Od slávy k úpadku

19. kapitola — Nositel pokoje

Elijáš přinesl lidem poselství soudu. Napomínal je přímočaře a beze strachu. Elíšovo poslání bylo oproti tomu mnohem mírnější. Měl navázat na Elijášovo dílo a učit lidi chodit po Božích cestách. Boží slovo o něm hovoří jako o člověku, který s lidmi navazoval hluboké osobní vztahy a přinášel jim uzdravení a radost. SU 94.1

Přestože byl Elíša mírný a laskavý, dokázal být i přísný, jak je vidět z jeho jednání s bezbožnými chlapci, kteří se mu na cestě do Bét-elu posmívali. Tito hoši se doslechli o Elijášově nanebevstoupení a z této vážné události udělali předmět svého posměchu. Křičeli na Elíšu: “Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!” 2. Královská 2,23. Pod vlivem Hospodinova Ducha je pak prorok proklel. Strašlivá událost, která následovala, byla naplněním Boží vůle. “Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti.” 2. Královská 2,24. SU 94.2

Kdyby Elíša nechal jejich posměšky bez povšimnutí, lidé by si z něj tropili blázny dál a jeho poslání, které měl splnit v době vážného ohrožení izraelského národa, by s největší pravděpodobností bylo překaženo. Takto si však Elíša získal vážnost, které se těšil až do konce života. Po celých padesát let, kdy putoval od města k městu, setkával se se zkaženou mládeží; nikdo z nich se mu však neodvážil posmívat. SU 94.3

Tato událost ukazuje, že i laskavost má své meze. Bezbřehá ohleduplnost a tolerance vůči chování mládeže ze strany jejích rodičů je jedním z největších zel, se kterými se dnes setkáváme. Výchova v rodině by měla být přísná a plná pozitivních očekávání. SU 94.4

Každé dítě by se mělo učit přistupovat k Bohu s úctou a respektem. Neměly by o Bohu mluvit lehkovážně a bezmyšlenkovitě. Rovněž by se měly uctivě chovat k Božím služebníkům — kazatelům, učitelům či rodičům —, kteří byli povoláni k tomu, aby Boha na zemi zastupovali. Jsou-li totiž ctěni Boží služebníci, je ctěn i Bůh. SU 94.5