Proroci a králové

46. kapitola — “Proroci Boží pomáhají jim”

Poblíž místa, kde se usadili Izraelští, kteří si dali za úkol znovu vybudovat chrám, sídlili Samaritáni. Bylo to smíšené plemeno, vzniklé sňatky mezi pohanskými osadníky z končin Asýrie a pozůstalými z deseti kmenů, kteří zůstali v Samaří a Galileji. V pozdějších letech Samaritáni naoko uctívali pravého Boha, v srdci i konáním však byli modloslužebníky. Je pravda, že si mysleli, že jejich modly jim jen mají připomínat živého Boha, Vládce vesmíru; nicméně lid se klonil k uctívání rytin a obrazů. PK 373.1

V době, kdy se znovu stavěl chrám, bylo o těchto Samaritánech známo, že jsou “nepřátelé Judovi a Benjaminovi”. Když se dozvěděli, že “ti, kteří přestěhováni byli, stavějí chrám Hospodinu Bohu Izraelskému”, přišli “k Zorobábelovi a ke knížatům čeledí otcovských” a vyslovili přání, že by jim při stavbě pomohli. “Budeme s vámi stavěti,” nabízeli se; “nebo jako i vy hledati budeme Boha vašeho, jemuž i oběti obětujeme ode dnů Esarchaddona, králeAsyrského, kterýž nás sem uvedl.” Výsada, o kterou žádali, jim však byla odepřena. “Ne vám, ale nám náleží stavěti dům Bohu našemu,” pravili vůdcové Izraelských, “nebo my sami stavěti budeme Hospodinu Bohu Izraelskému, jakž přikázal nám král Cýrus, král Perský.” Ezdráš 4,1-3. PK 373.2

Jen malý zbytek Izraelských se rozhodl, že se vrátí z Babylóna, a nyní, když se pustili do díla, jež se zdálo přesahovat jejich síly, procházejí jejich nejbližší sousedé a nabízejí pomoc. Samaritáni se odvolávají na to, že uctívají pravého Boha a projevují přání podílet se na výsadách a požehnáních spojených se službou v chrámě. “Jako i vy hledati budeme Boha vašeho,” prohlásili. “Budeme s vámi stavěti.” Ezdráš 4,2. Kdyby však židovští vůdcové byli tuto nabídku pomoci přijali, byli by tím otevřeli dveře k pronikání modlářství. Poznali, že Samaritáni to nemyslí upřímně. Uvědomili si, že pomoc, kterou by získali spojenectvím s nimi, není ničím ve srovnání s požehnáními, jichž se mohou nadíti, budou-li plnit jasné příkazy Hospodinovy. PK 373.3

O stycích, které má Izrael udržovat s okolními národy, pravil Hospodin skrze Mojžíše: “Nevejdeš s nimi v smlouvu, aniž slituješ se nad nimi… neboť by odvedli syna tvého od následování mne, aby sloužil cizím bohům, pročež popudila by se prchlivost Hospodinova na vás, a zahladila by tě rychle.” “Lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému, a tebe vyvolil Hospodin, abys jemu byl za lid zvláštní ze všech národů, kteří jsou na tváři země.” 5. Mojžíšova 7,2-4; 14,2. PK 374.1

Důsledky, které by následovaly, kdyby vstoupili do smluvního vztahu k okolním národům, byly jasně předpověděny. “Rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého,” pravil Mojžíš; “a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kamení. A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blíkavé, a truchlost mysli. I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem. Ráno díš: Ó by již byl večer! a večer díš: Ó by již bylo jitro! pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš.” 5. Mojžíšova 28,64-67. “Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své.” 5. Mojžíšova 4,29. PK 374.2

Zorobábelovi a jeho druhům byla dobře známa tato písma a mnoho jim podobných a zajetí, jež nedávno prožili, bylo důkazem jejich splnění. A nyní, když litovali zlého, jež přineslo jim a jejich otcům soudy, tak jasně předpověděné Mojžíšem, když se celým svým srdcem obrátili k Bohu a obnovili svůj smluvní vztah k němu, bylo jim dovoleno vrátit se do Judeje, aby mohli znovu vybudovat to, co bylo zničeno. Což mohli hned na počátku svého díla vstoupit v smlouvu s modláři? PK 374.3

“Nevejdeš s nimi v smlouvu,” (5. Mojžíšova 7,2) pravil Bůh; a ti, kdož se nedávno znovu zasvětili Hospodinu u oltáře, postaveného před rozvalinami chrámu Božího, si uvědomovali, že dělící čára mezi lidem Božím a světem má být navždy zachována ztřetelná a nepochybná. Proto odmítli vstoupit ve svazek s těmi, kdož se nepodřizují požadavkům zákona Božího, ač jsou jim dobře známy. PK 374.4

Zásady stanovené v páté knize Mojžíšově pro poučení Izraele musí lid Boží zachovávat až do konce času. Pravé blaho závisí na trvalosti našeho smluvního vztahu k Bohu. Nemůžeme si dovolit ustupovat od zásad tím, že se spojujeme s těmi, kdož se Boha nebojí. PK 375.1

Je stálé nebezpečí v tom, když si vyznavači křesťanství někdy myslí, že se musejí do určité míry přizpůsobit světu, aby na něj měli vliv. I když se však zdá, že takové počínání může skýtat veliké výhody, skončí vždy tak, že duchovně ztratíme. Lid Boží se musí přísně střežit před každým byť nepatrným a takřka nepostižitelným vlivem nepřítele pravdy, který chce lichocením a pochlebováním proniknout do církve. Lid Boží je na tomto světě poutníkem a cizincem, putujícím po cestě, na níž číhají nebezpečí. Nesmí si všímat důmyslných úskoků a svodů, jež jsou mu nastražovány, aby ho dovedly od věrnosti. PK 375.2

Nejsou to zjevní a zapřísáhlí nepřátelé věci Boží, jichž je třeba se nejvíce obávat. Ti, kdož jako kdysi nepřátelé Judovi a Benjamínovi přicházejí s uhlazenými slovy a krásnými řečmi, toužíce zdánlivě po přátelském společenství s dítkami Božími, jsou nebezpečnější, protože mohou lépe oklamat. Proti takovým se musí mít každý na pozoru, jinak nevědomky padne do pečlivě ukryté lstivé léčky. A zvláště dnes, kdy se dějiny světa chýlí ke konci, vyžaduje Pán od svých dítek bdělost, která nezná oddechu. Ačkoli však boj zuří neustále, nikdo není ponechán, aby bojoval sám. Andělé pomáhají těm, kdož kráčejí pokorně před Bohem, a ochraňují je. Náš Pán nikdy nezklame toho, kdo v něho věří. Když se dítky Boží uchýlí k Bohu, aby je ochránil před zlým, pozvedne Bůh v soucitu a lásce korouhev proti nepříteli. Nedotýkej se jich, praví, neboť jsou moji. Vyryl jsem je na dlaní svých rukou. PK 375.3

Samaritáni neochabovali ve svém protivenství a “zemdlévali ruce lidu Judského a odrazovali je, aby nestavěli, a najímali proti nim rádce, aby rušili rady jejich, po všecky dny Cýra, krále Perského, až do kralování Daria, krále Perského” Ezdráš 4,4.5. Nepravdivými zprávami vyvolávali v myslích lidí dohady, které snadno vedly k podezírání. Po mnohá léta však byly mocnosti PK 375.4

zla zadržovány ve své činnosti a lid Judy mohl nerušeně pokračovat ve své práci. PK 376.1

Zatímco se satan snažil působit svým vlivem na nejvyšší místa v Médo-Perském království, aby tato škodila lidu Božímu, působili andělé pro dobro vyhnanců. O tento boj jevilo zájem celé nebe. Prostřednictvím proroka Daniela je nám umožněno nahlédnout, jak těžký to byl boj mezi mocnostmi dobra a silami zla. Po tři týdny zápasil Gabriel s mocí temna, snaže se potlačit vlivy, jež působily na mysl Cýrovu; a než skončil tento boj, přišel Gabrielovi na pomoc sám Kristus. “Kníže království perského postavovalo se mezi mě po jedenadvacet dnů,” praví Gabriel, “až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských.” Daniel 10,13. Vše, co nebe mohlo učinit pro lid Boží, bylo učiněno. Vítězství bylo nakonec dosaženo; síly nepřítele byly zkroceny po celou dobu panování Cýra a po celou dobu vlády jeho syna Kambýse, který vládl sedm a půl roku. PK 376.2

Byla to doba, v níž se Židům dostalo podivuhodné příležitosti. Nejvyšší zástupci nebes působili na srdce králů a bylo na lidu Božím, aby vynaložil nejvyšší úsilí při provádění Cýrova nařízení. Neměli šetřit silami při budování chrámu a obnově bohoslužeb a při znovuzřízení svých domovů v Judsku. Avšak mnozí k tomu nejevili ochotu. Protivenství jejich nepřátel bylo silné a rozhodné, a tak postupně ztráceli dělníci odvahu. Někteří nemohli zapomenout na výjev při kladení základního kamene, kdy mnozí projevili nedostatek důvěry v toto dílo. A když se pak Samaritáni stali smělejšími, kladlo si mnoho Židů otázku, zda vůbec nadešla doba k znovuvybudování chrámu. Mnozí dělníci se vrátili, sklíčení a malomyslní, do svých domovů a ke svým zaměstnáním. PK 376.3

Za vlády Kambýse pokročila práce na stavbě chrámu jen nepatrně. A za vlády Lži-Smerdise (zvaného Artazerzes, (viz Ezdráš 4,7) ponoukli Samaritáni tohoto nestoudného podvodníka, aby vydal nařízení, jímž se Židům zakazuje znovu vystavět chrám a město. PK 376.4

Více než rok stavba chrámu stála, takřka zapomenuta. Lidé bydlili ve svých domovech a usilovali o dosažení časného blahobytu; jejich situace však byla ubohá. Ať pracovali, jak jen mohli, nedařilo se jim. Zdálo se, že se proti nim spikly samy přírodní živly. Protože nechali chrám pustnout, seslal Hospodin na jejich statky velké sucho. Bůh je obdařoval plody polí a zahrad, vínem a olejem na znamení své přízně, protože však těchto hojných darů užívali tak sobecky, byla jim tato požehnání odňata. PK 376.5

Takové byly poměry na počátku vlády Daria Hystaspa. Izraelští byli v žalostném stavu, a to po stránce duchovní i po stránce vezdejší. Tak dlouho reptali a pochybovali, tak dlouho dávali přednost osobním zájmům, zatímco na rozvaliny chrámu Hospodinova se dívali s lhostejností, že mnozí přitom zapomněli na to, že je úmyslem Božím usadit je znovu v Judsku a říkali: “Nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův stavěn byl.” Ageus 1,2. PK 377.1

Avšak i v této temné hodině dostávalo se naděje těm, kdož skládali svou důvěru v Boha. Povstali proroci Aggeus a Zachariáš, aby promluvili v této těžké chvíli. Povzbuzujícími svědectvími zjevovali tito ustanovení poslové lidu příčinu jejich těžkostí. Proroci hlásali, že se jim nedostává časného blahobytu proto, že nekladou zájmy Boží na první místo. Kdyby byli Izraelští ctili Boha, kdyby mu byli prokazovali náležitou úctu a pozornost tím, že by především vystavěli jeho dům, byla by bývala s nimi přítomnost Boží a Boží požehnání. PK 377.2

Těm, kdož zmalomyslněli, položil Aggeus zkoumavou otázku: “Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domích svých taflovaných, a dům tento pustý stál? Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.” Proč jste vykonali tak málo? Proč se staráte o svá vlastní stavení a nejevíte zájem o stavbu domu Hospodinova? Kde je horlivost, kterou jste kdysi projevovali o obnovení domu Páně? Co tím získáváte, když sloužíte sobě? Toužíte dostat se z chudoby a to způsobuje, že zanedbáváte chrám, ale toto zanedbání vám způsobilo to, čeho jste se báli. “Sejete mnoho, a shromažďujete málo; jíte, ale nebýváte nasyceni; pijete, ale neuhašujete žízně; obláčíte se, ale žádný nemůže se zahříti; a ten, kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého.” Ageus 1,4-6. PK 377.3

A pak, slovy, jimž nemohli neporozumět, zjevil jim Hospodin příčinu, která je přivedla do bídy: “Patříte na mnoho, a aj, maličko jest, a což vnášíte do domu, já to rozdmychuji. Proč se to děje? dí Hospodin zástupů. I pro dům můj, že pustý jest, ješto vy jeden každý pečlivi jste o dům svůj. Protož zavřelo se nebe nad vámi, aby nedávalo rosy, země také zavřela se, aby nevydávala úrody své. A tak zavolal jsem sucha na zemi tuto, a na tyto hory, i na obilé, i na víno, a na olej, i na to, což by měla vydávati země, i na lidi, i na dobytek, i na všecku práci rukou.” Ageus 1,9-11. PK 377.4

“Přiložte srdce své k cestám svým. Vstupte na tuto horu, a svezouce dříví, stavějte dům tento, i oblíbím sobě to, a budu oslaven” Ageus 1,7.8. PK 378.1

Poselství obsahující radu a pokárání, která přinesl Aggeus, vzali si vůdcové i lid Izraele k srdci. Cítili, že Bůh to s nimi myslí dobře. Neopovažovali se nedbat rady, jež jim byla opětovně poslána, že totiž jejich blaho, vezdejší i duchovní, závisí na věrné poslušnosti příkazů Božích. Vyburcováni varováním prorokovým, uposlechli Zorobábel a Jozue “i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka” Ageus 1,12. PK 378.2

Jakmile se Izrael rozhodl, že uposlechne, dostalo se mu po slovech pokárání i poselství obsahující povzbuzení: “Tedy Aggeus…mluvil lidu…řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin. A vzbudil Hospodin ducha Zrorobábele…a Jozue…a ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého.” Ageus 1,12. PK 378.3

Neuplynul ani měsíc od chvíle, kdy byly obnoveny práce na stavbě chrámu, a stavitelům se dostalo dalšího potěšujícího poselství. “Posilň se, Zorobábeli,” nabádal sám Hospodin skrze proroka: “Posilň se i Jozue…a posilň se všecken lide země této, praví Hospodin, a dodělejte, nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů.” Ageus 2,5. PK 378.4

Když Izrael ležel táborem před horou Sinaj, Hospodin mu pravil: “A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha. A zvědíť, že já jsem Hospodin Bůh jejich, kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.” 2. Mojžíšova 29,45.46. A nyní, přestože opětovně “vzpurní byli a zarmucovali Ducha svatého jeho” (Izajáš 63,10), podal jim Bůh ještě jednou skrze poselství svého proroka ruku, aby je spasil. V uznání, že pomáhají jeho záměru, obnovuje Bůh svou smlouvu, že jeho Duch bude přebývat mezi nimi, a přikazuje jim: “Nebojte se.” PK 378.5

Dnes praví Pán svým dítkám: “Posilňte se,…a dělejte, nebo já s vámi jsem.” Křesťan má v Hospodinu vždy silného pomocníka. Nevíme možná, jakým způsobem nám Hospodin pomáhá, ale víme, že nikdy nezklame ty, kteří mu důvěřují. Kdyby si křesťané uvědomili, jak často je Hospodin vede tak, aby na nich nepřítel nedokonal svůj záměr, pak by netápali a nenaříkali. Jejich víra by zakotvila v Bohu a žádná zkouška by jimi nemohla pohnout. Uznali by Boha za svou moudrost a sílu a Bůh by mohl vykonat, co chce skrze ně vykonat. PK 379.1

Naléhavé prosby a povzbuzování, šířené Aggeem, zdůrazňoval a doplňoval Zachariáš, kterého Bůh povolal, aby spolu s Aggeem nabádal Izraelské, aby uposlechli příkazu a vzchopili se ke stavbě. Zachariášovo první poselství obsahovalo ujištění, že slovo Boží nikdy neselže, a zaslíbení že se dostane požehnání těm, kdož budou poslušni pevného slova proroctví. Přestože pole byla neobdělaná a pustá, a jejich skrovné zásoby potravin rychle ubývaly, přestože byli obklopeni nepřátelskými národy, vzchopili se Izraelští ve víře na výzvu poslů Božích a pilně pracovali na obnově zničeného chrámu. Bylo to dílo, jež vyžadovalo, aby pevně spoléhali na Boha. Když lidé usilovali splnit, co se od nich očekávalo, a toužili, aby se obnovila milost Boží v srdci i v životě, dostávalo se jim skrze Aggea a Zachariáše poselství za posestvím, obsahující ujištění, že jejich víra bude bohatě odměněna a že se splní slovo Boží o budoucí slávě chrámu, jehož zdi stavějí. Až se naplní čas, zjeví se právě v této stavbě Žádoucí všechněm národům jako Učitel a Spasitel lidstva. PK 379.2

Stavitelé nebyli tedy ponecháni, aby bojovali sami; “byli s nimi proroci Boží, pomáhajíce jim;” k tomu Hospodin zástupů sám prohlásil: “Posilňte se,…a dělejte, neboť já s vámi jsem.” Ezdráš 5,2; Ageus 2,4. PK 379.3

A když se upřímně káli a ochotně kráčeli ve víře, dostalo se jim zaslíbení, že se jim dobře povede i na zemi. “Od tohoto dne,” pravil Hospodin, “vám požehnám.” Ageus 2,19. PK 379.4

Zorobábelovi, jejich vůdci — tomu, jenž byl po všechna léta od jejich návratu z Babylóna tak těžce zkoušen — se dostalo nejvzácnějšího poselství. Přichází den, pravil Hospodin, kdy všichni nepřátelé vyvoleného lidu Božího budou potřeni. “V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tebe, ó Zorobábeli,…služebníče můj,…a učiním tě jako pečetní prsten; nebo jsem tě vyvolil.” Ageus 2,23. Nyní mohl vladař Izraele poznat, jaký význam měla prozřetelnost, která jej vyvedla z malomyslnosti a bezradnosti; mohl v tom všem poznat úmysl Boží. PK 379.5

Toto osobní poselství Zorobábelovi bylo zaznamenáno proto, aby povzbudilo dítky Boží ve všech dobách. Bůh záměrně sesílá zkoušky na své dítky. Nevede je jinak, než jak by samy chtěly, aby je vedl, kdyby mohly znát konec od počátku, a kdyby mohly poznat slávu božského záměru, který plní. Vše, co na ně Bůh dopouští jako zkoušky, přichází proto, aby se v nich mohly posílit a mohly pak pro Boha pracovat a trpět. PK 380.1

Poselství, která přinesl Aggeus a Zachariáš, zburcovala lid, aby vynaložil co největší úsilí na znovuvybudování chrámu; při této práci je však sužovali Samaritáni a jiní, kteří si vymysleli četné překážky. Jednou navštívili Jeruzalém vysocí úředníci Médo-Perské říše a chtěli znát jméno toho, jenž povolil obnovu budovy chrámu. Kdyby tehdy Židé nebyli důvěřovali Hospodinu a jeho vedení, bylo by toto vyšetřování mohlo pro ně skončit pohromou. “Nad staršími Židovskými byla však ochrana Boha jejich, tak že nepřekazili jim, dokudž ta věc nepřišla před Daria.” Ezdráš 5,5. Odpověděli úředníkům tak moudře, že se tito rozhodli napsalt list Dariu Hystaspovi, tehdejšímu vládci Médo-Perské říše, v němž ho upozornili na původní nařízení vydané Cýrem, který přikázal, aby byl znovu vystavěn dům Boží v Jeruzalémě a že náklady na to budou hrazeny z královské pokladny. PK 380.2

Darius pátral po tomto nařízení a našel je; pak přikázal těm, kteří se dotazovali, aby povolili pokračovat ve stavbě chrámu. “Nechte jich při díle toho domu Božího,” poručil; “vůdce Židů a starší jejich nechať ten dům Boží stavějí na místě jeho.” Ezdráš 6,7. PK 380.3

“Ode mne také,” přikazoval Darius dále, “poručeno jest o tom, co byste měli činiti s staršími Židovskými při stavení toho domu Božího, totiž anby z zboží královského, z důchodů, jež jsou za řekou, bez meškání náklad dáván byl mužům těm, aby dílo nemělo PK 380.4

překážky. A to, čehož by bylo potřebí, buď volků aneb skopců i beránků k zápalným obětem Boha nebeského, obilí, soli, vína i oleje, jakž by rozkázali kněží Jeruzalémští, nechť se jim dává na každý den, a to beze všeho podvodu, aby měli z čeho obětovati vůni příjemnou Bohu nebeskému, a aby se modlili za život krále i za syny jeho.” Ezdráš 6,8-10. PK 381.1

Král dále nařídil, aby přísné tresty stihly ty, kdož by jakkoli měnili jeho nařízení; svůj příkaz uzavřel tímto pozoruhodným prohlášením: “Bůh pak, jehož jméno tam přebývá, zkaziž všelikého krále i lid, kterýž by vztáhl ruku svou k změnění toho, a zkáze toho domu Božího, jenž jest v Jeruzalémě. Já Darius přikazuji sám, bez meškání ať se stane.” Ezdráš 6,12. Tak Hospodin připravil cestu pro dostavění chrámu. PK 381.2

Než bylo vydáno toto nařízení, pracovali již Izraelští po měsíce ve víře, a proroci Boží jim pomáhali svými proroctvími, z nichž stavitelé poznávali, jaký má Bůh úmysl s Izraelem. Dva měsíce po tom, co bylo zjeveno poslední Aggeovo zaznamenané poselství, měl Zachariáš řadu vidění o tom, co Bůh vykoná na zemi. Tato poselství, podaná v podobenstvích a obrazech, přišla v době velké nejistoty a úzkosti a měla obzvláštní význam pro ty, kdož kráčeli vpřed ve jménu Boha Izraele. Vůdcům se totiž zdálo, že v brzku bude Židům odňato povolení, aby znovu vystavěli chrám; budoucnost se jim zdála velmi nejistá. Bůh viděl, že je třeba, aby se jeho lidu dostalo pdopory a povzbuzení zjevením jeho lásky a účasti. PK 381.3

Ve vidění slyšel Zachariáš, jak se anděl Páně ptá: “Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let? I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými.” PK 381.4

“Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým. A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému. Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, …a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.” Zacharjáš 1,12-16. PK 381.5

Pak bylo proroku nařízeno, aby předpověděl: “Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť se rozsadí města má pro hojnost dobrého; neboť utěší ještě Hospodin Sion, a vyvolí ještě Jeruzalém.” Zacharjáš 1,17. PK 382.1

Zachariáš pak spatřil ve vidění mocnosti, jež “zmítaly Judou, Izraelem a Jeruzalémem”, znázorněné čtyřmi rohy. Pak spatřil čtyři kováře, kteří představovali nástroje, jež Hospodin použil, aby znovu vzdělal svůj lid a dům, v němž bude uctíván. (Viz Zacharjáš 2,1-4) PK 382.2

“Opět pozdvihl jsem očí svých,” pravil Zachraiáš, “a uzřel jsem, a aj muž, v jehož ruce byla šnůra míry. I řekl jsem: Kam jdeš? I řekl mi: Měřiti Jeruzaléma, abych viděl, jak veliká širokost jeho, a jak veliká dlouhost jeho. A aj, když anděl ten, kterýž mluvil se mnou, vycházel, jiný anděl vycházel jemu vstříc. A řekl jemu: Běž, mluv k mládenci tomu, řka: Po vsech bydliti budou Jeruzalémští, pro množství lidu a dobytka u prostřed něho. A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vůkol, a slávou budu u prostřed něho.” Zacharjáš 2,1-5. PK 382.3

Bůh přikázal, aby byl Jeruzalém znovu vystavěn; vidění o měření města bylo ujištěním, že Bůh potěší a posílí utiskované a splní jim zaslíbení své věčné smlouvy. Jeho ochrana a péče bude “zdí ohnivou vůkol” a skrze ně se pak jeho sláva zjeví všem synům lidským. To, co koná pro svůj lid, bude známo po vší zemi. “Prokřikuj a zpívej, obyvatelkyně Siónská, nebo veliký jest uprostřed tebe Svatý Izraelský.” Izajáš 12,6. PK 382.4