Od slávy k úpadku

První chybný krok

Hospodin výslovně varoval toho, kdo měl být pomazán za krále, “ať nemá mnoho žen, aby se jeho srdce neodvrátilo od Boha. Ani stříbra a zlata ať nemá příliš mnoho.” 5. Mojžíšova 17,17. SU 19.3

Šalomoun se nějaký čas těmito varováními řídil. Jeho největší touhou bylo žít a vládnout v souladu s příkazy danými na Sínaji. Způsob spravování jeho království se naprosto lišil od zvyklostí okolních národů tehdejší doby, jejichž vládci vůbec nerespektovali svatý Boží zákon. SU 19.4

Pak ale ve snaze upevnit svůj vztah s mocným královstvím ležícím na sever od Izraele, Šalomoun vstoupil na zakázanou půdu. Satan moc dobře věděl, jaké důsledky přináší věrnost, a proto se ze všech sil snažil zničit Šalomounovu oddanost věčným principům a odvést jej od Boha. “Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova.” 1. Královská 3,1. SU 19.5

Z lidského pohledu se zdálo, že toto manželství přináší požehnání, protože Šalomounova pohanská žena přijala královo náboženství a začala spolu s ním uctívat Hospodina. Navíc se tím očividně posílila pozice té části království, které leželo podél Středozemního moře. Tím však, že se spojil s pohanským královstvím a že toto spojenectví posílil sňatkem s pohanskou princeznou, Šalomoun nevědomky porušil opatření, které Bůh udělal proto, aby zachoval čistotu svého lidu. Skutečnost, že jeho egyptská manželka přestoupila na jeho víru, byla jen nedostatečnou omluvou spáchaného hříchu. SU 20.1

Bůh ve své milosti nějaký čas oddaloval projevení následků této hrozné chyby a král díky svému moudrému jednání měl síly zla, které se tímto činem daly do pohybu, částečně pod kontrolou. Pak se ale začal Šalomoun vzdalovat od Zdroje své moci a slávy. Jeho sebevědomí se zvýšilo a on si začal myslet, že politické a obchodní vztahy, které navázal s okolními národy, těmto zemím umožní poznat pravého Boha. Velmi často tyto vztahy upevňoval manželstvím s pohanskými princeznami. SU 20.2

Šalomoun si namlouval, že svou moudrostí a příkladem přiměje své manželky k uctívání pravého Boha a že navázané vztahy sblíží tyto národy s Izraelem. Byla to však marná naděje. Šalomounovo mylné přesvědčení, že je natolik silný, aby odolal vlivu pohanských spojenců, se mu stalo osudným. Spojenectví s pohanskými národy mu přineslo slávu, uznání a bohatství. “Měl v Jeruzalémě stříbra a zlata jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině.” 2. Paralipomenon 1,15. Za Šalomounovy vlády hodně lidí zbohatlo, ale drahocenné zlato charakteru bylo zničeno. SU 20.3