Život naplněný pokojem

“Můžeš mě očistit”

Ze všech nemocí známých na Východě bylo nejstrašnější malomocenství. Tato nemoc byla nevyléčitelná a nakažlivá a své oběti postihovala tak hrozným způsobem, že vzbuzovala strach i u nejstatečnějších. Židé ji považovali za trest za hřích a nazývali ji “ranou”, “prstem Božím”. Jako něco, co je hluboce zakořeněné, nevyléčitelné a smrtelné, ji pokládali za symbol hříchu. ZNP 29.6

Podle ceremoniálního zákona byl malomocný označen za nečistého. Čeho se dotkl, bylo nečisté. Jeho dech znečišťoval ovzduší. Jako by byl už mrtvý, byl vyhnán z míst, kde žijí lidé. Ten, kdo byl v podezření, že je nakažen, se musel dostavit ke kněžím, kteří ho vyšetřili a rozhodli o jeho případu. Jakmile byl prohlášen za malomocného, byl odloučen od své rodiny, vyhnán z Izraele a odsouzen k tomu, že bude sdílet osud s těmi, kdo byli postiženi touž nemocí. Těchto opatření nebyli ušetřeni ani králové a vládci. Panovník, který byl nakažen touto strašnou nemocí, se musel vzdát trůnu a vzdálit se ze společnosti. ZNP 29.7

Odtržen od svých přátel a příbuzných musel malomocný snášet kletbu své nemoci. Musel veřejně upozorňovat, že ho stihla tato pohroma. Musel si roztrhnout roucho a hlasitě volat, aby všichni prchali před jeho nakažlivou přítomností. Volání “Nečistý! Nečistý!”, žalostně zaznívající z úst osamělého vyhnance, bylo znamením, které každý přijímal se strachem a zděšením. ZNP 30.1

V krajině, kde působil Kristus, bylo mnoho těchto trpících. Když se k nim donesla zvěst o jeho díle, začala v srdci jednoho z nich klíčit víra. Kdyby mohl jít k Ježíši, mohl by být uzdraven. Avšak jak může Ježíše vyhledat? Je odsouzen k věčnému odloučení od lidí. Jak tedy může navštívit Lékaře? A uzdraví ho Kristus? Nepronese nad ním jako farizeové a lékaři kletbu a nevyžene ho z míst, kde se zdržují lidé? ZNP 30.2

Přemýšlí o všem, co se o Ježíši dozvěděl. Žádný z těch, kdo ho prosili o pomoc, nebyl odehnán. Ubohý muž se rozhoduje, že Spasitele vyhledá. Města jsou pro něho uzavřena, ale může se stát, že ho potká na některé cestě v horách nebo ho najde, až bude učit za městem. Je to velmi nesnadné, avšak je to jeho jediná naděje. ZNP 30.3

Z dálky zaslechne malomocný několik slov ze Spasitelových úst. Pozoruje, jak pokládá ruce na nemocného. Vidí chromého, slepého, ochrnutého a nemocné umírající na různé choroby, jak vstávají zdraví a chválí Boha za uzdravení. Jeho víra sílí. Přibližuje se k naslouchajícímu zástupu stále víc a víc, jako by zapomněl na zákazy, na bezpečnost lidí i na strach, který z něho všichni mají. Přemýšlí pouze o své naději na uzdravení. ZNP 30.4

Je na něj hrozná podívaná. Nemoc na něm zanechala děsivé stopy. Na jeho rozpadající se tělo je příšerný pohled. Lidé v panickém strachu prchají, aby s ním nepřišli do styku. Někteří se pokoušejí zabránit mu v tom, aby se přiblížil k Ježíši, avšak nadarmo. Nevidí je ani je neslyší. Nevšímá si výrazů hrůzy v jejich tvářích. Vidí jen Božího Syna. Slyší jen hlas, který vdechuje život umírajícím. ZNP 30.5

Když se dostal až k Ježíši, vrhá se mu k nohám s výkřikem: “Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.” ZNP 30.6

Ježíš odpověděl: “Chci, buď čist,” a vložil na něho ruku. (Matouš 8,2.3) ZNP 30.7

S malomocným se hned stala změna. Jeho krev ozdravěla. Jeho nervy se staly citlivými a svaly pevnými. Nepřirozeně bílá, šupinatá pleť, příznačná pro malomocné, zmizela. Jeho kůže se podobala pokožce malého dítěte. ZNP 30.8

Kdyby se kněží dozvěděli o okolnostech uzdravení malomocného, jejich nenávist ke Kristu by je mohla vést k tomu, že by vynesli nesprávný rozsudek. Ježíš chtěl, aby o tom bylo podáno nestranné rozhodnutí. Vyzval proto muže, aby o svém uzdravení nikomu nic neříkal a odebral se neprodleně do chrámu s nějakou obětí, dříve než se všude rozšíří zvěst o tomto divu. Než totiž mohli přijmout takovou oběť, museli kněží vyšetřit toho, kdo chce obětovat, a potvrdit jeho úplné uzdravení. ZNP 30.9

Takové vyšetření bylo provedeno. Kněží, kteří odsoudili malomocného do vyhnanství, dali potvrzení o jeho vyléčení. Uzdravený muž se mohl vrátit do svého domova, mezi lidi. Cítil, jak ohromným bohatstvím je zdraví. Radoval se ze své mužné síly a z toho, že se může vrátit ke své rodině. Přestože ho Ježíš varoval, nedokázal déle utajit, že je vyléčen, a s jásotem pobíhal a hlásal moc toho, který ho uzdravil. ZNP 31.1

Když přišel k Ježíši, byl “plný lepry”. Její smrtelný jed pronikl celým jeho tělem. Učedníci se snažili zabránit tomu, aby se ho jejich Mistr dotkl, neboť ten, kdo se dotkl malomocného, se sám stal nečistým. Ježíš však vložil ruku na malomocného, aniž se poskvrnil. Malomocenství bylo očištěno. Tak je tomu i se zakořeněným, smrtelným malomocenstvím hříchu, které nelze očistit lidskou mocí. “Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána.” Izajáš 1,5.6. Avšak Ježíš, který přišel, aby žil mezi lidmi, se neposkvrnil. Jeho přítomnost měla pro hříšníka uzdravující moc. Kdokoli mu padne k nohám a řekne ve víře: “Pane, chceš-li, můžeš mě očistit,” uslyší odpověď: “Chci, buď čist.” ZNP 31.2

V některých případech uzdravení Ježíš nezpůsobil, aby se požehnání projevilo ihned. Avšak v případě malomocenství se uzdravení dostavilo okamžitě, jakmile byla vyslovena prosba. Modlíme-li se za časná požehnání, může být odpověď na naši prosbu odložena, nebo nám Bůh může poskytnout něco jiného, než o co žádáme. Jinak je tomu ovšem, žádáme-li o vysvobození z hříchu. On nás chce očistit od hříchu, chce z nás udělat své děti a chce nám umožnit žít svatým životem. Kristus “sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce”. Galatským 1,4. “Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoli o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.” 1. Janův 5,14.15. ZNP 31.3

Ježíš sledoval nešťastné a zmalomyslnělé, ty, jejichž naděje byly zmařeny, i ty, kdo se světskými radovánkami snažili uspokojit své touhy, a všechny je zval, aby hledali odpočinutí u něho. ZNP 31.4