Velký Spor Věku

Trest Jindřicha IV.

Pádná ukázka tyranské povahy papeže Řehoře VII. byla podána v jeho jednání s německým císařem Jindřichem IV. Poněvadž tento císař se odvážil zneuznávati vlády papežské, byl prohlášen za vyobcovaného z církve a za sesazeného s trůnu. Polekán odpadnutím a hrozbami svých vlastních knížat, pod-pichovaných ku vzpouře proti němu papežským vyslancem, Jindřich pociťoval nutnost uzavříti mír s Římem. V průvodu své manželky a věrného sluhy překročil Alpy uprostřed zimy, aby se ponížil před papežem. Když dorazil na zámek, kam se tehdy Řehoř uchýlil, byl zbaven svých stráží a odveden do vnějšího dvora, kde za krutého mrazu, s nepokrytou hlavou a bosýma nohama, bídně oblečen, očekával dovolení, aby směl předstoupiti před papeže. Teprve když se tři dni postil a zpovídal, uvolil se papež uděliti mu odpuštění. Ale jen pod tou podmínkou, že císař bude vyčkávati svolení papežského, dříve než se ujme opět vlády. A Řehoř, rozjařený svým triumfem, vychloubal se, že to bylo jeho povinností, aby zkrotil pýchu královskou. VS 42.2

Jaký to do očí bijící rozdíl mezi nezřízenou pýchou tohoto zpupného velekněze a pokorou a laskavosti Krista, jenž jeví se nám jako prosící o připuštění u brány srdce, aby mohl vejiti do vnitř a přinésti odpuštění i mír, a jenž radil svým učedlníkům: “A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník.”¹ VS 42.3