Proroci a králové

47. kapitola — Jozue a anděl

Stavba chrámu pokračovala a stálý pokrok stavitelů znepokojoval a lekal mocnosti zla. Satan se rozhodl vynaložit další úsilí, aby oslabil a odradil lid Boží tím, že před něj bude předestírat nedokonalosti jeho povahy. Kdyby totiž ti, kdož tak dlouho trpěli pro přestoupení, mohli být opět svedeni k tomu, aby nedbali přikázání Božích, dostali by se tím znovu do otroctví hříchu. PK 383.1

Protože Izrael byl vyvolen, aby zachoval na zemi známost o Bohu, soustřeďovalo se na něj vždy satanovo nepřátelství; satan byl odhodlán přivést ho do zkázy. Když byli Izraelští poslušní, nemohl jim satan uškodit; proto vynakládal všechnu svou moc a lstivost, aby je svedl k hříchu. Kdykoli však podlehli satanovým pokušením, přestoupili tím zákon Boží a byli ponecháni, aby se stali kořistí svých nepřátel. PK 383.2

I když však byli odvlečeni do zajetí do Babylóna, Bůh je neopustil. Poslal k nim své proroky, kteří je kárali a varovali. Ti je podněcovali k tomu, aby poznali své provinění. Když se pokořili před Bohem a vrátili se k němu v pravé lítosti a v pokání, poslal jim Bůh povzbuzující poselství, že je vysvobodí z otroctví, projeví jim svou milost a znovu je usadí v jejich zemi. A nyní, když začalo toto dílo obnovy a zbývající z Izraele se již vrátili do Judska, rozhodl se satan, že zmaří provedení božského záměru, a proto se snažil pohnout pohanské národy, aby Izrael úplně vyhubily. PK 383.3

V této těžké chvíli však Hospodin posílil svůj lid “slovy dobrými, slovy potěšitelnými” Zacharjáš 1,13. Působivým znázorněním díla satanova a díla Kristova ukázal Bůh, jakou moc má jejich Prostředník, aby zvítězil nad žalobníkem lidu Božího. PK 383.4

Ve vidění spatřil prorok “Jozue, kněze nejvyššího,” “oblečeného v roucha zmazaná” (Zacharjáš 3,1.3), jak stojí před andělem Hospodinovým a prosí Boha o milost pro svůj soužený lid. A jak prosí o splnění zaslíbení Božích, vystupuje satan, aby mu troufale odporoval. Satan poukazuje na to, že Izrael se dopustil přestoupení, a že proto by se mu nemělo dostat přízně Boží. Tvrdí, že Izraelští patří jemu, a žádá, aby byli vydáni do jeho rukou. PK 383.5

Velekněz nemůže hájit sebe ani svůj lid před satanovými obviněními. Netvrdí, že se nedopustili bludů. V pošpiněném rouchu, znázorňujícím hříchy lidí, jež nese jako jejich zástupce, stojí před andělem, vyznává jejich vinu, poukazuje však přitom na jejich pokání a pokoru a spoléhá na milost Vykupitele, který odpouští hříchy. Ve víře se dovolává zaslíbení Božích. PK 384.1

Nato anděl, kterým je sám Kristus, Spasitel hříšníků, umlčuje žalobníka lidu Božího a praví: “Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně?” Zacharjáš 3,2. Dlouho byli Izraelští v peci soužení. Pro své hříchy byli téměř stráveni v plameni, který rozdmýchal satan a jeho spřeženci k jejich zkáze; avšak Bůh nyní zasáhl, aby je vysvobodil. PK 384.2

Jozueho přímluva je přijata a je vydán rozkaz: “Vezměte roucho to zmazané s něho”; a Jozuemu anděl praví: “Pohleď přenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tě v roucha proměnná. I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho, a oblékli ho v roucha.” Zacharjáš 3,4.5. Jeho hříchy a hříchy jeho lidu došly odpuštění. Izrael byl oděn “v roucha proměnná” — byla mu přičtena spravedlnost Kristova. Čepice, kterou dostal na hlavu Jozue, byla čepicí, jakou nosili kněží. Měla nápis “Svatost Hospodinu” (2. Mojžíšova 28,36) na znamení, že přes své dřívější přestoupení může nyní její nositel sloužit před Bohem v jeho svatyni. PK 384.3

Anděl pak pravil Jozuemu: “Takto praví Hospodin zástupů: budeš, budeš-li také souditi dům můj, a budeš-li ostříhati síní mých. Jestliže po cestách mých choditi budeš, a jestliže stráž mou držeti dámť zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími.” Zacharjáš 3,7. Bude-li poslušný, dostane se mu cti být soudcem nebo správcem chrámu a všech jeho služeb; bude chodit mezi anděly, a to již v tomto životě; a na konec se připojí k oslavnému zástupu kolem trůnu Božího. PK 384.4

“Slyš nyní, Jozue, kněže nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteříž sedí před tebou: Ačkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek.” Zacharjáš 3,8. Ve Výstřelku, Vysvoboditeli, který přijde, byla naděje Izraele. Jozuemu a jeho lidu se dostalo odpuštění právě pro víru ve Spasitele, jenž přijde na svět. Protože věřili v Krista, dostalo se jim znovu milosti Boží. Díky Kristovým zásluhám dostává se jim cti být vyvolenými nebem mezi národy země, budou-li kráčet po cestách Božích a zachovávat ustanovení Boží. PK 384.5

Jako obviňoval Jozueho a jeho lid, tak satan obviňuje ve všech dobách ty, kdož prosí Boha o milost a přízeň. Satan je “žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí” Zjevení 12,10. O každou duši, která byla vytržena z moci zla a jejíž jméno jest zapsáno v Beránkově knize života, se znovu vede tento spor. Žádná duše se nedostane do rodiny Boží, aniž by vyvolala rozhodný odpor nepřítele. Avšak ten, jenž byl již tehdy nadějí Izraele, jeho záštitou, jeho ospravedlněním a vykoupením, je nadějí i dnešní církve. PK 385.1

Saatanovo žalování na ty, kdož hledají Pána, není vyvoláno ošklivostí jejich hříchů. Satan se raduje z jejich povahových nedostatků, neboť ví, že je může porazit jen tehdy, přestupují-li zákon Boží. Jeho obviňování pramení výhradně z jeho nepřátelství vůči Kristu. Plánem na vykoupení láme Ježíš satanovu nadvládu nad lidským rodem a vysvobozuje duše ze satanovy moci. Všechna nenávist a zloba arcibuřiče vzkypá, když patří na důkazy Kristovy převahy; a s ďábelskou mocí a lstivostí pokouší se vyrvat Kristu všechny, kteří přijímají spasení. Vede lidi k pochybovačnosti, čímž chce způsobit, aby ztratili důvěru v Boha a odloučili se od lásky Boží; svádí je k tomu, aby přestoupili zákon a pak je pokládá za své zajatce, upíraje Kristu, že má právo vytrhnout je z jeho ruky. PK 385.2

Satan ví, že těm, kdož prosí Boha o odpuštění a milost, se odpuštění a milosti dostane; proto jim připomíná jejich hříchy, aby je od toho odradil. Ustavičně hledá příležitost, aby žaloval na ty, kdož se snaží poslouchat Boha. I jejich nejlepší činy se snaží líčit tak, aby vypadaly jako hříšné. Nesčetnými podvody a úskoky, nejjemnějšími i nejkrutějšími, usiluje, aby dosáhl jejich zatracení. PK 385.3

Člověk nemůže čelit útokům nepřítele, nemá k tomu dosti sil. V oděvu hříchem poskrvrněném, vyznávaje své hříchy, stojí před Bohem. Avšak Ježíš, náš zastánce, účinně zasahuje ve prospěch všech, kdož mu pokáním a vírou svěřili své duše. Kristus hájí jejich věc a pádnými důkazy Golgoty poráží jejich žalobce. Jeho dokonalá poslušnost zákona Božího mu dává veškerou moc na nebi i na zemi a Kristus si vyprošuje od svého Otce milost a odpuštění pro provinilce. Žalobníku svého lidu praví: “Potresciž tě Hospodin, ó satane. Tito jsou vykoupení mou krví, hlavně vychvácené z ohně.” A ty, kdož na něho spoléhají ve víře: “Pohleď, přenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tě v roucha proměnná.” Zacharjáš 3,4. PK 385.4

Všichni, kdo oblékli roucho Kristovy spravedlnosti, stanou před ním jako vyvolení, věrní a praví. Satan nemá moci vytrhnout je z ruky Spasitele. Kristus nedovolí, aby ani jediná duše, která se v pokoře a ve víře dožaduje jeho ochrany, přišla v moc nepřítele. Jeho slovo je slibem: “Nechť sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj; a učiní se mnou pokoj.” Izajáš 27,5. Zaslíbení dané Jozuemu je dáváno všem: “Jestliže stráž mou držeti budeš,…dámť zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími.” Zacharjáš 3,7. Andělé Boží budou kráčet po jejich boku již na tomto světě a nakonec stanou mezi anděly, kteří obklopují trůn Boží. PK 386.1

Zachariášovo vidění, v němž spatřil Jozueho a anděla, se nabízí se zvláštní naléhavostí jako příměr toho, co zažije lid Boží v posledních výjevech velkého dne vykoupení. Tehdy bude církev ostatků přivedena do velkých zkoušek a do velkého soužení. Ti, kdož zachovávají přikázání Boží a víru Ježíšovu, pocítí hněv draka a jeho zástupů. Satan počítá všechny lidi na světě za křesťany. Zůstává však stále malý houf, který bojuje proti jeho přesile. Kdyby je mohl vyhladit ze země, jeho vítězství by bylo úplné. Jako kdysi působil na pohanské národy, aby zničily Izrael, tak v blízké budoucnosti povzbudí zlomoci země, aby zahubily lid Boží. Od lidí se bude vyžadovat, aby poslouchali lidská nařízení a porušovali Božský zákon. PK 386.2

Ti, kdož jsou věrni Bohu, budou ohrožováni, zrazováni, pronásledováni. Budou “zrazováni také od vlastních rodičů, bratří, příbuzných a přátel” (Lukáš 21,6) a vydáváni na smrt. Jejich jediná naděje je v milosti Boží; jejich jedinou obranou bude modlitba. Jako Jozue prosil před andělem, tak církev ostatků se zkroušeným srdcem a s neochvějnou vírou bude prosit o odpuštění a o vysvobození skrze Ježíše, jenž je jejím Přímluvcem. Členové církve si budou plně vědomi toho, jak hříšný byl jejich život, budou si vědomi své slabosti a budou blízci zoufalství. PK 386.3

Pokušitel přihlíží, aby na ně žaloval, právě tak jako kdysi přihlížel, aby zasáhl proti Jozuemu. Poukazuje na jejich pošpiněná roucha, na nedostatky v jejich povaze. Předhazuje jim jejich slabost a pošetilost, vytýká jim, že zhřešili nevděčností a že jsou nepodobni Kristu, čímž zneuctvívají svého Vykupitele. Snaží se je zastrašit tvrzením, že jejich případ je beznadějný, že skvrna způsobená jejich hříchy se nikdy nesmyje. Doufá, že jim tak vezme jejich víru, že pak podlehnou jeho pokoušení a odvrátí se od věrnosti k Bohu. PK 387.1

Satan přesně ví o hříších, k jejichž spáchání svádí lid Boží, a proto vznáší proti nim žaloby, tvrdě, že svými hříchy se připravili o božskou ochranu a že má právo je zahubit. Praví, že si právě tak jako on zasluhují, aby byli vykázáni z přízně Boží. “Jsou tito,” praví, “lidem, který má zaujmout v nebi mé místo a místa andělů, kteří se spojili se mnou? Vyznávají sice, že jsou poslušni zákona Božího, avšak zachovávají jeho přikázání? Zdaž nemilují sebe více než Boha? Zdaž nekladou své zájmy nad službu Boží? Zdaž nemilují věci tohoto světa? Jen pohleďme na hříchy, jimiž poznamenali svůj život! Pohleďme na jejich sobeckost, na jejich zlobu, na jejich nenávist jednoho vůči druhému! Mne a mé anděly zapudil Bůh od sebe a ti, kdož se provinili týmiž hříchy, dojdou u něho odměny? To nemůžeš učinit, ó Bože, jsi-li spravedlivý. Spravedlnost žádá, aby byl nad nimi vynesen rozsudek.” PK 387.2

Následovníci Kristovi sice hřeší, avšak nepoddávají se nadvládě satanských nástrojů. Kají se ze svých hříchů, hledají Boha v pokoře a lítosti a božský obhájce za ně prosí. Ten, jenž nejvíce zakouší jejich nevděčnost, jenž zná jejich hříchy i jejich pokání, praví: “Potresciž tě Hospodin, ó satane. Dal jsem život za tyto duše. Jsou vyryty na dlaních mých rukou. Mohou mít povahové nedostatky, mohou chybit ve svém usilování; činí však pokání a já jim odpouštím a přijímám je.” PK 387.3

Útoky satanovy jsou silné, jeho klamy lstivé; oko Hospodinovo však bdí nad lidem Božím. Jejich soužení je velké, plameny pece hrozí je strávit; Ježíš je však vyvede jako zlato zkoušené v ohni. Budou zbaveni všeho pozemského, aby se skrze ně mohl dokonale zjevit obraz Kristův. PK 388.1

Někdy se může zdát, že Hospodin zapomíná na nebezpečí, jež hrozí jeho církvi, a na křivdy, jež jí způsobují její nepřátelé. Bůh však nezapomíná. Nic na tomto světě není srdci Božímu dražší než jeho církev. Není jeho vůlí, aby světskost zkazila její pověst. Neopustí svůj lid, aby byl přemožen satanovým pokoušením. Potrestá ty, kdož je zkreslují, bude však milostivý ke všem, kdož se upřímně kají. Těm, kdož se k němu obracejí o sílu, aby rozvinuli křesťansié ctnosti, poskytne všechnu potřebnou pomoc. PK 388.2

Až nastane doba konce, bude lid Boží kvílet a naříkat nad ohavnostmi, jež se páší na zemi. V slzách budou upozorňovat bezbožné na nebezpečí, jež jim hrozí, když pošlapávají božský zákon, a s nevýslovným žalem se kajícně pokoří před Hospodinem. Bezbožní se budou jejich zármutku vysmívat a jejich vážné výzvy budou zesměšňovat. Avšak úzkost a pokora lidu Božího je neklamným důkazem toho, že nabývají povahové síly a ušlechtilosti, kterou pozbyli následkem hříchu. Protože se přibližují ke Kristu, protože jejich zraky jsou upřeny na dokonalou čistotu Kristovu, poznávají jasně, jak veliká je hříšnost přestoupení. Pokora a láska jsou podmínkou úspěchu a vítězství. Koruna slávy očekává ty, kdož se sklánějí pod křížem. PK 388.3

Ti, kdož jsou věrni Bohu a modlí se k němu, jsou v něm jakoby skryti. Sami ani nevědí, jak bezpečně jsou zaštitěni. Vládci tohoto světa, ponoukáni satanem, se je snaží zahubit; kdyby však oči dítek Božích mohly být otevřeny, jako byly otevřeny oči Elizeova služebníka v Dotain, viděly by anděly Boží, kteří je chrání a odrážejí zástupy temnosti. PK 388.4

Když lid Boží souží své duše před Bohem a prosí o čistotu srdce, je dán rozkaz: “Vezměte roucho to zmazané” a jsou slyšet povzbudivá slova: “Pohleď, přenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tě v roucha proměnná.” Zacharjáš 3,4. Neposkvrněné roucho Kristovy spravedlnosti je vloženo na zkoušené, pokoušené, věrné dítky Boží. Zbývající věrní, jimiž svět pohrdá, jsou oděni ve skvostné roucho, aby již nikdy nebyli poskvrněni nečistotou světa. Jejich jména jsou zaznamenána do Beránkovy knihy života a zařazena mezi věrné všech věků. Odolali léčkám podvodníka, řev draka je neodvrátil od věrnosti. Nyní jsou navždy bezpečni před útoky pokušitele. Jejich hříchy jsou převedeny na původce hříchu. Na jejich hlavy je vložena “čepice pěkná.” PK 388.5

Zatímco satan předkládá své žaloby, přicházejí neviděni svatí andělé a vtiskují věrným pečeť živého Boha. Jsou to ti, kteří stojí na hoře Sión s Beránkem a mají na svých čelech napsáno jméno Otce. Zpívají před trůnem novou píseň, píseň, jíž se nemůže nikdo neučit kromě sto čtyřiačtyřiceti tisíc těch, kdož byli vykoupeni ze země. “Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel; toť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím.” Zjevení 14,4.5. PK 389.1

Nyní se dokonale naplňují slova andělova: “Slyš nyní, Jozue, kněze nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteříž sedí před tebou: Ačkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek.” Zacharjáš 3,8. Kristus je zjeven jako Vykupitel a Vysvoboditel svého lidu. Nyní jsou ostatkové vskutku “muži za zázrak”, když slzy a pokořování, jichž se jim dostalo na jejich pouti životem, ustoupí radosti a cti, že mohou být v přítomnosti Boha a Beránka. “V ten den bude Výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný, a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteříž zachováni budou z Izraele. I stane se, že kdož bude zanechán na Sionu, a pozůstaven bude v Jeruzalémě, svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě.” Izajáš 4,2.3. PK 389.2