Na úsvitu dějin

Prosba za Sodomu

Bůh Abrahamovi prokázal velkou čest. Přišli andělé a hovořili s ním. Když měly na Sodomu dopadnout soudy, nebyla před ním tato skutečnost skryta a Abraham se stal přímluvcem před Bohem za hříšníky. NUD 60.1

Za parného letního poledne seděl patriarcha ve vchodu svého stanu, když tu v dálce spatřil tři poutníky. Ještě než přišli k jeho stanu, cizinci se zastavili. Aniž by si od toho sliboval nějaký prospěch, Abraham na ně co nejzdvořileji naléhal, aby mu prokázali čest a zastavili se u něj na malé občerstvení. Vlastníma rukama přinesl vodu, aby mohli po cestě spláchnout prach ze svých nohou. Vybral jídlo, a — zatímco odpočívali v chladivém stínu a užívali jeho pohostinnosti — stál uctivě po jejich boku. O mnoho let později se o tomto Abrahamově zdvořilém činu zmínil apoštol: “S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud — tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.” Židům 13,2. NUD 60.2

Abraham viděl ve svých hostech pouze tři unavené pocestné. Vůbec ho nenapadlo, že je mezi nimi Ten, jehož může uctívat, aniž by zhřešil. Avšak teď bylo odhaleno, kdo tito nebeští poslové ve skutečnosti jsou. Byli na cestě jako poslové hněvu, s Abrahamem však mluvili nejprve o požehnání. Bůh si nelibuje v trestání. NUD 60.3

Abraham ctil Boha a Hospodin ho poctil tím, že mu zjevil své záměry. “Tu Hospodin řekl: ‘Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? … Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.’” 1. Mojžíšova 18,17.20.21. Bůh znal vinu Sodomy, ale vyjadřoval se takovým způsobem, aby lidé pochopili, že jeho soudy jsou spravedlivé. Sám přichází, aby zjistil, jak jednají. Pokud nezašli za hranice Boží milosti, nabídne jim ještě možnost pokání. NUD 61.1

Dva z nebeských poslů odešli a zanechali Abrahama o samotě s Tím, o němž nyní věděl, že je Božím Synem. A muž víry se přimlouval za obyvatele Sodomy. Už jednou je zachránil svým mečem. Teď se je snažil zachránit svou modlitbou. Lot a jeho rodina tam stále bydleli a Abraham se je snažil vychvátit z bouře Božího soudu. NUD 61.2

V hluboké pokoře naléhavě žádal: “Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel.” 1. Mojžíšova 18,27. Nedomáhal se přízně na základě své poslušnosti nebo obětí, které přinesl, když konal Boží vůli. Jako hříšník úpěnlivě prosil za hříšníky. Abraham však projevoval důvěru, jakou má dítě, když o něco prosí svého milovaného otce. Ačkoli Lot bydlel v Sodomě, nepodílel se na bezbožnosti jejích obyvatel. Abraham si myslel, že v tomto lidnatém městě musí být i jiní ctitelé pravého Boha. Naléhal: “Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?” 1. Mojžíšova 18,25. Protože Bůh postupně vyhověl jeho prosbám, Abraham nabyl jistoty, že město bude zachráněno, i kdyby se v něm našlo jen deset spravedlivých. NUD 61.3

Abrahamovy modlitby za Sodomu ukazují, že máme chovat nenávist k hříchu, ale s hříšníkem máme mít soucit a máme ho mít rádi. Všude kolem nás jsou lidé, kteří se řítí do záhuby. Každou hodinu někteří zacházejí za hranici, kde je už není možno zasáhnout Boží milostí. Kde jsou hlasy, které naléhavě vyzývají hříšníka, aby unikl tomuto hroznému údělu? Kde jsou ti, kdo za něj úpěnlivě prosí Boha? NUD 61.4