Na úsvitu dějin

Na královském dvoře

Na faraonově dvoře se Mojžíšovi dostalo nejvyššího občanského a vojenského vzdělání. Vladař se rozhodl, že svého adoptivního vnuka učiní následníkem trůnu, a mladík byl vzděláván pro toto vysoké postavení. “Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech.” Skutky 7,22. Jako schopný vojevůdce se stal miláčkem egyptské armády a byl všeobecně považován za pozoruhodnou osobnost. Satanův záměr byl zmařen. Týž výnos, který odsuzoval hebrejské děti k smrti, Bůh využil k tomu, aby se budoucímu vůdci jeho lidu dostalo vzdělání. NUD 117.3

Izraelští starší byli anděly poučeni, že čas jejich vysvobození je blízko a že mužem, kterého k tomu Bůh použije, je Mojžíš. Andělé sdělili také Mojžíšovi, že ho Hospodin vybral, aby zlomil otroctví Božího lidu. Mojžíš předpokládal, že si svou svobodu mají vydobýt zbraněmi. Domníval se proto, že povede hebrejské vojsko proti egyptské armádě. NUD 117.4

Podle egyptských zákonů se všichni, kdo se měli ujmout faraonova trůnu, museli stát členy kněžské kasty. Mojžíš jako korunní princ měl být zasvěcen do tajemství egyptského náboženství. Nedal se však přimět k účasti na uctívání bohů. Hrozili mu ztrátou koruny a varovali ho, že ho princezna vydědí, jestliže si ponechá víru Hebrejů. On však byl pevně rozhodnut, že nevzdá hold nikomu jinému než Bohu, Stvořiteli nebe a země. Diskutoval s kněžími a uctívači bohů a poukazoval jim na pošetilost jejich pověrečného klanění se nesmyslným předmětům. Po určitou dobu byla kvůli jeho postavení a přízni, kterou ho zahrnoval král i lid, jeho rozhodnost tolerována. NUD 117.5

“Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraonovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.” Židům 11,24-26. Mojžíš měl takové schopnosti, že mohl zaujmout vynikající postavení mezi světovými velikány, zářit v palácích nejslavnějšího království a třímat žezlo jeho moci. Jako dějepisci, básníkovi, filozofovi, armádnímu generálovi a zákonodárci se mu nikdo nevyrovnal. Přestože měl před sebou tak skvělou světskou kariéru, měl morální sílu odmítnout bohatství, velikost, moc i slávu a “raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem” Židům 11,25. NUD 117.6

Jako lákadlo mu byl nabízen faraonův přepychový palác a trůn. Mojžíš však věděl, že na panských dvorech vládne hříšné pohodlí, které vede lidi k zapomínání na Boha. Hleděl za palác a za královskou korunu k vyšší poctě, která bude v království, které není poskvrněno hříchem, udělena svatým Nejvyššího. Vírou viděl nepomíjející korunu, kterou Král nebes vloží na hlavu vítěze. Tato víra ho vedla k tomu, že se připojil k poníženému, chudému a pohrdanému národu, který se rozhodl raději poslouchat Boha než sloužit hříchu. NUD 118.1