Velké drama věků

Dodatek č.3 Zákaz Bible

Ve staré církvi bylo věřícím čtení Bible velice doporučováno. Církevní otcové se pro čtení a studium Písma vyslovovali jednoznačně, jak o tom svědčí jejich výroky: VDV 439.1

Klement Římský (kolem roku 100) řekl: “Čtěte pilně Písmo svaté, pravé to výroky Ducha svatého!” “Znáte, milovaní, dobře svaté spisy, dobře jste pochopili výroky Boží, mějte na mysli, abyste se na ně rozpomněli.” VDV 439.2

Polykarp (zemřel roku 155), představený obce ve Smyrně: “Spoléhám na vás, že se v Písmu svatém dobře vyznáte.” VDV 439.3

Tertullian z Kartága (150—220): “Bůh nám dal Písmo, abychom dokonaleji a zevrubněji poznali jak Boha samého, tak jeho vůli.” VDV 439.4

Klement Alexandrijský (150—215): “Slovo Boží není přece před nikým utajováno; toto světlo patří všem, chvátejte tedy ke své spáse.” VDV 439.5

Origines (185—254): “Bůh tomu chtěl a my jsme splnili, co stojí napsáno: ‘Zpytujte Písma svatá!’” — “Blázni a slepí musí být všichni, kdo nepoznají, že čtení v Bibli vyvolává velké a vznešené city.” “Chceme, abyste se opravdově snažili Boží slovo nejen v kostele poslouchat, nýbrž se v něm také doma cvičit a Boží zákon dnem i nocí zpytovat, neboť v něm je Kristus a je nablízku těm, kdo ho hledají.” VDV 439.6

Athanasius Veliký (295—373): “Svaté spisy máme ke své spáse. Tyto knihy jsou zdrojem blaha a ten, kdo prahne, ukojí svou žízeň výroky, jež obsahují, neboť jen v těchto knihách je obsažen návod k blaženosti. Nikdo nechť se neodvažuje něco k nim přidávat nebo z nich něco ubírat!” VDV 439.7

Chrysostomus (354—407): “Vy věříte, že čtení Písma svatého přísluší jen mnichům, ačkoli vám je ho zapotřebí více než jim. Neboť ti, kdo žijí ve světě a jsou denně zraňováni, potřebují léčení nejvíce; proto je tím horší a nezodpovědnější věřit, že Písmo svaté je nepotřebné…, neboť něco takového může vymyslet jen satan. Neslyšel jsi Pavla: ‘K našemu poučení je všechno napsáno’, a ty se evangelia ani nedotkneš, i když je ti podáno do tvých neumytých rukou! … Proč tedy pohrdáš Písmem svatým? Je to smýšlení ďáblovo, který chce zabránit tomu, abychom nahlédli do pokladnice a žádali bohatý užitek.” VDV 439.8

Jeroným (347—420): “Měl bys ve svatých spisech čítat velmi pilně, ba neměl bys je takřka nikdy pouštět z rukou.” VDV 439.9

Augustin (354—430): “Bylo by od nás bezbožné, kdybychom nechtěli číst to, co bylo napsáno pro nás.” “Usilujte s Boží pomocí ze všech sil o to, aby Písmo svaté bylo ve vašich rodinách pilně čteno.” VDV 439.10

Řehoř Veliký (kolem roku 600): “Co je Písmo svaté jiného než list, který poslal všemocný Bůh svému stvoření? Kdyby vám psal pozemský král, nedopřáli byste si klidu a spánku, dokud byste jeho list nepřečetli. Když tedy Pán nebe a země napsal list důležitý pro tvůj život, zda bys neměl být žádostiv si jej přečíst?” VDV 439.11

Přes tato svědectví bylo čtení Písma v mateřském jazyce dlouhá staletí zakázáno. Ještě v posledních dvou staletích se papežové ostře vyslovovali proti šíření a čtení Bible. Řehoř XIV. vyzval v bule vydané roku 1844 duchovní, aby vytrhávali věřícím z rukou Bible přeložené do mateřského jazyka! VDV 439.12

Jistý obrat se projevil teprve za papeže Lva XIII. Každému bylo dovoleno mít schválená biblická vydání původního textu a starého katolického překladu. Nekatolická vydání Bible mohla být používána jen k vědeckým studiím, nebylo-li v předmluvách a v poznámkách uváděno něco proti katolické věrouce. Katolíci směli číst Bibli ve své mateřštině pouze tehdy, bylo-li vydání schváleno papežem, povoleno biskupem a opatřeno poznámkami. Protestantské překlady byly pokládány za podvrhy! VDV 440.1

Přes všechny překážky a přes dřívější odpor můžeme v katolické církvi posledních desetiletí pozorovat silné hnutí ve prospěch Bible. V roce 1933 bylo založeno Katolické biblické dílo a v roce 1943 se Pius XII. ve své encyklice “Divino afflante spiritu” přihlásil ke snahám biblického díla. Cílem hnutí je šíření Bible a pomoc jejímu pochopení. VDV 440.2