Od slávy k úpadku

Sůl země

Když Elíša nasypal do hořkého pramene sůl, dal lidem stejné duchovní ponaučení jako o několik století později Spasitel, který řekl: “Vy jste sůl země.” Matouš 5,13. Sůl vhozená do znečištěného pramene očistila jeho vodu. Když Bůh přirovnává svůj lid k soli, chce nás tím naučit, že se máme stát služebníky, skrze které na tento svět přichází spásná milost. SU 92.1

Svět potřebuje vidět projevy upřímného křesťanství. Jed hříchu pronikl do srdce společnosti. Morálka v městech rychle upadá a člověk se na každém kroku setkává s utrpením a kriminalitou. Lidé žijí pod neustálým tlakem, jsou zatíženi vinou a jejich srdce touží po odpuštění a spáse. Přestože slyší evangelium, nejsou schopni je přijmout, protože ti, kteří mají být posly života, jsou posly smrti. Jejich duše pijí hořkou vodu, protože prameny jsou otrávené. SU 92.2

Je třeba, aby se sůl smíchala s hmotou, do které byla přisypána; musí do ní proniknout, aby ji mohla ochránit před rozkladem. Jedině skrze hluboké osobní vztahy může být lidem zvěstováno evangelium. Osobní vliv je moc, kterou Kristus používá k záchraně člověka, k předávání správných životních principů a k zastavení úpadku světa. Je to síla, která dokáže druhé pozvednout a osvěžit jejich životy příkladnými projevy lásky. SU 92.3

Znečištěný pramen řeky v Jerichu je obrazem duše oddělené od Hospodina. Hřích v člověku zničil jak schopnost, tak touhu poznat Boha. Narušil funkci lidského organismu, zatemnil mysl a poničil představivost. Morální síla je natolik oslabená, že se duše nemůže bránit a nepředstavitelně trpí. SU 92.4

Srdce, které bylo očištěno, je zcela jiné. Boží Duch v člověku probouzí nový život, podřizuje myšlenky a touhy Kristově vůli a vnitřní člověk se začíná měnit k Božímu obrazu. Na slabých, chybujících mužích a ženách může svět sledovat, jak spásná milost napřimuje pokřivený charakter a způsobuje, že tito lidé začínají přinášet užitek. SU 92.5

Srdce, které přijímá Boží slovo, už není popraskanou cisternou, která neudrží svůj obsah, nýbrž z něj vyvěrá pramen živé vody, který občerstvuje znavené, žíznivé a ztrápené. Je jako řeka, jejíž proud nabírá na síle, až její životodárné vody zaplavují celou zemi. Všude, kudy protéká, přináší bohatou úrodu. Její tok je lemován svěží trávou a rozložitými korunami stromů, které uprostřed vyprahlé země vytvářejí občerstvující pás zeleně. SU 92.6

Takové jsou pravé Boží děti. Pokud bude jejich srdce otevřené nebeskému vlivu pravdy a lásky, věčné principy z nich poplynou jako pramen vody v poušti, který přináší úrodu tam, kde dosud byly jen suchopár a bída. SU 92.7

Ti, kteří se nechali očistit pravdami Božího slova, budou každý den pít z věčného pramene milosti a poznání. Zjistí, že jejich srdce jsou až po okraj naplněna Kristovým Duchem, a mnoho z nich pocítí, že díky obětavé službě se zlepšilo jejich tělesné, duševní a duchovní zdraví. Vyčerpaní nabývají na síle, nemocní jsou uzdravováni, hříšníkům jsou odpouštěny hříchy. SU 92.8

“Dávejte, a bude vám dáno,” protože Bůh je “pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu” Lukáš 6,38; Píseň písní 4,15. SU 93.1