Na úsvitu dějin

Abrahamova domácnost

Abraham měl stejného ducha jako Kristus, který je sám největším přímluvcem za hříšníky. Kristus prokázal hříšníkovi takovou lásku, jakou může projevit jen nekonečná dobrota. V mukách způsobených ukřižováním, zatížen hrozným břemenem hříchů celého světa, prosil za své vrahy: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.” Lukáš 23,34. NUD 61.5

Bůh vydal svědectví: “Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.” 1. Mojžíšova 26,5. “Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‘Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.’” 1. Mojžíšova 18,19. Pro Abrahama to byla velká čest, že byl povolán, aby se stal otcem národa, který bude strážcem Boží pravdy pro svět. Jeho prostřednictvím budou v příchodu Mesiáše požehnány všechny národy. Abraham zachovával zákon a jednal správně a spravedlivě. Nejenže se sám bál Hospodina, ale vyučoval spravedlnosti také svou rodinu. NUD 61.6

Abrahamova domácnost čítala více než tisíc osob. Tady se jim — jako ve škole — dostalo takového poučení, které je připraví k tomu, aby se stali představiteli pravé víry. Abraham vychovával hlavy rodin, a tak se jeho metody vedení přenesou do domácností, které tito mužové povedou. NUD 62.1

Bylo nutné spojit členy domácnosti dohromady a vytvořit tím hráz proti modlářství, které bylo velmi rozšířeno. Abraham se snažil chránit svůj tábor před smíšením s pohany a před modlářskými praktikami, jichž byl svědkem. Pečoval o to, aby si lidé uvědomovali majestát a slávu živého Boha, jenž má být předmětem jejich uctívání. NUD 62.2

Bůh sám oddělil Abrahama od jeho modlářského příbuzenstva, aby mohl patriarcha vychovávat svou rodinu mimo dosah svůdných vlivů Mezopotámie, a aby tak mohli jeho potomci uchovávat pravou víru v její ryzosti. NUD 62.3

Abraham učil své děti a ostatní členy domácnosti, že žijí pod vládou Boha nebes. Nesmí zde být žádný útlak ze strany rodičů ani neposlušnost ze strany dětí. Tichý vliv Abrahamova každodenního života byl neustálým ponaučením. Jeho život byl vůní. Ušlechtilost jeho charakteru zjevovala všem, že je spojen s nebesy. Nezanedbával ani toho posledního služebníka. V jeho domácnosti neplatil jeden zákon pro pána a jiný pro sluhu. Se všemi jednal spravedlivě a soucitně jako se spoludědici života, který jim byl darován z milosti. NUD 62.4

Jak málo lidí dnes jedná podle jeho příkladu! Mnozí rodiče jsou vedeni slepým a sobeckým sentimentalismem, opičí láskou, která nechává děti, aby si dělaly, co chtějí. To je krutost páchaná na mládeži a velké zlo pro svět. Rodičovská shovívavost utvrzuje mladé v následování jejich přirozených sklonů, místo aby se podřizovali Božím požadavkům. Takto vyrůstají, aby svého bezbožného, nepoddajného ducha předali zase svým dětem a dětem svých dětí. Poslušnost vůči rodičovské autoritě má být představena jako první krok, který vede k poslušnosti vůči autoritě Boží. NUD 62.5

Velmi rozšířené učení, že Boží přikázání už nejsou závazná, má na morálku lidí stejný vliv jako modlářství. Rodiče nevedou svou rodinu k zachovávání Hospodinovy cesty. Když pak děti založí své vlastní rodiny, necítí povinnost vyučovat své potomky tomu, k čemu nebyly samy nikdy vedeny. To je důvod, proč je zde tolik bezbožných rodin, proč se tak rozšířila nemravnost. NUD 62.6

Je třeba důsledné a hluboké reformy. Rodiče i duchovní potřebují nápravu. Potřebují mít Boha ve svých domovech. Musí přinést Boží slovo do svých rodin a laskavě a neúnavně učit své děti, jak mají žít, aby se líbily Bohu. Děti z takových rodin mají základ, který nemůže být smeten přicházejícím přílivem skepticismu. NUD 62.7

V mnohých domácnostech se rodiče domnívají, že nemohou strávit několik chvil děkováním Bohu za sluneční paprsky a déšť a za ochranu svatých andělů. Nemají čas se modlit. Jdou do práce jako vůl nebo kůň, bez jediné myšlenky na Boha nebo nebe. Boží Syn daroval svůj život, aby je vykoupil, ale oni si neváží jeho dobroty víc než zvířata, která zahynou. NUD 63.1

Jestliže byla někdy doba, kdy by se měl každý domov stát domem modlitby, pak je to právě teď. Ať otec jako kněz rodiny obětuje na Božím oltáři ranní a večerní oběť, zatímco žena a děti se spojí v modlitbě a chvále. V takové rodině Ježíš rád přebývá. NUD 63.2

Z každého domova má v ohleduplné laskavosti a v jemné a nesobecké zdvořilosti vyzařovat láska. Existují domovy, kde je Bůh uctíván a kde vládne opravdová láska. Jeho milosrdenství a požehnání sestupuje na prosebníky jako ranní rosa. NUD 63.3

Dobře vedená domácnost je mocným argumentem ve prospěch křesťanství. Vliv práce v rodině má dopad na děti. Abrahamův Bůh je s nimi. Bůh říká každému věrnému rodiči: “Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‘Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva.’” 1. Mojžíšova 18,19. NUD 63.4