Proroci a králové

28. kapitola — Ezechiáš

V příkrém protikladu k lehkomyslnému panování Achasovu byla náprava, k níž došlo za blahodárné vlády jeho syna. Ezechiáš nastoupil na trůn s odhodláním učinit vše, co je v jeho silách, aby uchránil Judu před osudem, který stihl severní království. Poselství proroků neradila k polovičatým opatřením. Jen nejrozhodnější nápravou mohly být odvráceny hrozící soudy. PK 217.1

V této těžké době se Ezechiáš osvědčil jako muž na svém místě. Jakmile dosedl na trůn, začal plánovat a konat. Nejprve věnoval svou pozronost obnovení chrámových služeb, jež byly tak dlouho zanedbávány; a pro toto dílo si vyžádal splupráci těch kněží a Levitů, kteří zůstali věrni svému svatému povolání. V důvěře, že ho budou oddaně podporovat, promluvil s nimi otevřeně o svém úmyslu provést neprodleně pronikavá nápravná opatření. “Hřešili otcové naši,” přiznal, “a činili zlé věci před očima Hospodina Boha našeho, opouštějíce jej, a odvracejíce tvář svou od stánku Hospodinova.” “Nyní tedy umínil jsem učiniti smlouvu s Hospodinem Bohem Izraelským, aby odvrátil od nás hněv prchlivosti své.” 2. Paralipomenon 29,6.10. PK 217.2

Několika dobře vybranými slovy zhodnotil král situaci, v níž se octli: zavřený chrám, zastavení všech bohoslužeb v chrámě, ohavné modloslužebnictví vykonávané na ulicích města v celém království, odpadnutí zástupu lidí, kteří mohli zůstat věrni Bohu, kdyby jim přední muži judští byli dávali dobrý příklad, dále pak úpadek království a ztráta vážnosti v očích okolních národů. Severní království se rychle rozpadalo na kusy, mnozí hynuli mečem, zástupy lidí byly již odvlečeny do zajetí; Izrael brzy padne zcela do rukou Asyřanů a úplně zanikne; a tento osud jistě postihne i Judu, nezasáhne-li mocně Bůh skrze vyvolené zástupce. PK 217.3

Ezechiáš se obrátil přímo na kněze s výzvou, aby se s ním spojili při provádění nutných nápravných opatření. “Nebluďtež již,” napomenul je, “vás jest zajisté vyvolil Hospodin, abyste stojíce před ním, sloužili jemu, a byli služebníci jeho, a kadili.” “Nyní posvěťte se, posvěťte také i domu Hospodina Boha otců vašich.” 2. Paralipomenon 29,11.5. PK 217.4

Byla todoba, která si žádala rychlých činů. Kněží se dali neprodleně do práce. Získali ke spolupráci další kněží, kteří se nezúčastnili porady s králem a pustili se s láskou do díla, aby vyčistili a posvětili chrám. Byla to práce velmi obtížná, protože chrám byl po léta znesvěcován a zanedbáván, avšak kněží a Levité pracovali neúnavně a v pozoruhodně krátké době mohli oznámit, že svůj úkol splnili. Chrámové dveře byly opraveny a otevřeny dokořán, posvátné nádoby byly opět shromážděny a uloženy na své místo a všechno bylo připraveno, aby služby ve svatyni mohly být obnoveny. PK 218.1

Pak se konala první bohoslužba, při níž přední mužové města spolu s králem Ezechiášem, s kněžími a levity prosili o odpuštění hříchů, kterých se národ dopustil. Na oltář byly položeny oběti za hřích “k očištění všeho Izraele”. “A když dokonali obětování zápalu, sklonili se král a všickni, kteříž byli s ním, a poklonu učinili.” Znovu zazněly síněmi chrámu slova chvály a zbožňování. Když si vyznavači uvědomili, že byli vysvobozeni z otroctví hříchu a z odpadlictví, s radostí zapěli písně Davidovy a Azafovy. “Veselil se Ezechiáš i všecken lid, že Bůh byl nastrojil lid, tak aby se ta věc rychle spravila.” 2. Paralipomenon 29,24.29.36. PK 218.2

Bůh vskutku připravil srdce předních mužů judských, aby vyvolali v život rozhodné nápravné hnutí, které by zastavilo proud odpadlictví. Skrze své proroky posílal svému vyvolenému národu jedno poselství za druhým, v nichž svůj lid opravdově prosil a zapřísahal, poselství, jež deset kmenů království Izrael, vydaných nyní nepříteli, zavrhovalo a odmítalo. V království Judském však zůstaly zbytky zbožných a ty proroci nepřestali vyzývat. Izaiáš je nabádal: “Navraťtež se k tomu, od něhož hluboko zabředli synové Izraelští.” Izajáš 31,6. Micheáš prohlašoval ve víře: “Na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj. Neraduj se ze mne, nepříteli můj. Upadl-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin. Zuřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešil, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnosti jeho.” Micheáš 7,7-9. PK 218.3

Taková a další podobná poselství, jež zjevovala ochotu Boží odpustit těm, kdož se k němu obrátí s celým srdcem, a přijmout je, přinesla naději mnoha umdlévajícím duším v temných letech, kdy dveře chrámu byly uzavřeny; a tak nyní, kdy vůdcové začali s nápravou, bylo množství lidí, vyčerpaných otroctvím hříchu, ochotno se podřídit. PK 219.1

Těm, kdož vstoupili do chrámových síní, aby hledali odpuštění a obnovili své sliby věrnosti Hospodinu, dostalo se podivuhodného povzbuzení v proroctvích, obsažených v Písmu. Vážná varování před modloslužebnictvím pronesená Mojžíšem přede vším Izraelem, byla provázena proroctvími o tom, že Bůh bude stále ochoten odpustit těm, kdož ho v dobách odpadnutí budou hledat celým srdcem. “Jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému,” pravil Mojžíš, “a poslouchal bys hlasu jeho, (poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný), neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim.” (5. Mojžíšova 4,30.31. PK 219.2

A v prorocké prosbě pronesené při zasvěcení chrámu, v němž nyní Ezechiáš a jeho přátelé obnovili bohoslužby, se Šalomoun modlil: “Když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce s k tobě, vyznávali jméno tvé, a modlíce se, poníženě prosili by tebe v domě tomto, ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích lidu svému Izraelskému.” 1. Královská 8,33.34. Této modlitbě byla vtištěna pečeť Božského souhlasu, neboť po skončení modlitby sestoupil s nebe oheň, aby strávil zápalnou oběť a jiné oběti, a sláva Hospodinova naplnila chrám. (Viz 2. Paralipomenon 7,1) A v noci zjevil se Šalomounovi Hospodin a pravil mu, že jeho modlitba byla vyslyšena a že těm, kteří budou v chrámě ctít Boha, bude prokázáno milosrdenství. Bylo dáno milostivé ujištění: “Ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých, i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich.” 2. Paralipomenon 7,14. PK 219.3

Tato zaslíbení se bohatě naplnila v době, kdy Ezechiáš prováděl nápravu. PK 219.4

Vyčištění chrámu bylo dobrým začátkem, který se rozrostl v široké hnutí, jehož se zúčastnil Izrael i Juda. Ve snaze učinit z chrámových služeb skutečné požehnání pro lid, rozhodl se Ezechiáš, že obnoví starý obyčej, podle něhož se Izraelští shromažďovali, aby společně oslavovali svátky přesnic. PK 220.1

Po mnohá léta nebyly přesnice slaveny jako národní slavnost. Rozdělení království po skončení Šalomounovy vlády to totiž znemožnilo. Avšak hrozné soudy, které psotihly deset kmenů, probudily v srdcích mnohých touhu po lepších věcech; také burcující poslelství proroků zapůsobila. Pozvání k oslavám velikonoc v Jeruzalémě rozhlásili královští poslové široko daleko “z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon”. Tyto posly, přinášející tak milé pozvání, však takřka všude odmítli. Zatvrzelí se s lehkým srdcem odvraceli, někteří však, kteří chtěli hledat Boha, aby lépe poznali jeho vůli, “poníživše se, přišli do Jeruzaléma” 2. Paralipomenon 30,10.11. PK 220.2

V zemi judské našlo pozvání jednomyslnou odezvu, neboť nad jejich obyvateli byla “ruka Boží”, aby “jim dala srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat”, (2. Paralipomenon 30,12) rozkazu, který byl v souladu s vůlí Boží, zjevenou proroky Božími. PK 220.3

Slavnost přinesla shromážděným zástupům nesmírný užitek. Znesvěcené ulice města byly vyčištěny od modlářských oltářů, které byly postaveny za vlády Achasovy. Ve stanovený den se světil svátek a po celý týden přinášli lidé oběti na usmířenou a učili se, co od nich vyžaduje Bůh. Každý den vyučovali Levité “známosti pavé Hospodina”, a ti, kdož připravili svá srdce k hledání Boha, našli odpuštění. Zástupy uctívajících pocítily veliké štěstí; “chválili Hospodina každého dne Levitové a kněží na nástrojích zvučných” (2. Paralipomenon 30,22.21) a všichni jen chtěli velebit toho, jenž se projevil tak blahosklonným a milosrdným. PK 220.4

Sedm dní, po něž se obvykle slavily svátky přesnic, uplynulo tak rychle, že vyznavači se rozhodli, že věnují ještě dalších sedm dní k tomu, aby lépe poznali cesty Hospodinovy. Kněží vyučovali podle knihy zákona; lid se každý den shromažďoval v chrámě, aby vzdával chválu a díky. A když se blížil konec tohoto velkého shromáždění, bylo již zřejmé, že Bůh podivuhodně zasáhl, aby obrátil odpadlého Judu a zastavil příval modlářství, který hrozil, že vše zaplaví. Vážná varování proroků nebyla pronesena nadarmo. “Bylo veselí veliké v Jeruzalémě, neboť ode dnů Šalomouna syna Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě.” 2. Paralipomenon 30,26. PK 220.5

Přišel čas, aby se vyznavači vrátili do svých domovů. “Vstali kněží i Levité, a dali požehnání lidu. I vyslyšen jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe.” 2. Paralipomenon 30,27. Bůh přijal ty, kdož se zkroušeným srdcem vyznali své hříchy a kdož se rozhodli obrátit se k němu o odpuštění a pomoc. PK 221.1

Zbývalo ještě důležité dílo, jehož se budou muset činně zúčastit ti, kdož se nyní vracejí do svých domovů. Provedení tohoto díla bude důkazem toho, že nápravy bylo dosaženo. V Písmě se praví: “Vyšed všecken lid Izraelský, což ho koli bylo v městech Judských, rozkotali modly a posekali háje, a pobořili výsosti a oláře po vší zemi Judské a Benjamiově, i v Efraim a Manasses, až vše dokonali. Potom navrátili se všickni synové Izraelští, jeden každý k vladařství svému do města svého.” 2. Paralipomenon 31,1. PK 221.2

Ezechiáš a jeho druzi zavedli různá nápravná opatření, aby pozvedli a upevnili duchovní i časné zájmy království. “Ve všem Judstvu” král “činil, což dobrého, přímého a pravého jest před Hospodinem Bohem. A ve všelikém díle, kteréřžkoli začal,,…. Celým srdcem svým to činil, a šťastně se mu vedlo.” “V Hospodina Boha Izraelského doufal,….aniž se uchýlil od něho, a ostříhal přikázání jeho, kteráž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. A byl Hospodin s ním; k čemuž se koli obrátil, štastně se mu vedlo.” 2. Paralipomenon 31,20.21; 2. Královská 18,5-7. PK 221.3

Panování Ezechiášovo se vyznačovalo řadou prozíravých opatření, která ukázala okolním národům, že Bůh Izraele je se svým národem. Když se na počátku jeho vlády zmocnili Asyřané Samaří a když zdeptané zbytky deseti kmenů byly rozptýleny mezi národy, pochybovali mnozí o moci Boha Hebrejů. Osměleni svými úspěchy, nedbali Ninivští dlouho Jonášova poselství a opovážlivě se stavěli proti záměrům nebes. Několik let po pádu Samaří se vítězná vojska znovu objevila v Palestině a napadla tentokrát opevněná města v Judsku, což se jim zčásti podařilo. Na čas však odtáhla, protože vznikly nepokoje v jiných částech jejich říše. Teprve za několik let, až na sklonku Ezechiášovy vlády, se ukáže před všemi národy světa, zda pohanští bozi nakonec zvítězí. PK 221.4