdci. Čekal, až nastane Bohem určený čas pro stanovené dílo. NL 22.2

Ježíš žil ve venkovské domácnosti jako chudý člověk. Věrně a s radostí vykonával své povinnosti, když pomáhal udržovat domácnost. Jakmile byl dost starý, vyučil se řemeslu a začal s Josefem pracovat v tesařské dílně. V jednoduché haleně prostého dělníka procházel ulicemi městečka, když chodíval do práce nebo se z práce vracel. Své božské moci nepoužil k tomu, aby si usnadnil život. NL 22.3

Práce, kterou Ježíš konal v dětství a mládí, přispěla k rozvoji jeho tělesných i duševních sil. Všech svých sil se snažil používat tak, aby neohrozil své zdraví, a aby tak mohl pracovat v každém ohledu co nejlépe. NL 22.4

Všechno, co dělal, dělal dobře. Chtěl být dokonalým dokonce i v zacházení s nářadím. Svým příkladem učil, že je naší povinností, abychom byli přičinliví a své dílo vykonávali pečlivě a správně. Jen taková práce slouží ke cti. Každý by si měl najít takovou práci, která by mu prospívala a jiným byla k užitku. NL 22.5

Bůh nám dal práci jako požehnání a nachází zalíbení v dětech, které s radostí vykonávají své povinnosti v domácnosti, a tak pomáhají nést břemena svým rodičům. Takové děti se po odchodu z domova stávají pro druhé požehnáním. NL 22.6

Mladí lidé, kteří se snaží líbit Bohu ve všem, co konají, kteří vše dělají správně, protože je to správné, budou užitečnými ve světě. Tím, že jsou věrnými v malých věcech, se připravují pro vyšší postavení. NL 23.1