Od slávy k úpadku

Osidla krásných žen

Král začal pokládat přepych, požitkářství a náklonnost světa za známku své velikosti. Nechal si přivést stovky překrásných žen z Egypta, Fénicie, Edómu, Moábu a řady jiných míst. Tyto ženy se klaněly modlám a byly zasvěceny do krutých a ponižujících obřadů. Král se nechal zaslepit jejich krásou a začal zanedbávat své povinnosti. SU 21.1

Jeho ženy jej neustále nabádaly, aby se k nim připojil v uctívání falešných bohů. “Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem.” 1. Královská 11,4.5. SU 21.2

Naproti hoře Mórija vystavěl Šalomoun překrásné budovy, které sloužily jako pohanské chrámy. Aby se zalíbil svým ženám, dal umístit doprostřed olivových hájků veliké modly. Na těchto místech pak byly před tváří pohanských božstev vykonávány ty nejohavnější pohanské obřady (viz 1. Královská 11,7). SU 21.3

Šalomounovo odpadnutí od Boha se mu stalo osudné. Přestal se ovládat, jeho morální úroveň poklesla, jeho city ochladly a svědomí otupělo. Ten, který na začátku své vlády projevil nesmírnou dávku moudrosti a soucitu, když pomohl nešťastné matce získat zpět své bezbranné dítě (viz 1. Královská 3,16), klesl tak hluboko, že nechal postavit modlu, které se obětovaly živé děti! V pozdějších letech se od ideálu čistoty vzdálil natolik, že začal schvalovat nezřízené a ohavné obřady prováděné při uctívání Kémoše a Aštorety. Zneužil daru svobody a pokusil se — za obrovskou cenu! — spojit světlo s temnotou, dobro se zlem, čistotu s nečistotou, Krista s Beliálem. SU 21.4

Ze Šalomouna se stal zhýralec, kterého druzí mohli snadno zneužít ke svým záměrům. Jeho pevný charakter změkl. Jeho víru v Boha nahradily pochybnosti. Nevíra oslabila jeho morální principy a znehodnotila jeho život. Cit pro spravedlnost a velkorysost, který se projevil v prvních letech jeho vlády, vystřídal despotismus a tyranie. Jelikož si přestal být vědom své závislosti na Bohu, nemohl mu Bůh příliš pomoci. SU 21.5

V období králova odpadnutí se nepřítel snažil Izraelce zmást natolik, aby od sebe nedokázali rozeznat pravé a falešné náboženství. Podařilo se mu zničit jejich touhu po poznání svatého Božího charakteru a přimět je k následování nepřítele spravedlnosti. Bylo běžné, že Izraelci uzavírali manželství s pohany. Polygamie se rozšířila a byla považována za normální. Mnoho lidí vyměnilo uctívání pravého Boha za nejtemnější modlářské praktiky. SU 22.1

Bůh je schopný zachovat nás ve světě, ale jen tehdy, nebudeme-li ze světa. Svým dětem poskytuje pozornou péči a stará se o jejich životy, ale chce po nich, aby mu byly zcela oddané. “Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům… Nemůžete sloužit Bohu i majetku.” Matouš 6,24. SU 22.2

Dnešní lidé nejsou o nic pevnější ve víře než Šalomoun; jsou stejně náchylní podlehnout vlivu, který způsobil jeho odpadnutí. Bůh varuje své děti, aby se nespojovaly se světem a tím neohrožovaly své duše. “‘Vyjděte z jejich středu a oddělte se,’ praví Hospodin, a ‘ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu’ a ‘budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů.’” 2. Korintským 6,17.18. SU 22.3