Od slávy k úpadku

Pravá duchovnost

Díky Bohu za to, že Jeremjáše poslal, aby “stavěl a sázel”. Božím záměrem bylo obnovovat a léčit. Přestože bylo nutné lidi seznámit s blížícím se soudem, Bůh si přál, aby toto poselství doprovázela ujištění o tom, že Bůh je ochotný odpustit každému, kdo se odvrátí od svých hříchů. SU 156.2

Jeremjáš se snažil přimět Judejce, aby skrze pokání položili dostatečně pevný základ své duchovnosti. Dlouho totiž k budování svého života používali materiály, které Jeremjáš označil za odpad: “Nazvou je stříbrem odvrženým, neboť je odvrhl Hospodin.” Jeremjáš 6,30. Vyzýval je, aby začali stavět pro věčnost. Měli ukončit svou vzpouru proti Bohu a použít za stavební materiál čisté zlato, stříbro a drahé kameny — tedy víru, poslušnost a dobré skutky, které jako jediné jsou pro Boha přijatelné. SU 156.3

Boží slovo znělo jasně: “Navrať se, izraelská odpadlice, je výrok Hospodinův, … nechovám hněv navěky. Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův. Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel.” Jeremjáš 3,12-14. SU 156.4

Hospodin navíc svému zbloudilému lidu sdělil, s jakými slovy za ním mohou přijít, aby je přijal. “Zde jsme, přišli jsme k tobě, neboť ty jsi náš Hospodin, náš Bůh… Ležíme v hanbě, přikryti pohanou, neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až do tohoto dne. Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha.” Jeremjáš 3,22.25. SU 156.5

Přestože Jóšijáš ze země odstranil pohanské svatyně, srdce lidí se nezměnilo. Semínka pravdy, která vzklíčila a stala se příslibem hojné žně, byla zadušena trním. Další odpadnutí však již mělo mít osudné následky. SU 156.6

Jeremjáš neustále obracel pozornost lidí k radám zaznamenaným v Deuteronomiu. Poukazoval na to, že jejich dodržování by národu přineslo nejvyšší možné požehnání. “Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid.” Jeremjáš 6,16. SU 156.7

Když se Jeremjáš při jakési příležitosti nacházel v jedné z hlavních bran města, upozornil lid na to, jak je důležité neznesvěcovat sobotní den: “Budete-li mne opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn… a toto město bude trvat navěky.” Jeremjáš 17,24.25. Pokud se ale nebudou Božími slovy řídit a na jeho svatý sobotní den zapomenou, celé město i jeho okolí lehne popelem. Situaci bylo možné změnit k lepšímu jen přijetím pečlivě uvážených opatření. To byl také důvod, proč prorok tolik drahocenného času věnoval práci s nekajícími. Vyzýval je: “Smyj ze svého srdce zlo, Jeruzaléme, a budeš spasen.” SU 156.8

Většina lidí se však jeho slovy neřídila. Ti, kdo byli pověřeni vedením národa, se zpronevěřili svému povolání a zavedli mnohé na scestí. Když pak na trůn nastoupil král Jójakím, Jeremjáš téměř ztratil naději, že by se mu mohlo podařit zachránit jeho milovanou zemi před zničením a lid před zajetím. Ale ani tehdy, když království hrozil jasný zánik, Jeremjáš nemlčel. Bylo třeba povzbudit věrné, aby i nadále konali dobré skutky, a přimět hříšníky, aby se odvrátili od svých zlých cest. SU 157.1

Bůh Jeremjášovi přikázal, aby se postavil na chrámové nádvoří a oslovil každého, kdo kolem něj projde. Nesměl zamlčet ani slovo! SU 157.2

Prorok Hospodinův příkaz věrně splnil; hlasitě lidi varoval a vyzýval je: “Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami… Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě. Nespoléhejte na klamná slova: ‘Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.’” Jeremjáš 7,2-4. SU 157.3