Na úsvitu dějin

Útěk

Mojžíš zůstal na dvoře až do svých čtyřiceti let. Navštěvoval své utlačované bratry, dodával jim odvahu a ujišťoval je, že Bůh bude pracovat pro jejich vysvobození. Jednoho dne spatřil, jak nějaký Egypťan bije Hebreje. Vrhl se na něj a Egypťana zabil. Kromě Izraelce tam nebyl žádný svědek tohoto činu. Mojžíš okamžitě zahrabal mrtvé tělo do písku. Teď ukázal, že je připraven zasadit se o vysvobození svého lidu, a doufal, že povstanou, aby si vydobyli svobodu. “Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili.” Skutky 7,25. Nebyli ještě připraveni na svobodu. NUD 118.2

Následujícího dne Mojžíš viděl, jak se spolu perou dva Hebrejové, z nichž jeden byl očividně v neprávu. Mojžíš útočníka pokáral. Ten se proti napomenutí okamžitě ohradil s tím, že Mojžíš nemá právo mezi ně zasahovat, a hrubě ho nařkl ze zločinu. Opáčil: “Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?” 2. Mojžíšova 2,14. NUD 118.3

Celá záležitost se brzy donesla k faraonovu sluchu. Tento čin byl králi představen jako velice významný. Řekli mu, že Mojžíš má v úmyslu vést svůj lid proti Egypťanům, svrhnout vládu a sám usednout na trůn. Vladař okamžitě rozhodl, že Mojžíš musí zemřít. Mojžíš si však byl vědom nebezpečí, do něhož se dostal, a uprchl do Arábie. NUD 118.4

Hospodin řídil jeho kroky a Mojžíš nalezl domov u midjánského kněze a vladaře Jitra, který uctíval Boha. Po nějaké době se Mojžíš oženil s jednou z Jitrových dcer a zůstal u něj jako pastýř jeho stád po čtyřicet let. NUD 118.5

Bůh nechtěl osvobodit svůj lid bojem, jak si myslel Mojžíš, nýbrž svou vlastní majestátnou mocí, aby byla sláva připsána jen jemu samotnému. Mojžíš nebyl na svůj velký úkol připraven. Musel se ještě naučit stejné lekci víry, jakou si museli osvojit Abraham a Jákob — při naplňování Božích zaslíbení nespoléhat na lidskou sílu nebo moudrost, nýbrž na Boží moc. Ve škole sebezapření a těžkostí se měl naučit být trpělivý a ovládat svůj hněv. Jeho vlastní srdce musí být v dokonalém souladu s Bohem, než bude moci učit Izrael poznávat Boží vůli a než bude schopen projevovat otcovskou péči všem, kdo budou potřebovat jeho pomoc. NUD 118.6

Mojžíš se dříve naučil mnohému, co se bude muset odnaučit. Vlivy, které ho obklopovaly v Egyptě, zanechaly v jeho rozvíjející se mysli hluboké dojmy a do určité míry utvářely jeho zvyky a charakter. Čas mohl tyto dojmy vymazat. Z Mojžíšovy strany to bude vyžadovat osobní zápas jako o život, aby se dokázal vzdát omylů a přijmout pravdu. Bůh mu však pomůže, přestože boj bude nad lidské síly. NUD 119.1

“Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.” Jakubův 1,5. Bůh však lidem nedá Boží světlo, když jsou spokojeni s temnotou a chtějí v ní zůstat. Aby člověk mohl přijmout Boží pomoc, musí si uvědomit svou slabost a nedostatečnost. Musí svou mysl připravit na velkou změnu, která se v něm má odehrát. Musí se upřímně a vytrvale modlit a usilovat o dobro. NUD 119.2

Obklopen valem hor, byl Mojžíš sám s Bohem. Ve vznešené velkoleposti nekonečných hor spatřoval majestátnost Nejvyššího a v porovnání s ní pochopil, jak bezmocní jsou egyptští bohové. Tu byla smetena jeho pýcha a soběstačnost. Ovoce života v egyptském přepychu zmizelo. Mojžíš se stal trpělivým, uctivým a pokorným. “Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi” (4. Mojžíšova 12,3), a přesto pevný ve víře. NUD 119.3

Jak plynula léta, jeho modlitby za Izrael vystupovaly dnem i nocí k Bohu. Zde, inspirován Duchem svatým, napsal knihu Genesis. Dlouhé roky strávené uprostřed samoty pouště přinesly bohaté požehnání pro svět ve všech dobách. NUD 119.4