Od slávy k úpadku

Úžasná Boží milost

Na tomto příkladu můžeme vidět, jak moc se Hospodinu příčí lidi trestat. S láskou usiluje o pozornost svých chybujících dětí. Hledá nejrůznější způsoby, jak by je naučil cestě života (viz Jeremjáš 9,24). Izraelci ale odmítali vzdát se svého modlářství a nevěnovali pozornost jeho varováním. I přesto je však Bůh ochoten pozdržet přicházející trest a nabízí jim další příležitost k pokání. Upozorňuje svůj lid na to, že přicházející soud je možné odvrátit jen opravdovou proměnou srdce. Je zbytečné spoléhat na chrám a chrámovou službu. Samotné obřady nemohou zahladit hříchy. Ty mohou být odpuštěny, jen pokud dojde k očistě srdce a změně způsobu života. SU 157.4

Proto “v judských městech a na ulicích Jeruzaléma” Jeremjáš volal: “Slyšte slova této smlouvy a plňte je.” Jeremjáš 11,6. Proč, ptal se Hospodin, “se tento odpadlý jeruzalémský lid odvrátil natrvalo?” Jeremjáš 8,5. Bylo to proto, že nechtěli, aby je někdo napomínal (viz Jeremjáš 5,3). “I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády.” Jeremjáš 8,7. “Což je za to nemám trestat? … Což takový pronárod nemá postihnout trest?” Jeremjáš 9,9. SU 157.5

Za vlády krále Jóšijáše měl národ naději na záchranu. Poté ale, co Jóšijáš padl na bitevním poli, bylo na přímluvy pozdě. “I kdyby se přede mne postavil Mojžíš a Samuel,” prohlásil Hospodin, “nepřiklonil bych se k tomuto lidu. Pošli jej ode mne pryč, ať odejde!” (Jeremjáš 15,1) SU 157.6

Pokud lidé odmítnou milosrdnou nabídku, kterou jim Bůh nyní udělal, stihne je podobný trest, který více než před sto lety dopadl na severní království. Poselství znělo takto: “Jestliže mě neuposlechnete a nebudete se řídit mým zákonem, který jsem vám vydal, a nebudete-li poslouchat slova mých služebníků proroků, které vám nepřetržitě posílám, … naložím s tímto domem jako se Šílem a toto město vydám v zlořečení u všech pronárodů země.” Jeremjáš 26,4-6. SU 158.1

Ti, kteří v chrámu naslouchali Jeremjášovým slovům, velmi dobře chápali zmínky o Šílu. Před očima jim vyvstaly události z dob Elího, kdy se Pelištejci zmocnili Boží schrány a odnesli ji pryč. Elí se tehdy prohřešil tím, že přehlížel zlo, které se v zemi začalo vzmáhat. Protože proti němu ihned nezakročil, stihla Izrael strašlivá pohroma, při níž přišel Elí o život, Boží schrána byla odnesena pryč z Izraele a třicet tisíc lidí bylo popraveno. To vše se stalo jen proto, že hříchy lidu nebyly včas napomenuty. Izraelci se tehdy domnívali, že bez ohledu na jejich hříšné jednání jim Boží schrána zajistí vítězství nad Pelištejci. Podobným způsobem lidé v Jeremjášově době věřili, že provádění bohoslužebných obřadů od nich odvrátí trest za zlo, kterého se dopouštěli. SU 158.2

Z této situace by si měl vzít poučení každý, kdo v církvi zastává nějaké odpovědné postavení. Měla by mu sloužit jako výstraha a vést jej k tomu, aby vždy zodpovědně zakročil proti zlu, které poskvrňuje pravdu. Ať nikdo Boží služebníky nenapomíná, že jsou ve svém úsilí o vymýcení zla příliš horliví. Zničení Jeruzaléma za dob Jeremjáše je vážným varováním, že lhostejnost k Božím napomenutím, která přinášejí jeho služebníci, nemůže zůstat nepotrestána. SU 158.3

Jeremjášovo poselství v mnohých vyvolalo hněv. Křičeli na něj: “,Proč jsi v Hospodinově jménu prorokoval, že tento dům bude jako Šílo a že toto město bude v troskách, bez obyvatele?’ Všechen lid se proti Jeremjášovi v Hospodinově domě srotil.” Jeremjáš 26,9. Kněží, falešní proroci i obyčejní lidé se postavili proti muži, který svá slova nijak nezjemňoval ani neprorokoval klam. Tato reakce Božího služebníka k smrti vyděsila. SU 158.4