Od slávy k úpadku

První chrám

Stavba, kterou Šalomoun postavil pro Boha a jeho oslavu, byla nepřekonatelně krásná; její zdi byly vykládány drahými kameny, obloženy vyřezávaným dřevem a leštěným zlatem. Svojí nevšední krásou a důmyslným vnitřním vybavením byla tato stavba výstižným symbolem Boží pozemské církve, která byla ve všech dobách rovněž stavěna “ze zlata, stříbra, drahého kamení”, vytesaným podle chrámového vzoru (viz 1. Korintským 3,12, Žalm 144,12). Úhelným kamenem tohoto chrámu je sám Ježíš Kristus. “V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu.” Efezským 2,21. SU 13.3

Konečně byla stavba chrámu dokončena. “Tak dokončil Šalomoun zdárně dům Hospodinův i dům královský a všechno, co si předsevzal udělat v domě Hospodinově i ve svém domě.” 2. Paralipomenon 7,11. Protože tato stavba, která byla ozdobou hory Mórija, měla být místem odpočinutí nikoli “pro člověka, ale pro Boha Hospodina” (1. Paralipomenon 29,1), bylo třeba vykonat slavnostní obřad, při němž by byla formálně zasvěcena Bohu. SU 13.4

Chrám byl postaven na místě, které bylo po staletí považováno za svaté. Abraham zde prokázal svou věrnost Bohu, když šel obětovat svého jediného syna. Bůh mu tehdy přiblížil slavné mesiášské zaslíbení, podle kterého měla spása přijít skrze oběť Božího Syna (viz 1. Mojžíšova 22,9.16-18). David zde obětoval oběť, jejímž prostřednictvím chtěl uniknout meči anděla zkázy, a Bůh mu odpověděl tím, že nechal z nebe sestoupit oheň (viz 1. Paralipomenon 21,26). A nyní se na tomto místě opět shromáždili věřící, kteří se chtěli setkat s Bohem a obnovit s ním svůj slib věrnosti. SU 14.1