Proroci a králové

48. kapitola — “Ne silou ani mocí”

Krátce po té, co měl Zachariáš vidění o Jozuem a andělu, dostalo se poroku poselství, které se týkalo díla Zorobábelova. “Anděl, kterýž mluvil se mnou,” praví Zachariáš, “navrátil se a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého. I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl:Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný džbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně džbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.” PK 390.1

“Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj?..Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.” PK 390.2

“Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho? Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?...Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.” Zacharjáš 4,1-6.11-14. PK 390.3

V tomto vidění jsou ukázány dvě olivy stojící před Hospodinem, jak dodávají svůj zlatý olej zlatými trubicemi do nádobky svícnu. Z ní jsou zásobovány lampy svatyně, aby mohly vydávat stálé jasné světlo. Tak jako z pomazaných, kteří stojí v přítomnosti Boží, se plnost božského světla, lásky a moci vlévá do lidu Božího, aby on mohl dalším vlévat světlo, radost a úlevu. Ti, kdož jsou takto obohaceni, mají obohacovat další pokladem lásky Boží. PK 390.4

Když znovu stavěl dům Hospodinův, musel Zorobábel při práci zdolávat nejrůznější potíže. Nepřátelé od počátku “zemdlívali ruce lidu Judského a odrazovali je, aby nestavěli,” “a zastavovali je mocí a silou” Ezdráš 4,4.23. Avšak Hospodin zasáhl v prospěch stavitelů a pravil skrze proroka k Zorobábelovi: “Co jsi ty, ó horo vysoká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným pokřikováním: Milost, milost jemu.” (Uzach 4,7) PK 390.5

Po celou dobu bytí lidu Božího se vrší velké hory zdánlivě nepřekonatelných nesnází před těmi, kdož usilují uskutečnit úmysl nebes. Tyto překážky dopouští Hospodin jako zkoušku víry. Vyvstanou-li kolem nás na všech stranách překážky, nastala ta pravá doba, kdy musíme především věřit v Boha v moc jeho Ducha. Pěstování živé víry přináší růst duchovní síly a rozvoj neochvějné důvěry. Tím se duše stává vítěznou silou. Před žádostí víry mizí překážky, které satan klade křesťanu v cestu, neboť mu na pomoc přicházejí nebeské síly. “Nic vám nebude nemožného.” Matouš 17,20. PK 391.1

Svět obvykle začíná všechny věci s okázalostí a chvástáním. Boží způsob je učinit z maličkosti začátek slavného vítězství pravdy a spravedlnosti. Někdy Bůh vychovává své pracovníky tím, že jim dává okusit zklamání a zdánlivou porážku. Jeho záměrem je, aby se naučili zvládat nesnáze. PK 391.2

Lidé jsou často v pokušení couvnout před nesnázemi a překážkami, kterým by měli čelit. Zachovají-li si však svou pevnou víru od počátku až do konce, Bůh jim objasní cestu. Úspěch se dostatví, budou-li s těžkostmi bojovat. Před neohroženým duchem a neochvějnou vírou Zorobábelovou budou srovnány velehory nesnází a ten, jehož ruce položily základ “ruce jeho dokonají.” “Doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním. Milost, milost jemu.” Zacharjáš 4,9.7. PK 391.3

Církev Boží nezaložila lidská síla a moc, a proto ji lidská moc a síla nemůže zničit. Ne na skále lidské moci, ale na Kristu Ježíši, Skále věků, byla církev založena “a brány pekelné ji nepřemohou” Matouš 16,18. Přítomnost Boží dává stálost věci Boží. “Nedoufejtež v knížatech ani v synech lidských” (Žalm 146,3); tento výrok je určen také nám. “V utišení se a v doufání bude síla vaše.” Izajáš 30,15. Slavné dílo Boží, založené na věčných zásadách spravedlnosti, nikdy nezanikne. Bude pokračovat a sílit, “ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů” Zacharjáš 4,6. PK 391.4

Zaslíbení “ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho jej také dokonají,” (Zacharjáš 4,9) se do písmene splnilo. “I stavěli starší Židovští, a šťastně se jim vedlo vedle proroctví Aggea proroka, a Zachariáše syna Iddova. Stavěli tedy a dokonali z rozkázání Boha Izraelského, a z rozkázání Cýra a Daria, a Artaxerxa, krále Perského. A dokonán jest ten dům k třetímu dni měsíce Adar, a ten byl rok šestý kralování Daria krále.” Ezdráš 6,14.15. PK 392.1

Krátce nato byl obnovený chrám zasvěcen. “Synové Izraelští, kněží a Levitové, i jiní, kteříž byli přišli z převedení, posvětili toho domu Božího s radostí” a “čtrnáctého dne měsíce prvního” “slavili…velikonoc” Ezdráš 6,16.19. PK 392.2

Druhý chrám se prvnímu nevyrovnal ve velkoleposti, ani nebyl oslaven těmi viditelnými znaky boské přítomnosti, jichž se dostalo prvnímu chrámu. Nebylo projevů nadpřirozené síly, jež by provázely jeho zasvěcení. Neobjevil se oblak slávy, jenž by naplnil nově vystavěnou svatyni. Nesestoupil oheň s nebe, aby strávil oběť na oltáři. Svatý oblak nepřebýval mezi cherubíny ve svatyni svatých; nebyla tam truhla smlouvy, slitovnice a desky svědectví. Žádné znamení z nebe neoznamovalo vyptávajícím se kněžím vůli Hospodinovu. PK 392.3

A přece to byla stavba, o níž Hospodin pravil skrze proroka Aggea: “Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního.” “Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou k Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů.” Ageus 2,10.8. Po staletí se učení mužové snaží ukázat, čím se splnilo zaslíbení Boží, dané Aggeovi; s příchodem Ježíše Nazaretského, Žádoucího všechněm národům, jenž svou osobní přítomností posvětil prostory chrámu, odmítají nyní mnozí tvrdošíjně uznat nějakou zvláštní souvislost. Pýcha a nevěra zaslepují jejich mysl, takže nechápou pravý význam prorokových slov. PK 392.4

Druhý chrám nebyl sice poctěn oblakem slávy Hospodinovy, byl však poctěn přítomností toho, v němž přebývala “celá plnost božskosti tělesně” — samým Bohem, “který se zjevil tělesně” Koloským 2,9; 1. Timoteovi 3,16. Tím, že byl poctěn osobní přítomností Krista za jeho působení na zemi, jen tím předčil druhý chrám v slávě chrám první. “Žádoucí všechněm národům” vskutku přišel do svého chrámu, když Muž z Nazareta učil a uzdravoval na jeho posvátných nádvořích. PK 392.5