Od slávy k úpadku

Modlitba

Doprostřed chrámového nádvoří byl přinesen bronzový stupeň, na který se Šalomoun postavil, zdvihl paže a požehnal celému shromáždění Izraele: “Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: … ‘vyvolil jsem Jeruzalém, aby tam dlelo mé jméno.’” 2. Paralipomenon 6,4-6. SU 14.6

Potom si Šalomoun na bronzový stupeň klekl, dlaně obrátil k nebi a modlil se: “Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval… Vyslýchej prosby svého služebníka i Izraele, svého lidu, které se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej z místa svého přebývání, z nebes, vyslýchej a odpouštěj… SU 14.7

Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se, vzdají chválu tvému jménu a budou se před tebou modlit a prosit o smilování v tomto domě, vyslyš z nebes a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům. SU 15.1

Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, a budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil, vyslyš z nebes a odpusť svým služebníkům a Izraeli… SU 15.2

Budou-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřátelé či jakákoli rána a jakákoli nemoc, vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná svou ránu a svou bolest a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu. Vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, a odpusť, … aby se tě báli, aby chodili po tvých cestách po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal jejich otcům. SU 15.3

Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, ze vzdálené země kvůli tvému velikému jménu, … přijdou-li a budou se modlit obráceni k tomuto domu, vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě… SU 15.4

Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do země vzdálené nebo blízké, a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi svého zajetí prosit o smilování: ‘Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli’, navrátí-li se tedy k tobě celým svým srdcem a celou duší v zemi svého zajetí, … vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosby a zjednej jim právo; odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili. Nyní, můj Bože, nechť jsou prosím tvé oči otevřené a uši ochotné slyšet modlitbu na tomto místě. SU 15.5

Nyní tedy povstaň, Hospodine Bože, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci. Tvoji kněží ať obléknou spásu, Hospodine Bože, ať se tvoji věrní radují z dobrých věcí. Hospodine Bože, neodmítej pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství prokazované svému služebníku Davidovi.” 2. Paralipomenon 6,18-42. SU 15.6

“Když Šalomoun dokončil svou modlitbu, sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly obětního hodu… Kněží nemohli do Hospodinova domu vstoupit, neboť Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.” 2. Paralipomenon 7,1.2. Pak král i lid přinesli Bohu své oběti. “Tak zasvětil král s veškerým lidem Boží dům.” 2. Paralipomenon 7,5. Po sedm dní se lidé radovali. Následující týden oslavili svátek stánků a po jeho skončení se vrátili do “svých stanů radostně a s dobrou myslí pro to, co dobrého učinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi i Izraeli, svému lidu.” 2. Paralipomenon 7,10. SU 15.7