Velký Spor Věku

ÚVOD

Před příchodem hříchu Adam se těšil přímému spojení se svým Tvůrcem; ale od té chvíle, co člověk sám se odloučil od Boha svým přestupkem, bylo lidské pokolení zbaveno této výsady. Nicméně plánem vykoupení otevřela se obyvatelům země cesta, po níž i nadále mohli míti spojení s nebem. Bůh byl ve styku s lidmi prostřednictvím Svého Ducha, a Božské světlo rozlévalo se na svět skrze zjevení, učiněná Jeho vyvoleným služebníkům. VS v.1

Po dobu prvních pětadvaceti století v dějinách lidstva nebylo psaného zjevení. Ti, kdož byli poučeni Bohem, sdělovali své poznání jiným, a tak přecházelo s otce na syna, s pokolení na pokolení. Přípravy k psanému slovu začaly v dobách Mojžíšových. Vnuknutá zjevení byla pak ukládána do vnu-knutých knih. Tato práce trvala po dlouhou dobu šestnácti století,— od Mojžíše, jenž sepsal dějiny stvoření světa a zákona, až k Janovi, který zaznamenal nej vznešenější pravdy evangelia. VS v.2

Bible ukazuje k Bohu jako k svému původci; byla však psána lidskými rukami; a v rozmanitém slohu svých jednotlivých knih podává nám povahy několika spisovatelů. Zjevené pravdy byly všechny “vnuknuty Bohem” (2 Tim. 3: 16) ; byly však vyjádřeny slovy lidskými. “Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svati Boží lidé.” 2 Petr. 1: 21. Nekonečný svým Svatým Duchem rozlil světlo do duší a srdcí svých služebníků. Seslal sny a vidění, obrazy a podobenství; a ti, jimž tímto způsobem pravda byla zjevena, sami vtělili myšlenku v lidskou řeč. VS v.3

Knihy bible, sepsané v rozličných dobách, od mužů značně se lišících důstojenstvím i povoláním, jakož i rozumovým a du-ševním nadáním, jeví veliký rozdíl, pokud se týče slohu, a také rozdíl v povaze předmětu, o kterém pojednávají. Různý způsob vyjadřování jest užíván různými spisovateli; často táž pravda jest jedním výrazněji podána než druhým. VS vi.1

Pravda, vyjádřená různými osobnostmi, projevuje se tak ve svých rozmanitých tvářnostech. Jeden spisovatel jest mocněji dojat jednou stránkou předmětu; chápe se těch bodů, které se shodují s jeho zkušeností nebo s jeho vnímací a cenící schopností; jiný jest uchvácen jinou stránkou; a každý z nich, veden jsa Duchem svatým, předvádí to, co působilo nej silnějším dojmem na jeho mysl — různá tvářnost pravdy v každém, ale dokonalá shoda při všech. A pravdy takto zjevené se spojují, aby utvořily dokonalý celek, vyhovující potřebám lidí za všech okolností a zkušeností životních. VS vi.2

Bohu se zalíbilo sděliti Svou pravdu světu prostřednictvím lidí, a On sám svým Svatým Duchem dal lidem schopnost a sílu k vykonání tohoto díla. Vedl jejich rozum, aby poznali, co mají mluviti a co psáti. Poklad byl svěřen pozemským nádobám, ale přes to jest nebeského původu. Svědectví jest tlumočeno nedokonalým výrazem lidské řeči, ale jest to svědectví Boží; a poslušné, věřící dítě Boží má v něm slávu Božské moci, plné milosti a pravdy. VS vi.3

Duch sv. byl přislíben naším Spasitelem, aby zjevil Slovo Jeho služebníkům, aby posvětil a v skutek uvedl jeho učení. A poněvadž byl to Duch Boží, jenž vnukl bibli, jest nemožno, aby učení Ducha bylo v jakémkoli rozporu s učením Písma. VS vi.4

Duch nebyl dán, — ani nemůže nikdy býti udělen — aby odstranil bibli; neboť Písma svatá výslovně praví, že slovo Boží jest základním měřítkem, dle něhož musí se říditi všechno učení i zkušenost. Apoštol Jan praví: “Ne každému duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět.” 1. Jan. 4:1. A Izaiáš prohlašuje: “K zákonu a k svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře.” Iz. 8: 20. VS vi.5

V souladu s Božím slovem, Duch Boží měl pokračovati ve svém díle po tu dobu, co evanjelium bylo zvěstováno. V dobách, kdy Písmo Starého i Nového Zákona bylo se tvořilo, Duch Svatý neustále byl ve spojení s jednotlivými dušemi, mimo zjevení, jež měla býti vtělena v svatých knihách. VS vii.1

Ježíš přislíbil svým učedlníkům: “Utěšitel pak, ten Duch Svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.” “Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu .... ano i budoucí věci bude zvěstovati vám.” Jan. 14:26; 16:13. Písmo jasně učí, že tyto sliby, neobmezujíce se na dobu apoštolskou, vztahují se na církev Kristovu ve všech dobách. Spasitel ujišťuje své následovníky: “Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.” Mat. 28: 20. A Pavel hlásá, že dary a projevy Ducha byly dány církvi “pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova, až bychom se sběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova.” Efez. 4: 12, 13. VS vii.2

V bezprostředním spojení s výjevy velkého dne Páně, Bůh zaslíbil skrze proroka Joele zvláštní zjevení Svého Ducha. Joel 2:28. Proroctví toto došlo částečného splnění sesláním Ducha v den Letnic; ale úplného uskutečnění svého dosáhne v projevu Božské milosti, která bude provázeti závěrečné dílo evangelia. VS vii.3

Objasněním Ducha Svatého byly otevřeny pisatelce těchto řádků výjevy dlouho trvajícího zápasu mezi dobrem a zlem. Čas od času bylo mi dopřáno pozorovati, v různých obdobích dějinných, veliký zápas mezi Kristem, Knížetem života, Pů-vodcem našeho spasení, a mezi Satanem, knížetem zla, pů-vodcem hříchu, prvním přestupníkem svatého Božího zákona. VS vii.4

Když Duch Boží otevřel mé duši veliké pravdy Svého slova, i výjevy minulosti a budoucnosti, tu byla jsem vyzvána, abych sdělila ostatním, to, co mi bylo zjeveno, — bych sledovala dějiny tohoto zápasu v minulých dobách, a zejména abych vylíčila jej tak, aby bylo vrženo světlo na rychle se blížící zápas budoucnosti. Za tím účelem pokusila jsem se vybrati a seskupiti události z dějin církve takovým způsobem, aby bylo možno stopovati vývoj velikých, svědectví podávajících pravd, jež v různých odbobích byly dány světu, jež roznítily vztek Satanův a nepřátelství církve, mající zalíbení ve světě, a které byly drženy těmi svědky, “kteří nemilovali své životy ani pod hrozbou smrti.” VS vii.5

V těchto záznamech můžeme zříti spor, jenž leží před námi. Dívajíce se na ně ve světle slova Božího a v osvětlení jeho Ducha, můžeme spatřiti odhalené záměry knížete zla, i nebezpečí, jichž musí se vystříhati ti, kdož chtějí býti shledáni “bez viny” před Pánem při jeho příchodu. VS viii.1

Není ani tak účelem této knihy podati nové pravdy, týkající se zápasů minulých dob, jako spíše přinésti skutečnosti a zásady, které jsou v souvislosti s blížícími se událostmi. Ale, tyto záznamy, díváme-li se na ně jako na část zápasu mezi sílami světla a temnoty, mají nový význam; ony vrhají světlo na budoucnost a osvětlují stezku těch, kdož jako buditelé minulých věků byli povoláni, třeba i pod nebezpečím ztráty pozemských statků, aby svědčili “pro slovo Boží, a pro svědectví Ježíše Krista.” VS viii.2

Vylíčiti vývoj velkého zápasu mezi pravdou a bludem, odhaliti nástrahy Satanovy jakož i prostředky, kterými lze mu s úspěchem odolati, podati uspokojivé rozřešení velkých záhad zla tím, že původ a následky hříchu budou vysvětleny tak, aby plně byla zjevena spravedlnost a laskavost Boží ve všem Jeho jednání s Jeho tvorstvem, a dokázati svatou a nezměnnou podstatu Jeho zákona, — to jest účelem této knihy. A aby jejím vlivem duše byly vysvobozeny z moci temna a staly se “účastníky dědictví svatých v světle” ke slávě toho, jenž nás miloval a život dal za nás, jest vroucí modlitbou spisovatelčinou. VS viii.3

E. G. W VS viii.4