Velký Spor Věku

Človek hříchu.

Tato shoda mezi pohanstvím a křesťanstvím měla za násle-dek vývoj “člověka hříchu”, protivícího se, a povyšujícího se nad samého Boha. VS 38.1

Satan se jednou pokusil učiniti shodu s Kristem. Přistoupil k Synu Božímu na poušti, pokoušeje a ukazuje mu všecka království světa a jejich slávu, sliboval mu dáti vše, uzná-li nadvládu knížete tmy. Kristus odmítl lstivého pokušitele a donutil jej k ústupu. Ale Satan dosahuje většího úspěchu, když týmž způsobem pokouší člověka. Církev, aby si zajistila světské výhody a pocty, vyhledávala přízeň a podporu velkých tohoto světa. VS 38.2

Satan dobře znal, že Písmo Svaté usnadní lidem, aby po-střehli jeho úklady a odolali jeho moci. Vždyť i Spasitel světa odrazil jeho útoky slovem. Při každém útoku Kristus nastavil štít věčné pravdy, řka: “Psánoť jest.” Proti každé námitce protivníkově postavil moudrost a moc slov Písma sv. Satan, aby udržel svoji vládu nad lidmi, a aby mohl zříditi lidskou vládu, musí udržovati je v neznalosti všech svatých Písem. Bible, by povýšila Boha a poučila smrtelných lidí o jejich pravém postavení, musely prý její posvátné pravdy býti zatajeny a potlačeny. To jest nauka, přijatá římskou církví. Po celá staletí bylo šíření Bible zakázáno. Lidu pak bylo zapovězeno čisti ji nebo chovati ji doma, a bezzásadní kněží a preláti vykládali její učení tak, aby si udrželi své výsady a výhody. Tak se hlava církve stala téměř všeobecně uznávaným místodržitelem a zástupcem Boha na zemi, s vládou nad církví i státem. VS 38.3

Když Satan odstranil odhalovatele bludu, mohl pracovati dle libosti. Proroctví oznámilo, že papežství “bude pomýšleti, aby proměnilo časy i práva.”¹ A také se o to bez umdlení pokoušelo. Aby nově získaní vyznavači měli náhradu za uctívání model, a aby tím bylo podporováno jejich zařízené přijímání mezi křesťany, bylo též postupně zaváděno do křesťanské církve uctívání obrazů a ostatků. Výnos hlavního církevního sněmu na konec zavedl tuto soustavu modloslužby. VS 38.4