Velké drama věků

185/291

Řešení problému zla

Satanova lživá obvinění namířená proti Božímu charakteru a vládě se ukázala v pravém světle. Satan obvinil Boha, že vyžaduje od stvořených bytostí poslušnost a podřízenost jen proto, aby se sám mohl vyvýšit; prohlásil, že Stvořitel vyžaduje od všech sebezapírání, sám však žádné oběti nepřináší. Ukázalo se, že Vládce vesmíru přinesl pro spásu lidstva, které padlo do hříchu, největší oběť, jakou může láska přinést; “v Kristu Bůh usmířil svět se sebou”. 2. Korintským 5,19. Prokázalo se také, že zatímco Lucifer svou touhou po poctách a nadvládě otevřel dveře pro vstup hříchu, Kristus — aby hřích zničil — se pokořil a byl poslušný až do smrti. VDV 327.3

Bůh dal jasně najevo, že vzpurnost se mu oškliví. Celé nebe pochopilo, že v odsouzení satana a v záchraně člověka se projevila Boží spravedlnost. Lucifer tvrdil, že je-li Boží zákon neměnný a trest nevyhnutelný, musí být každý přestupník navždy vyloučen z Boží přízně; hříšné lidstvo tak nemůže být vykoupeno, a je proto jeho právoplatnou kořistí. Kristova smrt však byla nezvratným důkazem svědčícím ve prospěch člověka. Trest vyžadovaný zákonem padl na toho, který je roven Bohu; člověk tak může přijmout Kristovu spravedlnost a životem pokání a pokory zvítězit nad satanovou mocí, podobně jako zvítězil Boží Syn. Tak Bůh zůstal spravedlivý a současně ospravedlňuje všechny, kdo věří v Ježíše Krista. VDV 327.4

Záchrana člověka, to však nebyl jediný důvod, proč Kristus přišel na zem, proč zde trpěl a zemřel; přišel také “vyvýšit a zvelebit zákon”. Izajáš 42,21. A to nejen proto, aby obyvatelé tohoto světa správně chápali zákon, ale aby také dokázal všem světům ve vesmíru, že Boží zákon je nezměnitelný. Kdyby požadavky Božího zákona bylo možné obejít, Boží Syn by nemusel obětovat svůj život jako trest za jeho přestoupení. Smrt Ježíše Krista dokazuje neměnnost zákona. A oběť, k níž Otce a Syna vedla nekonečná láska, aby hříšníci mohli být zachráněni, ukazuje celému vesmíru — a nic jiného to nemohlo ukázat lépe než tento plán vykoupení —, že spravedlnost a milosrdenství jsou základem Božího zákona a vlády. VDV 327.5

Při konečném soudu se ukáže, že hřích nelze omluvit. Až se Soudce celé země zeptá satana: “Proč ses proti mně vzbouřil a proč jsi mě oloupil o občany mého království?” nebude původce zla moci uvést žádnou omluvu. Všechna ústa zůstanou zavřena a všechny zástupy vzbouřenců oněmí. VDV 328.1

Golgotský kříž potvrzuje, že zákon je neměnný, a současně celému vesmíru přináší svědectví o tom, že mzdou hříchu je smrt. V Kristově smrtelném zvolání “Dokonáno jest” zazněl satanovi umíráček. Dlouhotrvající velký spor byl tak s konečnou platností rozhodnut a bylo zaručeno konečné odstranění zla. Boží Syn prošel branami smrti, “aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla”. Židům 2,14. Touha po sebepovýšení přivedla Lucifera k prohlášení: “Vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy… S Nejvyšším se budu měřit.” Bůh mu odpověděl: “Pohodím tě na zem jako popel… Zanikneš navěky.” Izajáš 14,13.14; Ezechiel 28,18.19. Až přijde “ten den hořící jako pec, … všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev.” Malachiáš 4,1. VDV 328.2

Celý vesmír pozná podstatu i následky hříchu. Konečné a dokonalé odstranění hříchu, které by na počátku vzbudilo v andělech strach a zneuctilo by Boha, nyní ospravedlní Boží lásku a upevní jeho čest před všemi vesmírnými bytostmi, které s nadšením plní Boží vůli a mají v srdcích Boží zákon. Zlo se už nikdy neobjeví. Boží slovo slibuje: “Soužení už podruhé nenastane.” Nahum 1,9. Stvořené bytosti budou ctít Boží zákon, který satan označil za otrocké břemeno, jako zákon svobody. Prošly zkouškou a obstály v ní a Bohu, jehož povaha se před nimi plně prokázala jako nezměrná láska a nekonečná moudrost, nepřestanou být nikdy věrné. VDV 328.3