Proroci a králové

39. kapitola — Na dvoře babylónském

Mezi dítky Izraele, které byly odvlečeny do Babylóna do zajetí, jež pak trvalo sedmdesát let, byli bohabojní a pro vlast zanícení mužové, kteří byli v zásadách pevní jako ocel, kteří se nedají zkazit sobeckostí, nýbrž budou ctít Boha i za cenu, že ztratí vše. V zemi svého zajetí budou tito muži plnit záměr Boží tím, že přinesou pohańským národům požehnání pocházející ze známosti Hospodina. Budou tam zástupci Božími. Nebudou ustupovat modloslužebníkům; svou víru a své jméno vyznavačů živého Boha ponesou jako vysokou čest. A také si tak počínali. V dobrých časech i v protivenství ctili Boha a Bůh ctil je. PK 315.1

To, že tito mužové, vyznavači Hospodinovi, byli nyní babylónskými zajatci, a že náčiní z domu Božího bylo dáno do chrámu babylónských bohů, uváděli vítězové chlubně jako důkaz, že jejich náboženství a zvyklosti jsou nadřazeny náboženství a zvyklostem Hebrejů. Avšak právě tímto pokořením, jímž potrestal Izrael, že se od něho odklonil, dal Bůh Babylónu důkaz o své svrchovanosti, o svatosti svých požadavků a o jistých následcích poslušnosti. A tento důkaz dal Bůh skrze ty, kteří jsou mu věrni. PK 315.2

Mezi těmi, kdož zachovali svou věrnost Bohu, byl Daniel a jeho tři druzi — slavný příklad toho, co se může stát z člověka, opře-li se o Boha moudrosti a moci. Ze svého poměrně prostého židovského domova byli tito chlapci z královského rodu přesazeni do nejznamenitějších měst na dvůr největšího monarchy světa. Nabuchodonozor “rozkázal Ašpenazovi, správci dvořanů svých, aby přivedl z synů Izraelských, z semene královského a z knížat, mládence, na nichž by nebylo žádné poškvrny, a krásného oblíčeje, a vtipné ke vší moudrosti, a schopné k umění i k nabývání jeho, a v kterýchž by byla síla, aby stávali na palácu královském, a učili se liternímu umění a jazyku Kaldejskému.” Daniel 1,3-4. PK 315.3

“Byli pak mezi nimi z synů Juda: Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš.” Daniel 1,6. Nabuchodonozor viděl v těchto mládencích náznak podivuhodných schopností a rozhodl, aby byli tak vychováni, aby pak mohli zastávat důležitá místa v jeho království. Aby byli pro své životní poslání náležitě vzděláni, dal je učit kaldejskému jazyku a poskytoval jim po tři roky mimořádné výhody, jež byly vyhrazeny knížatům říše. PK 315.4

Danielovi a jeho druhům byla změněna jména na jména představující kaldejská božstva. Jménům, jež dávali hebrejští rodiče svým dětem, byl přikládán velký význam. Často vyjadřovala povahové rysy, jež rodiče chtěli, aby se v dítěti vyvinuly. Kníže, v jehož péči byli zajatí mládenci, “nazval Daniela Baltazarem, Chananiáše pak Sidrachem, a Mizaela Mizachem, a Azariáše Abdenágem” Daniel 1,7. PK 316.1

Král nenutil hebrejské mládence, aby se zřekli své víry a zaměnili ji za modlářství, avšak doufal, že k tomu postupně dojde. Tím, že jim dal jména, jež mají význam v modlářství, že je denně přiváděl v těsný styk s modlářskými zvyky a vystavoval je vlivu lákavých obřadů pohanské modloslužy, doufal, že je svede k tomu, aby se zřekli náboženství svého národa a přidali se k náboženství Babylónských. PK 316.2

Na samém počátku své životní dráhy byli podrobeni rozhodující zkoušce povahy. Bylo totiž nařízeno, že mají jíst pokrm a pít víno, které přicházelo z králova stolu. Král se domníval, že jim tím vyjadřuje svou přízeň a svou starostlivost o jejich blaho. Pokrm z králova stolu byl však zasvěcen modloslužebnictví, neboť jeho část byla nabízena modlám; a ten, kdo z něho pojídal, obětoval vlastně bohům babylónským. Věrnost Hospodinu zakazovala Danielovi a jeho druhům, aby se na takovém obětování podíleli. I kdyby jen předstírali, že jedí takový pokrm a pijí takové víno, bylo by to popření jejich víry. Učinit tak by znamenalo ztotožnit se s pohanstvím a zneuctít zásady zákona Božího. PK 316.3

Také se neodvažovali zkoušet na sobě zeslabovací účinek přepychu a prostopášnosti na tělesný, duševní a duchovní vývoj. Znali historii Nádaba a Abiu, neboť záznam o jejich nestřídmosti a o tom, jaké měla následky, se zachoval ve svitcích knih Mojžíšových. A věděli také, že pití vína by škodlivě zapůsobilo na jejich tělesnou i dušení sílu. PK 316.4

Daniel a jeho druzi byli svými rodiči vychováni k přísné zdrženlivosti. Naučili se, že za své schopnosti budou skládat účty Bohu, a že je proto nesmějí oslabovat nebo ohrožovat. Tato výchova pomohla Danielovi a jeho druhům udržet se uprostřed znemravňujících vlivů babylónského dvora. Silná byla pokušení, jež na ně doléhala u tohoto zkaženého a rozmařilého dvora, přesto zůstali neposkvrněni. Žádná síla, žádný vliv je nemohl odvést od zásad, jež si osvojili v raném věku hloubáním o slově a skutcích Božích. PK 317.1

Kdyby byl Daniel chtěl, byl by mohl najít ve svém prostředí přijatelnou omluvu pro nedodržování přísných pravidel střídmosti. Byl by mohl tvrdit, že je závislý na králově přízni, podřízený jeho moci a že nemůže dělat nic jiného než jíst králův pokrm a pít jeho víno; neboť kdyby dodržoval božské učení, urazil by krále a pravděpodobně by ztratil své postavení i svůj život. Nebude-li dbát přikázání Hospodinova, zachová si přízeň krále a zajistí si pro sebe výhodné podmínky pro rozumový vývoj a dobré vyhlídky na pozemský blahobyt. PK 317.2

Daniel však nezaváhal. Libost Boží mu byla dražší než přízeň nejmocnějšího pozemského panovníka, dražší než sám život. Rozhodl se, že zachová svou neporušenost, ať budou následky jakékoli. “Uložil v srdci svém, aby se neposkvrňoval pokrmem z stolu královského, a vínem, kteréž král pil” Daniel 1,8. A v tomto rozhodnutí ho podporovali jeho tři druzi. PK 317.3

Tím, že se takto rozhodli, nejednali hebrejští mládenci opovážlivě, nýbrž v pevné důvěře v Boha. Nechtěli být výstřední, avšak radši by byli výstřední, než aby zneuctili Boha. Kdyby se byli smířili s nepravostí v tomto případě tím, že by ustoupili tlaku okolností, oslabili by svým odklonem od zásad svůj smysl pro správnost a svou ošlivost z nepravosti. První chybný krok by vedl k dalším, až by se odloučili od nebes a propadli pokušení. PK 317.4

“Způsobil Bůh Danielovi milost a lásku u správce nad dvořany,” a ten vyslechl s vážností jeho žádost, aby se nemusel poskvrňovat. S vyhověním žádosti však správce váhal. “Já se bojím pána svého krále, kterýž vyměřil pokrm váš a nápoj váš,” vysvětloval Danielovi, “tak že uzřel-li by, že tváře vaše opadlejší jsou, nežli mládenců těch, kteříž podobně jako i vy chováni býti mají, způsobíte mi to u krále, že přijdu o hrdlo.” Daniel 1,9.10. PK 317.5

Daniel pak požádal Melzara, služebníka pověřeného zvlášní péčí o hebrejské mládence, aby nemuseli jíst králův pokrm a pít jeho víno. Poprosil ho, aby to zkusili na deset dní, během nichž by hebrejští mládenci dostávali prostou stravu, zatímco ostatní by jedli porkmy z králova stolu. PK 318.1

Melzar se sice bál, že vyhověním této žádosti vzbudí nelibost královu, přesto však souhlasil; a Daniel už věděl, že vyhrál. Po uplynutí deseti dní zkoušky se zjistilo, že vše dopadlo právě naopak, než jak se správce obával. “Tváře jejich byly krásnější, a byli tlustší na těle než všickni mládenci, kteříž pojídali pokrm z stolu královského.” Daniel 1,15. Čtyři hebrejští mládenci vynikali vzhledem nad své druhy. Proto bylo Danielovi a jeho přátelům dovoleno, by po celou dobu své výchovy pojídali prostou stravu. PK 318.2

Tři roky se hebrejští mládenci učili “liternímu umění a jazyku kaldejskému” Daniel 1,4. Po celou tu dobu zůstali věrni Bohu a opírali se stále o moc Boží. Upevnili se v odříkavosti, byli opravdoví, cílevědomí, pilní a vytrvalí. Nebyla to pýcha ani ctižádostivost, která je přivedla na králův dvůr, do společnosti těch, kdož neznali Boha a nebáli se ho; byli zajatci v cizí zemi, poslaní tam Nekonečnou moudrostí. Odloučeni od vlivů domova a od posvátných svazků, snažili se chovat se chvályhodně, aby byli ke cti svého utlačovaného lidu a k slávě Boha, jehož služebníky byli. PK 318.3

Hospodin pohlížel s libostí na pevnost hebrejských mládenců, na jejich sebezapření a čistotu pohnutek, a oblažoval je svým požehnáním. “Obdařil je povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům.” Daniel 1,17. Tím bylo splněno zaslíbení: “Těch, kteříž mne ctí, poctím.” 1. Samuelova 2,30. Protože Daniel lpěl na Bohu neotřesitelnou vírou, dostalo se mu ducha prorocké moci. Zatímco přijímal od lidí poučení, jaké jsou povinnosti spjaté s životem u dvora, vyučoval ho Bůh, jak číst tajemství budoucnosti a zaznamenávat pro příští pokolení pomocí obrazů a symbolů události, které prožije tento svět do konce času. PK 318.4

Když pak skončila doba výchovy, byli židovští mládenci spolu s dalšími uchazeči pro službu v království podrobeni zkoušce. Avšak “není nalezen mezi všemi těmi, jako Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš”. Jejich bystrá chápavost, jejich široké vědomosti, jejich vybrané a přesné vyjadřování svědčily o mohutnosti a síle jejich duševních schopností. “Ve všelikém slovu moudrosti a rozumnosti, na kteréž se jich doptával král, nalezl je desetkrát zběhlejší nade všecky mudrce a hvězdáře, kteží byli ve všem království jeho;” “proto stávali před králem.” Daniel 1,19.20. PK 318.5

U babylónského dvora byli shromážděni zástupci ze všech zemí, muži s největšími vlohami, muži nejštědřeji nadaní dary přírody, muži s nejrozsáhlejším vzděláním, jaké svět může poskytnout; mezi všemi těmi se nyní octli židovští mládenci. V tělesné síle a kráse, v duševních schopnostech a ve vědomostech byli nepřekonatelní. Rovná postava, pevný, pružný krok, krásná tvář, bystré smysly, čistý den — to vše bylo vysvědčením dobrých zvyků, znamením ušlechtilosti, jíž příroda poctívá ty, kdož jsou poslušni jejích zákonů. PK 319.1

Při osvojování moudrosti Babylóňanů byli Daniel a jeho druzi mnohem úspěšnější než ostatní mládenci; tyto jejich úspěchy v učení nebyly však náhodné. Získali své znalosti správným využíváním svých sil pod vedením Ducha svatého. Spojili se se Zdrojem vší moudrosti a známost Boha učinili základem svého vzdělání. Ve víře prosili o moudrost a žili podle svých modliteb. Počínali si tak, že Bůh jim mohl požehnat. Vystříhali se toho, co mohlo oslabit jejich síly a využívali co nejlépe každé příležitosti, kde mohli nabýt vědomostí ze všech oborů. Zachovávali životní pravidla, jež vedla k rozvoji jejich rozumové síly. Snažili se získat vědomosti k jedinému účelu — aby mohli uctívat Boha. Uvědomovali si, že mají-li být představiteli pravého náboženství v prostředí falešných pohanských náboženství, musejí mít jasný rozum a musejí se zdokonalovat v bohabojnosti. A sám Bůh byl jejich učitelem. Neustále se modlíce, svědomitě se učíce, ve stálém styku s Neviditelným chodili s Bohem, jako s ním chodil Enoch. PK 319.2

Skutečný úspěch v kterémkoli oboru práce není výsledkem náhody nebo osudu. Je výsledkem prozřetelnosti Boží, odměnou za víru, rozvahu, ctnost a vytrvalost. Výborné duševní schopnosti a vysoká mravní úroveň nejsou hrou náhody. Bůh poskytuje příležitost; úspěch závisí na tom, jak ji člověk využije. PK 319.3

Zatímco Bůh působil v Danielovi a v jeho druzích “i vůli i čin pro dobré rozhodnutí” (Filipským 2,13), přičiňovali se oni sami o svou spásu. V tom se jeví působení božské zásady splupráce, bez níž nelze dosáhnout pravého úspěchu. Lidské úsilí nedosáhne bez božské pomoci ničeho; a bez lidského přispění je božské usilování u mnohých bez užitku. Abychom pocítili milost Boží, musíme se sami přičinit. Milost Boží je udělována, aby v nás vyvolala vůli i čin, není však náhradou za naše úsilí. PK 320.1

Jako Hospodin spolupracoval s Danielem a jeho druhy, tak chce spolupracovat se všemi, kdož se snaží provádět jeho vůli. A udělením svého Ducha Bůh posílí každý dobrý úmysl, každé ušlechtilé rozhodnutí. Ti, kdož kráčejí po cestě poslušnosti, narazí na četné překážky. Silné vlivy je mohou spoutat se světem; Bůh však může zneškodnit každého činitele, který by mohl porazit vyvolené; v síle Boží mohou překonat každé pokušení přemoci každou potíž. PK 320.2

Bůh přivedl Daniela a jeho druhy ve styk s velkými muži Babylóna, aby tam, v národě modloslužebníků, mohli ukázat, jaká je povaha Boží. Jak získali schopnost pro úkol tak velký a čestný? Byla to věrnost v maličkostech, jež dala ráz celému jejich životu. Ctili Boha i v nejmenších povinnostech, a ctili ho pak i při plnění větších úkolů. PK 320.3

Jako Bůh povolal Daniela, aby o něm podával svědectví v Babylóně, tak povolává nás, abychom byli jeho svědky v dnešním světě. Bůh od nás požaduje, abychom všude, v každé životní situaci, zjevovali lidem zásady jeho království. Mnozí vyčkávají, až se jim naskytne příležitost vykonat nějaké velké dílo, a zatím každodenně zameškávají příležitosti, kdy by mohli projevit věrnost Bohu. Denně zanedbávají plnění malých životních povinností. Čekají na nějaké velké dílo, v němž by mohli prokázat velké vlohy a tak uspokojit svou ctižádost, a život jim zatím uplývá. PK 320.4

V životě pravého křesťana není věcí nepodstatných a zbytečných; v očích Všemohoucího je každá povinnost důležitá. Hospodin přesně vyměřuje každou příležitost k službě. Nevyužité schopnosti se váží právě tak jako ty, jich se využívá. Budeme souzeni podle toho, co jsme mohli vykonat, avšak nevykonali, protože jsme nepoužili svých schopností k oslavě Boha. PK 320.5

Ušlechtilá povaha není věcí náhody; nevytvořila se díky zvláštní přízni prozřetelnosti. Je výsledkem sebekázně, podřízení nízkých vlastností vlastnostem vyšším, vzdání se sobeckosti ve prospěch služby Bohu a člověku. PK 321.1

Věrností zásadám střídmosti, jakou projevovali hebrejští mládenci, promlouvá Bůh k dnešní mládeži. Je zapotřebí mužů, kteří jako Daniel působí pro správnou věc a zasazují se o ni. Je zapotřřebí čistých srdcí, pevných rukou, nebojácnosti a odvahy, neboť boj mezi neřestí a ctností vyžaduje neustálou bdělost. Ke každé duši přichází satan s pokušením v mnoha svůdných podobách, jaké má ukájení choutek. PK 321.2

Nanejvýš důležité prostředí k vytváření povahy, v němž se vyvíjí mysl a duše, je tělo, proto nepřítel duší zaměřuje svá pokušení tak, aby oslabil a poškodil tělesné síly člověka. Zdaří-li se mu to, znamená to často, že celá bytost propadá zlu. Sama tělesná přirozenost ústí jistě do zkázy a smrti, není-li ovládána vyšší mocí. Tělo musí být podřízeno vyšším silám bytosti. Vášně musí být řízeny vůlí, jež sama musí být podřízena Bohu. Královská moc rozumu, posvěcená božskou milostí, musí vládnout v životě. Síla rozumu, tělesná síla a délka života jsou závislé na neměnných zákonech. Poslušností těchto zákonů může člověk zvítězit nad sebou, nad svými sklony, nad “démonskými vládami a vrchnostmi”, nad “vládci světa nynější temnosti” a “nad duchovními silami zla v oblasti nebeské” Efezským 6,12. PK 321.3

Při starobylém obřadu, jenž byl symbolem evangelia, nemohla být na oltáři Božím obětována oběť s vadou. Oběť, která měla představovat Krista, musela být bez vady. Poukazuje na to slovo Boží jako na obraz toho, jaké mají být dítky Boží — “živou obětí”, “bez poskrvny” Římanům 12,1; Efezským 5,27. PK 321.4

Hebrejští mládenci byli lidmi stejných vášní jako my; přes svůdné vlivy babylónského dvora však stáli pevně, protože záviseli na síle, jež je věčná. V nich viděl pohanský národ obraz dobroty a dobročinnosti Boží a lásky Kristovy. A v jejich životě máme příklad vítězství zásad nad pokušením, čistoty nad zkažeností, věrnosti a oddanosti nad bezvěrectvím a modlářstvím. PK 321.5

Danielova ducha by měli mít i dnešní mladí lidé; mohou čerpat z téhož zdroje síly, mohou dosáhnout téhož sebeovládání a mohou projevovat tutéž krásu ve svých životech, a to i za okolností třeba nepříznivých. Ačkoli na ně doléhá pokušení ukojovat své choutky, zvláště ve velkých městech, kde je snadný přístup ke všem způsobům ukájení smyslových požitků, mohou zůstat působním božské milosti pevni ve svém úmyslu ctít Boha. Pevným odhodláním a neustálou bdělostí mohou odolat každému pokušení, jež doráží na jejich duše. Avšak jen ten, kdo se rozhodne počínat si správně proto, že to je správné, dosáhne vítězství. PK 322.1

Jaké dílo vykonali v životě tito ušlechtilí židovští mládenci! Když se loučili se svým otcovským domem, sotva se jim snilo o tom, jak vysoké poslání budou plnit. Věrně a vytrvale se podřizovali božskému vedení, takže skrze ně mohl Bůh splnit svůj záměr. PK 322.2

Bůh chce, aby tytéž mocné pravdy, jež byly zjevovány skrze tyto mládence, zjevovali mladí lidé a děti i dnes. Život Daniela a jeho druhů je ukázkou toho, co Bůh učiní pro ty, kteří se mu odevzdají a celým srdcem se budou snažit splnit úmysl Boží. PK 322.3