Od slávy k úpadku

Bohatství a sláva přinášejí prokletí

Aniž by si to Šalomoun uvědomil, velmi se od Boha vzdálil. Jeho důvěra v Boží vedení se oslabila. Pozvolna přestával Boha poslouchat a čím dál více si osvojoval zvyky okolních národů. A tak se stalo, že při tom, jak podléhal pokušení souvisejícímu s jeho vysokým postavením, úplně zapomněl na Zdroj svého blahobytu. Peníze, které měly být ve svaté důvěře použity pro potřeby chudých lidí a na rozšíření principů svatého života do celého světa, sobecky investoval do velkolepých projektů. SU 20.4

Svoji čest a bezúhonnost vyměnil za světskou slávu. Výši svých příjmů, které přinášelo obchodování s okolními zeměmi, ještě umocňoval výběrem nelidských daní. Pýcha, ctižádost a požitkářství vyústily v krutost a ve velké daňové zatížení země. Z nejmoudřejšího a nejmilosrdnějšího vládce se stal krutý tyran. Ten, kdo zpočátku stál v Boží bázni na straně lidu, začal druhé utlačovat a chovat se k nim despoticky. Daň za daní byla vybírána za účelem výstavby luxusních paláců. Úcta a obdiv lidí ke králi ochladly a proměnily se v nenávist. SU 20.5