Proroci a králové

40. kapitola — Nabuchodonozorův sen

Záhy potom, co Daniel a jeho druzi vstoupili do služeb krále Babylóna, sběhla se událost, která zjevila modloslužebnému národu moc a věrnost Boha Izraele. Nabuchodonozor měl podivuhodný sen, jímž “děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl” Daniel 2,1. Ačkoli sen na královu mysl tak hluboce zapůsobil, nemohl si král vzpomenout na jeho podrobnosti, když se probudil. PK 323.1

Ve své bezradnosti zavolal král své učence — “mudrce a hvězdáře i kouzelníky” - a žádal je o pomoc. “Měl jsem sen,” pravil “a předěsil se duch můj, tak že nevím, jaký to byl sen.” Daniel 2,2.3. Vyjevil jim takto svou bezradnost a žádal je, aby mu podali vysvětlení, jež by mu přineslo úlevu. PK 323.2

Na to mudržci odpověděli: “Králi, na věky buď živ. Pověz sen služebníkům svým a oznámímeť výklad.” Daniel 2,4. PK 323.3

Nespokojen s jejich vyhýbavou odpovědí a podezíraje je, že mu nechtějí poskytnout pomoc, ačkoli tvrdí, že dovedou odhalovat lidská tajemství, přikázal král svým mudrcům, aby mu nejen vyložili sen, ale řekli mu také, co se mu zdálo, a přislíbil jim bohaté dary a slávu, vyhoví-li mu, a současně jim pohrozil smrtí, selžou-li. “Ten sen mi již z paměti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou. Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké důjdete ode mne.” Daniel 2,5.6. PK 323.4

Mudrci však znovu odpověděli: “Nechať král sen poví služebníkům svým, a výklad jeho oznámíme.” Daniel 2,7. PK 323.5

Nabuchodonozor vzkypěl, rozzloben zdánlivou úskočností těch, jimž důvěřoval, a pravil: “Jistotně rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen. Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti.” Daniel 2,8.9. PK 323.6

Plni strachu, jaké následky bude mít jejich nezdar, pokusili se mudrci králi ukázat, že jeho žádost je nesmyslná a že takový úkol ještě nikdy nebyl od nikoho požadován. “Není člověka na zemi,” namítali, “kterýž by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi. Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.” Daniel 2,10.11. PK 324.1

Nato “rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylónské” Daniel 2,12. PK 324.2

Úředníci hned činili kroky k provedení tohoto rozsudku a mezi těmi, které hledali, byl také Daniel a jeho přátelé. Když jim řekli, že podle rozkazu musejí také zemřít, zeptal se Daniel “moudře a opatrně” Ariocha, velitele královské stráže: “Proč ta výpověď náhle vyšla od krále?” Daniel 2,14.15. Arioch jim řekl o tom, že si král neví rady se svým podivuhodným snem a že mu v tom nepomohli ti, v něž měl dosud plnou důvěru. Když to uslyšel, začal Daniel bojovat o svůj život, odvážil se předstoupit před krále a pořádal ho o poskytnutí nějakého času, aby mohl poprosit svého Boha, aby mu zjevil sen a jeho výklad. PK 324.3

Monarcha této žádosti vyhověl. Daniel pak odešl “do domu svého a oznámil tu věc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým.” Daniel 2,17. Spolu hledali poznání u Zdroje světla a moudrosti. Jejich víra byla silná u vědomí, že Bůh je postavil tam, kde jsou, že konají jeho dílo a plní povinnosti. V dobách bezradnosti a nebezpečí se vždy obraceli k Bohu s prosbou o vedení a ochranu a Bůh se vždy osvědčil jako vždypřítomná pomoc. Nyní se s pokorou v srdci znovu uchýlili k Soudci země a prosili ho, aby je vysvobodil v této jejich chvíli zvláštní nouze. A neprosili nadarmo. Bůh, kterého ctili, nyní poctil je. Duch Hospodinův spočinul na nich a Danielovi “u vidění nočním” byl zjeven králův sen a jeho význam. PK 324.4

Prvním činem Danielovým bylo poděkovat Bohu za zjevení, jehož se mu dostalo. “Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky,” zvolal, “nebo moudrost a síla jeho jest. A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum. On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá. Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.” Daniel 2,20-23. PK 324.5

Daniel šel hned za Ariochem, jemuž král přikázal, aby vyhubil mudrce, a řekl: “Mudrců Babylónských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím.” Neprodleně uvedl velitel Daniela před krále se slovy: “Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten králi oznámí.” Daniel 2,24.25. PK 325.1

Hle, židovský zajatec, klidný a sebevědomý, před panovníkem nejmocnější říše světa. Svými prvními slovy zřekl se vší slávy pro sebe a vyzvedl Boha jako zdroj vší moudrosti. Na králův dychtivý dotaz: “Té věci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi oznámiti. Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech.” PK 325.2

“Sen tvůj,” vysvětloval Daniel, “a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest: Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest. Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl.” PK 325.3

“Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na pohledění byl hrozný. Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi, hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny.” PK 325.4

“Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je. A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi.” Daniel 2,26-35. PK 325.5

“Toť jest ten sen,” s jistotou prohlásil Daniel, a král, naslouchaje s největší pozorností, aby mu neunikla žádná podrobnost, věděl, že je to právě ten sen, který ho tak vyděsil. Tím byla jeho mysl připravena přijmout ochotně i výklad snu. Král králů Bůh chtěl zjevit, že on má moc nad královstvími světa, že má moc nastolovat a sesazovat krále. Mělo to vzbudit v mysli Nabuchodonozorově pocit odpovědnosti k nebesům. Odhalí se před ním události budoucích věků, sahajících až do konce času. PK 326.1

“Ty králi, jsi král králů,” pokračoval Daniel, “nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu. A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá.” PK 326.2

“Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi.” PK 326.3

“Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.” PK 326.4

“Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou. Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné. A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.” PK 326.5

“Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky, tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.” Daniel 2,36-45. PK 326.6

Král byl přesvědčen o tom, že výklad je pravdivý, a v pokoře a bázni “padl na tvář svou a poklonil se.” se slovy: “V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto.” Daniel 2,46.47. PK 327.1

Nabuchodonozor pak odvolal svůj rozkaz, aby mudrci byli vyhlazeni. Životy mudrců byly ušetřeny, protože Daniel byl ve spojení s Vyjevitelem tajemství. A “král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými. Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské.” Daniel 2,48.49. PK 327.2

Podle záznamů o dějinách lidstva se zdá, že růst národů, rozkvět a pád říší závisí na vůli a statečnosti člověka; podle těchto záznamů se zdá, že vývoj událostí je do značné míry určován jeho mocí, ctižádostí nebo rozmarem. Avšak slovo Boží strhuje oponu, a my vidíme, že nad vší hrou lidských zájmů, sil a vášní a skrze ně působí tiše a trpělivě činitelé Všemohoucího podle rady vůle Boží. PK 327.3

Slovy nevyrovnatelné krásy a lásky vyložil apoštol Pavel mudrcům athénským božský záměr s lidskými plemeny a národy. “Bůh, jenž učinil vesmír a všecko, co je v něm,” pravil apoštol, “učinil z jednoho všechen lidský rod, aby bydlil na celém povrchu zemském; určil nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zdali by ho snad tápáním vytušili a nalezli.” Skutky 17,24-27. PK 327.4

Bůh praví jasně, že kdo chce, může vejít “do závazku smlouvy” Ezechiel 20,37). Úmyslem Božím při stvoření bylo, aby země byla obydlena bytostmi, které by byly požehnáním jedna druhé a sloužily ke cti svému Stvořiteli. Všichni, kdož chtějí, mohou splnit tento úmysl Boží. O takových je psáno: “Lid, kterýž nastrojím sobě, chválu mou vypravovati bude.” Izajáš 43,21. PK 327.5

Ve svém zákoně oznámil Bůh zásady, které podmiňují všechno pravé blaho jak národů, tak jednotlivců. O tomto zákoně pravil Mojžíš Izraelským: “To jest moudrost vaše a opatrnost vaše.” “Není to daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest to život váš.” 5. Mojžíšova 4,6; 32,47. Požehnání, jež jsou tím zaslibována Izraeli, jsou za týchž podmínek a ve stejné míře zaslibována každému národu a každému jednotlivci pod vším nebem. PK 327.6

Staletí před tím, než se určité národy objevily na jevišti světa, pohlédl Všemohoucí do budoucích věků a předpověděl vzrůst a pád největších království. Bůh pravil Nabuchodonozorovi, že padne království babylónské a povstane druhé království, kterému také nastane období zkoušek. Nebude vyvyšovat pravého Boha, jeho sláva zapadne a na jeho místo přijde třetí království. To také pomine, a čtvrté království, mocné jako železo, si podmaní národy světa. PK 328.1

Kdyby byli vládci Babylóna — nejbohatšího ze všech království země — stále zachovávali bázeň Hospodinovu, bylo by se jim dostalo moudrosti a síly, která by je připoutala k Hospodinu a udržela je silnými. Oni však hledali u Boha útočiště, jen když se ocitli v nesnázích a když si už nevěděli rady. V takových dobách, kdy marně hledali pomoc u svých mudrců, vyhledávali je u mužů, jako byl Daniel, u mužů, o nichž věděli, že ctí živého Boha a Bůh ctí je. Takových mužů se dovolávali, aby jim rozluštili tajemství prozřetelnosti: neboť ačkoli vládci pyšného Babylóna byli obdaření velkým rozumem, oddělili se hříchem tak daleko od Boha, že už nemohli porozumět zjevením a výstrahám, jichž se jim dostalo a jež se týkaly budoucnosti. PK 328.2

Kdo hloubá v slově Božím, může zjitit, že v dějinách národů se božské proroctví do písmene vyplnilo. Babylón, otřásán a nakonec zlomen, zanikl, protože jeho vládci v dobách zdaru neuznávali svou závislost na Bohu a připisovali slávu svého království úsilí člověka. Médo-Perskou říši navštívil hněv nebes, protože v ní byl pošlapáván zákon Boží. Bázeň Hospodinova nenašla místo v srdcích převážné většiny národa. Panovala bezbožnost, rouhačství a zkaženost. Království, jež pak přišla po království Médo-Perském, byla ještě zvrhlejší a zkaženější, a klesala stále hlouběji a hlouběji na stupnici mravních hodnot. PK 328.3

Moc, kterou má v rukou každý vládce na zemi, je propůjčena nebesy; a na tom, jak využívá moci takto udělené, závisí jeho úspěch. Pro každého z nich platí slovo božského Strážce: “Přepásal jsem tě, ačkoli mne neznáš.” Izajáš 45,5. A pro každého jsou slova pronesená v dávných dobách k Nabuchodonozorovi životním poučením: “Hříchy své spravedlnosti přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k souženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.” Daniel 4,24. PK 328.4

Prozumět těmto věcem — porozumět tomu, že “spravedlnost zvyšuje národ”, že “spravedlností upevňován bývá trůn” a “milosrdenstvím podpírá se”, poznat působení těchto zásad v projevu moci Boha, jenž “sesazuje krále i ustanovuje krále” — znamená pochopit filosofii dějin. Přísloví 14,34; 16,12; 20,28; Daniel 2,21) PK 329.1

Jen ve slově Božím je toto všechno jasně vyloženo. Je v něm ukázáno, že síla národů, právě tak jako jednotlivců není v možnostech nebo schopnostech, jež je činí zdánlivě nepřemožitelnými; není v jejich velikosti, jíž se vychloubají. Je mírou věrnosti, s jakou plní záměr Boží. PK 329.2