Na úsvitu dějin

Zaslíbení potomstva

Abraham byl mírumilovný člověk, a pokud to jen bylo možné, vyhýbal se svárům. S hrůzou vzpomínal na krveprolití, jehož byl svědkem. Národy, jejichž vojska porazil, bezpochyby obnoví svou invazi a budou se mu chtít zvlášť pomstít. Navíc ještě nedostal do vlastnictví Kenaan ani nemohl doufat v dědice, na němž by se mohlo naplnit zaslíbení. NUD 59.3

V nočním vidění opět zazněl Boží hlas: “Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.” 1. Mojžíšova 15,1. Avšak jak se má naplnit zaslíbení smlouvy, když mu nebylo dopřáno mít syna? “Panovníku Hospodine, co mi chceš dát?” zeptal se Abraham. “Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer… Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?” 1. Mojžíšova 15,2-4. Abraham přišel s návrhem, aby se jeho věrný sluha Elíezer stal jeho adoptivním synem. Byl však ujištěn, že bude mít vlastní dítě, které se stane dědicem. Pak byl vyzván, aby pohlédl na nespočetné hvězdy zářící na obloze, a byla vyřčena slova: “Tak tomu bude s tvým potomstvem.” 1. Mojžíšova 15,5. “Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.” 1. Mojžíšova 15,6; Římanům 4,3. NUD 59.4

Hospodin se snížil k tomu, aby uzavřel smlouvu se svým služebníkem. Bylo slyšet Boží hlas, který ho nabádal, aby neočekával, že okamžitě obdrží zaslíbenou zemi, a poukázal na útrapy, jimiž projde jeho potomstvo, dříve než se usadí v Kenaanu. Byl mu odhalen plán vykoupení — Kristova smrt, jeho velká oběť a jeho příchod v slávě. Abraham spatřil rovněž zemi obnovenou do edenské krásy, která mu bude dána do věčného vlastnictví jako konečné a úplné naplnění zaslíbení. NUD 59.5

Když už žil Abraham v Kenaanu téměř dvacet pět let, zjevil se mu Hospodin a řekl: “Toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů.” 1. Mojžíšova 17,4. Na potvrzení naplnění této smlouvy bylo jeho jméno Abram změněno na Abraham — “praotec pronárodů”. Jméno jeho manželky Sáraj bylo změněno na Sára — “kněžna”, protože se stane “matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů” 1. Mojžíšova 17,16. V té době bylo Abrahamovi dáno ustanovení obřízky, které mělo být patriarchou a jeho potomky dodržováno na znamení, že byli odděleni od modlářů a že je Bůh přijal za své zvláštní vlastnictví. Neměli uzavírat manželství s pohany, protože kdyby to dělali, byli by vystaveni pokušení podílet se na hříšných praktikách jiných národů a byli by svedeni k modlářství. NUD 59.6