Rady pro církev

6. kapitola — Posvěcený život

Bůh chce, abychom mu odevzdali vše, co máme. Dělá si nárok na naše myšlenky, chce, abychom jej milovali čistou a neutuchající láskou. Pokud máme podíl na jeho božské přirozenosti, naše srdce je neustále naplněné touhou jej oslavovat a vyvyšovat. Jedině tehdy jsme v bezpečí, když se mu cele vydáme a neustále porosteme v jeho milosti a pravdě. (The Sanctified Life, s. 95) Posvěcení, o němž se hovoří v Božím slově, se týká celé lidské bytosti — ducha, duše i těla. Jde RPC 48.1

o celkové posvěcení. Pavel se modlí, aby lidé ve sboru v Tesalonice toto požehnání využili: “Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.” 1. Tesalonickým 5,23. RPC 48.2

Někteří věřící jsou zastánci teorie posvěcení, která je falešná a má neblahé důsledky. V mnoha případech ti, kdo o sobě prohlašují, že jsou posvěcení, staví na špatném základě. Jejich posvěcení sestává ze zbožných frází a uctívání vůle. RPC 48.3

Odkládají stranou rozum a zdravý úsudek a spoléhají se plně na své pocity. Základem jejich posvěcení jsou emoce, které kdysi v minulosti prožili. Pořád dokola opakují, že jsou posvěcení, předhánějí se ve zbožných frázích, ale jejich životy nenesou drahocenné ovoce, které by jejich slova potvrzovalo. Tito rádoby posvěcení lidé svým předstíráním zavádějí na scestí nejen sami sebe, ale i mnoho dalších, kteří z celého srdce touží odevzdat své srdce Bohu. Často je můžeme slyšet, jak pořád dokola opakují: “Bůh mě vede! Bůh mě vyučuje! Vedu bezhříšný život!” Mnozí z těch, kdo s těmito lidmi přicházejí do styku, se setkávají s čímsi temným a tajemným, čemu nerozumějí. Je to něco, co je v rozporu s Kristem, jediným pravým Pravzorem. (The Sanctified Life, s. 7-10) RPC 48.4

Posvěcení probíhá postupně. Jednotlivé kroky posvěcení popisuje apoštol Petr: “Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. Proto se, bratři, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. Tak se vám široce otevře přístup do věčného království Pána a Spasitele Ježíše Krista.” 2. Petrův 1,5-8. RPC 48.5

Když po této cestě půjdeme, můžeme si být jisti, že nikdy nepadneme. Ti, kteří takto postupují ve snaze získat křesťanskou povahu, si mohou být jisti, že Bůh podle svého zaslíbení rozmnoží jejich duchovní dary. (The Sanctified Life, s. 94,95) RPC 48.6

Posvěcení není dílem okamžiku, hodiny nebo dne. Je to postupný růst v milosti. Nedokážeme jeden den říct, jak tuhý boj budeme muset druhý den podstoupit. Satan žije a jedná, a proto musíme každý den z celého srdce Boha prosit o pomoc a sílu, abychom mu dokázali odolat. Dokud satan vládne, musíme zapírat své já a bojovat s návyky. Neexistuje žádná meta, o které bychom mohli s jistotou říct, že jsme jí dosáhli. RPC 48.7

Křesťan musí neustále postupovat vpřed. Ježíš zdokonaluje a očišťuje svůj lid. Pokud jeho následovníci odrážejí jeho charakter, jsou dokonalí a svatí a připraveni na to, že budou jednoho dne proměněni. Od křesťanů se očekává, že vykonají veliké dílo. Jsme vyzýváni, abychom se zbavili veškeré špíny těla a duše a v bázni Boží dosáhli dokonalé svatosti. Zde vidíme, v čem toto veliké dílo spočívá. Křesťan má neustále plné ruce práce. Každou větví vinné révy musí proudit život a síla z kmene, aby mohla nést ovoce. (1 T 340) RPC 49.1

Nedopusťte, aby se někteří mylně domnívali, že jim Bůh odpustí a požehná jim, i když oni nedbají některého z jeho požadavků. Pěstovaný hřích tlumí usvědčující hlas Ducha svatého a odděluje duši od Boha. Ať už takový člověk prožívá jakékoli náboženské citové pohnutí, Ježíš nemůže přebývat v jeho srdci, když pohrdá Božím zákonem. Bůh vyvýší pouze ty, kdo jej uctívají. (The Sanctified Life, s. 92) RPC 49.2

Když Pavel napsal “Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí” (1. Tesalonickým 5,23), nesměroval své bratry a sestry k cíli, kterého není možné dosáhnout; neprosil o požehnání, jež Bůh nechce udělit. Věděl, že všichni, kdo chtějí být připraveni na setkání s Kristem, musejí mít čistý a posvěcený charakter (viz 1. Korintským 9,25-27; 1. Korintským 6,19.20). RPC 49.3

Pravý křesťan se na své cestě nenechá zastavit předtuchou neblahých následků. Neptá se “Co si o mně lidé pomyslí, když udělám to nebo ono?” nebo “Jak to ovlivní moje postavení, když se zachovám takto?” Největší touhou Božích dětí je vědět, co si Bůh přeje, aby udělali pro jeho vyvýšení. Pán zařídil, aby srdce a životy všech jeho následovníků byly vedeny božskou milostí a staly se pro lidi tohoto světa pronikavým světlem. RPC 49.4