Od slávy k úpadku

Vítězství nad smrtí

Laskavý duch, díky kterému měl Elíša na druhé lidi mocný vliv, je patrný na jeho vztahu s rodinou ze Šúnemu. “Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb.” 2. Královská 4,8. Jelikož paní tohoto domu věděla, že Elíša je svatý Boží muž, řekla svému manželovi: “Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.” 2. Královská 4,10. A Elíša do tohoto útočiště přicházel velmi často. Ženě pak Bůh její laskavost oplatil. Jelikož neměla děti, daroval jí syna. SU 94.6

Od té doby uběhlo mnoho let. Dítě povyrostlo a pomáhalo o žních na poli. Jednoho dne dostalo vlivem veder úžeh. Tehdy “řeklo svému otci: ‘Má hlava, ach, má hlava!’” Jeden mládenec vzal dítě do náruče a odevzdal je matce. “Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo. Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla.” 2. Královská 4,19-21. SU 95.1

V zoufalství se žena rozhodla poprosit Elíšu o pomoc. V doprovodu svého služebníka se ihned vydala na cestu. “Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: … ‘Běž jí naproti a zeptej se jí: »Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem?«’” 2. Královská 4,25.26. Zarmoucená žena ale nechtěla o pravé příčině svého smutku hovořit s nikým jiným než s Elíšou. Když se prorok dozvěděl, jaká rána ženu potkala, řekl Géchazímu: “Opásej si bedra, vezmi do ruky mou hůl a jdi… Mou hůl polož chlapci na tvář.” 2. Královská 4,29. SU 95.2

Matka však trvala na tom, aby s ní šel sám Elíša. Vyznala před ním: “‘Nepustím se tě!’ I povstal a šel za ní. Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: ‘Chlapec se neprobudil.’” 2. Královská 4,30.31. SU 95.3

Když dorazili k domu, Elíša vstoupil do místnosti, kde ležel mrtvý chlapec, “zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči.” 2. Královská 4,33-35. Tak byla ženina víra odměněna. Ježíš, velký Dárce života, jí vrátil jejího syna. SU 95.4

Podobným způsobem budou věrní Boží služebníci odměněni při druhém Kristově příchodu, kdy se otevřou hroby a smrt propustí své vězně. Tehdy svým služebníkům Bůh vrátí jejich děti, které jim vzala smrt. SU 95.5

Ježíš tiší náš zármutek nad zesnulými slovy věčné naděje: “Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev — a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.” Zjevení 1,17.18. “Sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.” 1. Tesalonitským 4,16.17. SU 95.6