Proroci a králové

29. kapitola — Vyslanci z Babylóna

Upřostřed svého zdárného panování byl král Ezechiáš náhle stižen smrtelnou nemocí. “Roznemohl se až k smrti” a lidská pomoc byla marná Když se zdálo, že už není žádná naděje, objevil se před ním prorok Izaiáš s poselstvím: “Toto praví Hospodin: Dej do pořádku svůj dům, neboť umřeš, a nebudeš živ.” Izajáš 38,1. PK 223.1

Vyhlídka se zdála naprosto chmurná; přesto se král nepřestával modlit k tomu, jenž byl dosud jeho “útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová” Žalm 46,1. A tak “obrátil tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu, řka: Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímném, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým.” 2. Královská 20,2.3. PK 223.2

Od dnů Davidových nepanoval král, který by tak mnoho vykonal pro zřízení království Božího v době odpadnutí, jako vykonal Ezechiáš. Umírající panovník sloužil svému Bohu věrně a utvrzoval víru lidu v Hospodina jako v jeho Svrchovaného vládce. A nyní se mohl modlit, jako se kdysi modlíval David: PK 223.3

“Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má,
nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má,
a život můj až k hrobu se přiblížil.” Žalm 88,3.4. PK 223.4

“Ty jsi má naděje, Pane; Hospodine,
v tebeť doufám od své mladosti.
Na tebe jsem spolehl.” PK 223.5

“Když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Bože, nevzdalujž se ode mne, PK 223.6

Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Bože, neopouštěj mne,
až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku,
a všechněm potomkům sílu tvou.” Žalm 71,5.6.9.12.18. PK 224.1

Ten, jehož “slitování nepřestávají” (Pláč 3,22), vyslyšel prosbu svého služebníka. “Ještě Izaiáš nebyl vyšel ani do půl síně, když se k němu stalo slovo Hospodinovo, řkoucí: Navrať se a rci Ezechiášovi vůdci lidu mého: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, a viděl jsem slzy tvé; aj, já uzdravím tě, třetího dne vstoupíš do domu Hospodinova. I přidám ke dnům tvým patnácte let, a z ruky krále Asyrského vysvobodím tě, i město toto, a chrániti budu města tohoto, pro sebe a pro Davida služebníka svého.” 2. Královská 20,4-6. PK 224.2

Rád se prorok vracel s těmito slovy jistoty a naděje. Oznámil králi poselství Boží milosti, ochrany a péče a nařídil, aby mu na nemocnou část těla přiložili kus stlačených fíků. PK 224.3

Tak jako Mojžíš v zemi Madiánské, jako Gedeon, když se setkal s nebeským poslem, a jako Elizeus, než byl vzat na nebe jako mistr, tak i Ezechiáš prosil o nějaké znamení, že poselství je z nebe. “Jaké bude znamení toho,” ptal se proroka, “že mne uzdraví Hospodin, a že půjdu třetího dne do domu Hospodinova?” PK 224.4

“Toto bude tobě znamení od Hospodina,” odpověděl prorok, “že Hospodin učiní věc tuto, kterou mluvil: Chceš-li, aby postoupil dále stín o deset stupňů, aneb navrátil se zpátky o deset stupňů?” “Snáze může stín postoupil o deset stupňů,” pravil Ezechiáš, “ale nechť zase postoupí stín zpátky o deset stupňů.” PK 224.5

Jen přímým zásahem Božím se stín na slunečních hodinách mohl vrátit zpátky o deset stupňů; a to mělo být Ezechiášovi znamením, že Hospodin vyslyšel jeho prosbu. Proto “volal prorok k Hospodinu a Hospodin navrátil stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunečních Achasových, zpátky o deset stupňů.” 2. Královská 20,8-11. PK 224.6

Když nabyl své bývalé síly, uznal král Judy slovy písně milost Hospodinovu a pronesl slib, že zbývající dny svého života ochotně věnuje službě Králi králů. Jeho vděčné uznání, jak Bůh s ním laskavě nakládal, je popudem pro všechny, kdož chtějí svůj život oddat slávě svého Stvořitele. PK 224.7

“Jáť jsem byl řekl
v přestřižení dnů svých,
že vejdu do bran hrobu,
zbaven budu ostatku let svých.
Řekl jsem byl,
že neuzřím Hospodina, Hospodina v zemi živých,
nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě.
Přebývání mé pomíjí,
a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský;
přestřihl jsem jako tkadlec život svůj,
od třísní odřeže mne.
Dnes dříve než noc přijde, učiníš mi konec.
Předkládal jsem sobě v jitře,
že jako lev tak potře všecky kosti mé.
Dnes dříve než noc přijde, že mi učiníš konec.
Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem,
lkal jsem jako holubice,
oči mé zhůru pozdvižené byly.
Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života.
Ale coť mám více mluviti?
I předpověděl mi,
i učinil,
že živ pobudu mimo všecka léta svá po hořkosti duše své.
Pane, kdo po nich i v nich živi budou,
všechněm znám bude život dýchání mého,
žes mi zdraví navrátil, a mne při životu zachoval. PK 225.1

Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší,
ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení,
proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé.
Nebo ne hrob oslavuje tebe,
ani smrt tě chválí,
aniž očekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé.
Ale živý, živý, tenť oslavovati bude tebe,
jako já dnes,
a otec synům v známost uvodí pravdu tvou.
Hospodin vysvobodil mne,
a protož písně mé zpívati budeme
po všecky dny života našeho v domě Hospodinově.” Izajáš 38,10-20. PK 226.1

V úrodných údolích řeky Tigris a Eufrat žilo starobylé plemeno lidí, které, ač v té době poddáno Asýrii, bylo předurčeno vládnout světu. V tomto národě byli mudrci, kteří se horlivě zabývali studiem hvězdné oblohy; a když si povšimli, že stín na slunečních hodinách couvl o deset stupňů, velmi se divili. Když se jejich král Merodach Baladan dozvěděl, že tento div se stal na znamení judskému králi, že mu Bůh nebeský prodloužil život, vyslal k Ezechiášovi posly, aby mu blahopřál k jeho uzdravení a dozvěděl se, pokud to bude možné, více o Bohu, který mohl vykonat tak velký div. PK 226.2

Návštěva těchto poslů vyslaných vladařem vzdálené země byla pro Ezechiáše příležitostí, při níž mohl velebit živého Boha. Jak snadné by pro něho bylo vyprávět jim o Bohu jenž udržuje všechna stvoření a jehož milostí byl zachráněn jeho život, když zhasla všechna naděje. Jaká okamžitá přeměna mohla nastat, kdyby tito hledači pravdy z nížin kaldejských byli nuceni uznat svrchovanou vládu živého Boha! PK 226.3

Avšak pýcha a marnivost se zmocnily Ezechiášova srdce. Aby mohl vynést sám sebe, předvedl lačným zrakům poklady, jimiž Bůh obohatil svůj národ. “Ukázal jim dům klénotů svých, stříbra a zlata a vonných věcí, a olej nejvýbornější, tolikéž dům zbroje své, a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho. Ničeho nebylo, čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém.” Izajáš 39,2. Učinil tak proto, ne aby oslavil Boha, ale aby vyvýšil sebe před cizími knížaty. Nepomyslil přitom na to, že tito mužové jsou představiteli mocného národa, který se nebojí Boha, ani ho nemiluje, a že není prozíravé svěřovat se jim, jak je národ bohatý. PK 226.4

Návštěva vyslanců měla vyzkoušet, jak je Ezechiáš vděčný a oddaný. V Písmu se praví: “Při poselství knížat babylónských poslaných k němu, aby se vyptali na zázrak, kterýž se byl stal v zemi, opustil ho Bůh, aby ho zkusil, aby známé bylo všecko, co bylo v srdci jeho.” 2. Paralipomenon 32,31. Kdyby byl Ezechiáš využil této příležitosti, jež se mu naskytla, a podal svědectví o moci, lásce a dobrotivosti Boha Izraele, byla by zpráva vyslanců zapůsobila jako světlo pronikající tmou. Ezechiáš však vyvýšil sebe nad Hospodina zástupů. “Nebyl vděčen za dobrodiní jemu učiněné, nebo pozdvihlo se srdce jeho.” 2. Paralipomenon 32,25. PK 227.1

Jak neblahé mělo následy toto počínání! Izaiášovi bylo zjeveno, že vyslanci se vrátí se zprávou o tom, jaké bohatství viděli, a že král Babylóna a jeho rádci zatouží obohatit svou zemi o bohatství Jeruzaléma. Ezechiáš se dopustil hrozného hříchu; “pročež povstala proti němu prchlivost, i proti Judovi a Jeruzalému.” 2. Paralipomenon 32,25. PK 227.2

“V tom přišel prorok Izaiáš ke králi Ezechiášovi a řekl jemu: Co pravili ti muži? A odkud přišli k tobě? I odpověděl Ezechiáš: Ze země daleké přišli ke mně, z Babylóna. Řekl ještě: Co jsou vidělli v domě tvém? Odpověděl Ezechiáš: Všecko, což jest v domě mém, viděli. Ničeho není v pokladech mých, čehož bych jim neukázal.” PK 227.3

“Tedy řekl Izaiáš Ezechiášovi: Slyšiž slovo Hospodina zástupů: Aj, dnové přijdou, že odneseno bude do Babylona, cožkoli jest v domě tvém, a cožkoli nachovali otcové tvoji, až do tohoto dne; nezůstaneť ničeho, (praví Hospodin). I syny tvé také, kteříž pojdou z tebe,kteréž zplodíš, poberou, a budou komorníci při dvoře krále Babylonského. PK 227.4

Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi: Dobréť jest slovo Hospodinovo, kteréž jsi mluvil.” Izajáš 39,3-8. PK 228.1

Naplněn výčitkami svědomí, “pokořil se Ezechiáš pro to pozvižení srdce svého i s obyvateli Jeruzalémskými, a tak nepřišla na ně prchlivost Hospodinova za dnů Ezechiášových.” 2. Paralipomenon 32,26. Avšak símě zla bylo zaseto a až přijde čas, vzklíčí a přinese žeň zpustošení a bídy. Až do kone svého života si král Judy dobře vedl, protože stále myslel na to, aby vykoupil minulost a uctil jméno Boha, jemuž sloužil. Jeho víra bude ještě podrobena přísné zkoušce; pozná, že jen tehdy, bude-li plně důvěřovat Hospodinu, může doufat, že zvítězí nad mocnostmi tmy, které osnují jeho zkázu a úplnou záhubu jeho národa. PK 228.2

Vyprávění o tom, jak Ezechiáš selhal při svém poslání ve chvíli, kdy ho navštívili cizí vyslanci, skrývá v sobě důležité poučení pro každého. Je třeba, abychom více než dosud mluvili o milosti a lásce Boží, o nevýstižných hloubkách Spasitelovy lásky, jak jsme ji sami na sobě zažili. Jsou-li mysl a srdce naplněny láskou Boží, není těžké sdělovat to, co obohacuje duchovní život. Velké myšlenky, ušlechtlá hnutí, pochopení pravdy, nesobecké snahy, usilování o zbožnost a svatost najdou své vyjádření v slovech, jež prozradí, co je v srdci cenného a vzácného. PK 228.3

Těm, s nimiž se den co den stýkáme, je zapotřebí naší pomoci, našeho vedení. Jejich mysl může být právě v takovém stavu, že slovo promluvené vhod je jako hřebík na pravém místě. Některé z těchto duší mohou být zítra tam, kam za nimi už nebudeme moci. Jak působíme na tyto naše bližní? PK 228.4

Každý den života vyplňují odpovědnosti, které musíme nést. Každý den působí naše slova a činy na ty, s nimiž se stýkáme. Jak velmi je proto třeba, abychom pečlivě dbali, co mluvíme, a abychom pečlivě vážili své kroky! Jediný neuvážený pohyb, jediný nemoudrý krok — a vzedmuté vlny nějakého silného pokušení mohou strhnout duši na cestu vedoucí do záhuby. Myšlenky, které vštěpujeme do lidských myslí, nemůžeme vzít zpět. A jsou-li to myšlenky nedobré, můžeme tím uvést v pohyb běh událostí, příval zla, který už nebudeme moci zastavit. PK 228.5

Jestliže však na druhé straně pomůžeme svým příkladem druhým, aby se v nich rozvinuly dobré zásady, dodáme jim tím sílu, aby konali dobro. Oni sami budou pak působit blahodárně na druhé. Svým bezděčným vlivem tak pomůžeme stům a tisícům bližních. Pravý následovník Kristův posiluje dobré úmysly všech, s nimiž přichází do styku. Před nevěřícím, hříšným světem zjevuje moc milosti Boží a dokonalost povahy Boží. PK 228.6