Život naplněný pokojem

“Ze svého slitování nás zachránil”

Setníkův sluha ochrnul. U Římanů byli sluhové otroky, kteří se kupovali a prodávali na tržištích. Často se s nimi zacházelo krutě a nelítostně. Setník však jednal se svým sluhou ohleduplně a velice si přál, aby se uzdravil. Uvěřil, že Ježíš ho může uzdravit. Neviděl ještě Spasitele, avšak to, co o něm slyšel, způsobilo, že v něho uvěřil. Přes formalizmus Židů byl tento Říman přesvědčen, že jejich náboženství je lepší než jeho vlastní. Prolomil již přehradu národnostních předsudků a nenávisti, která oddělovala dobyvatele od poraženého národa. Projevoval úctu k službě Bohu a byl laskavý k Židům jako vyznavačům Boha. V Kristově učení, jak je poznal ze zpráv, našel to, co uspokojovalo potřebu nitra. Všechno, co v něm bylo duchovního, se ozvalo na Spasitelova slova. Pokládal se však za nehodného přiblížit se k Ježíši. Proto se obrátil na židovské starší, aby požádali o uzdravení jeho sluhy. ZNP 28.1

Starší oznámili případ Ježíši a naléhali: “Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagogu nám vystavěl.” Lukáš 7,4.5. ZNP 28.2

Cestou k jeho domu však Ježíš dostal od setníka vzkaz: “Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.” Lukáš 7,6. ZNP 28.3

Spasitel však pokračoval v cestě a tu mu setník sám vyšel v ústrety a dokončil svůj vzkaz osobně: “Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‘jdi’ , pak jde; jinému ‘pojď sem’ , pak přijde; a svému otroku ‘udělej to’ , a on to udělá.” Lukáš 7,7; Matouš 8,8.9. ZNP 28.4

“Já zastupuji moc Říma a moji vojáci uznávají mou autoritu za nejvyšší. Podobně ty zastupuješ moc věčného Boha a všechna stvoření jsou poslušna tvých slov. Můžeš přikázat nemoci, aby odešla, a nemoc tě uposlechne. Řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.” ZNP 28.5

“Potom řekl Ježíš setníkovi: ‘Jak jsi uvěřil, tak se ti staň!’ A v tu hodinu se sluha uzdravil.” Matouš 8,13. ZNP 28.6

Židovští starší se u Krista za setníka přimlouvali, protože prokázal “našemu národu” laskavost. “Je hoden”, řekli, “synagogu nám vystavěl.” Setník však sám o sobě řekl: “Nejsem hoden.” Přesto se nebál žádat pomoc od Ježíše. Nevěřil ve svou vlastní dobrotu. Věřil ve Spasitelovo milosrdenství. Jeho jediným důvodem byla jeho naléhavá potřeba. ZNP 28.7

Týmž způsobem může ke Kristu přijít každý člověk. “On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování.” Titovi 3,5. Máte pocit, že nemůžete doufat v požehnání Boží, protože jste hříšní? Mějte na paměti, že Kristus přišel na svět, aby spasil hříšníky. Nemáme nic, co by nás Bohu doporučilo. To jediné, čím můžeme nyní a vždy podepřít svou prosbu, je stav naší naprosté bezmocnosti, která způsobuje, že Kristova spasitelná moc je nutností. Zřekneme-li se všeho spoléhání na sebe, můžeme vzhlédnout ke kříži Golgoty a říci: “S prázdnýma rukama přicházím, jen k tvému kříži se přimykám.” ZNP 28.8

“Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.” Marek 9,23. Právě víra nás spojuje s nebesy a dává nám sílu, abychom mohli čelit temným silám. V Kristu nám Bůh poskytuje prostředky, abychom změnili každý špatný povahový rys a abychom odolali každému pokušení, ať je sebesilnější. Mnozí však mají pocit, že se jim nedostává víry, a že se proto nemohou přiblížit ke Kristu. Máte-li takový pocit, poddejte se ve své bezmocné nehodnosti milosti svého soucitného Spasitele. ZNP 29.1

Nedívejte se na sebe, ale na Krista. Ten, který uzdravoval nemocné a vyháněl démony, když žil mezi lidmi, je stále týž mocný Vykupitel. Chopte se jeho zaslíbení jako zdroje života: “Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.” Jan 6,37. Přicházíte-li k němu, věřte, že vás přijme, protože to slíbil. Věříte-li v to, nemůžete zahynout. Nikdy nezahynete. ZNP 29.2

“Bůh prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.” Římanům 5,8. ZNP 29.3

A “je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?” Římanům 8,31.32. ZNP 29.4

“Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.” Římanům 8,38.39. ZNP 29.5