Velký Spor Věku

Původní svatyně, aneb “vzor.”

Svatyně v nebesích, v níž Ježíš koná službu pro nás, jest velikým původem, jehož odstínem byl Stánek zbudovaný Mojžíšem. Bůh vdechl svého Ducha stavitelům pozemské svatyně. Umělecká dovednost, projevivší se v jeho stavbě, byla výrazem Božské moudrosti. Stěny měly vzezření celistvého zlata, odrážejíce všemi směry světlo sedmi lamp ze zlatého svícnu. Stůl s přesnými chleby a oltář pro zápaly zářily jako hlazené zlato. Nádherná záclona, jež tvořila strop, protkaná postavami anjelů v modru, purpuru a šarlatu, zvyšovala krásu pohledu. A za druhou oponou byla posvátná záře “Shekinah”, viditelné to znamení Boží slávy, kam směl vstoupiti pouze velekněz. VS 251.1

Nevyrovnatelná skvělost pozemského svato-stánku zrcadlila lidskému zraku slávu onoho nebeského chrámu, kde Kristus, náš předchůdce, slouží za nás před trůnem Božím. Bydliště Krále králů, kde tisícové tisíců slouží Jemu, a deset tisíckrát deset tisíců stojí před ním. ³ Tento chrám, naplněný slávou věčného trůnu, kde serafíni, jeho stkvoucí strážcové, zahalují v úctě své tváře, mohl dojiti jen slabého znázornění velikosti a slávy v nejvelkolepější budově, jež kdy vybudována byla lidskou rukou. Avšak důležité pravdy týkající se nebeské svatyně a velkého díla tam konaného pro vykoupení člověka, byly učeny pozemskou svatyní a jejími službami. VS 251.2

Svatá místa nebeské svatyně jsou označena dvěma odděleními v pozemské svatyni. Když bylo apoštolovi Janovi dopřáno ve vidění spatřiti chrám Boží v nebesích, spozoroval tam “sedm lamp ohnivých, hořících před trůnem.” ⁴ Viděl anjela “majícího kadidlnici zlatoui dáni jsou mu zápalové mnozí, aby je obětoval s modlitbami všech svatých na oltáři zlatém, kterýž jest před trůnem.” ¹ Zde bylo prorokovi dovoleno shlédnouti první oddělení svatyně nebeské; a viděl tam “sedm lamp hořících” a “zlatý oltář”, znázorněný zlatým svícnem a oltářem ku kadění, ve svatyni pozemské. A zase “otevřín jest chrám Boží” ² a on hleděl za vnitřní oponu, na svatyni svatých. Zde spatřil “archu úmluvy Jeho”, zastoupenou posvátnou truhlou zhotovenou Mojžíšem pro uschování zákona Božího. VS 251.3

Takto ti, kdož zkoumali tuto otázku, našli nezvratný důkaz o jsoucnosti svatyně v nebi. Mojžíš vystavěl pozemskou svatyni dle vzoru, jenž mu byl ukázán. Pavel učí, že vzorem byla pravá svatyně, která jest v nebi. A Jan dosvědčuje, že ji spatřil v nebi. VS 252.1

V nebeském chrámu, příbytku to Božím, trůn Jeho jest postaven v spravedlnosti a soudu. Na nejsvětějším místě jest Jeho zákon, veliké pravidlo práva, dle něhož jest veškeré lidstvo zkoušeno. Archa, obsahující desky zákona, jest zakryta slitovnicí, před níž Kristus nabízí v oběť svoji krev pro spásu hříšníka. Tak se představuje spravedlnost spojená s milosr-denstvím v plánu lidského vykoupení. Toto spojení, jež naplňuje celé nebe úžasem a úctou, mohla pouze nekonečná moudrost vymysliti, a nekonečná moc uskutečniti. VS 252.2

Cherubíni pozemské svatyně, pohlížející důstojně na slitovnici, představují zájem, s jakým nebeské zástupy pohlížejí na dílo vykoupení. Jest to tajemství slitování, do kterého anjelé touží nahlédnouti, — kterak Bůh může býti spravedlivý, když odpouští kajícímu hříšníkovi a obnovuje styk s padlým národem, že Kristus mohl se sklonití, aby pozvedl nesčíslné množství z propasti zkázy, a odíti je v neposkvrněný šat své vlastní spravedlnosti, spojití se s anjely, kteří nikdy nepadli, aby bydlili na věky věků před tváří Boží. VS 252.3

Až bude Jeho prostřednická práce ukončena, pak Bůh “dá Jemu stolici Davida otce jeho,” království, “jemuž nebude konce.” ³ Jako kněz sedí nyní Kristus s Otcem na trůnu Jeho.⁴ Na trůně, s věčným, jediným živým Bohem jest Ten, jenž “ne- moci naše vzal a bolesti naše vlastní nesl”, jenž “byl zkoušen ve všem nám podobně kromě hříchu,” aby “mohl také pokušení trpícím spomáhati.” “Pakliť by kdo zhřešil, přímluvce máme u Otce.” ¹ Zraněné ruce, probodnutý bok, přibité nohy, — přimlouvají se za padlého člověka, jehož vykoupení bylo do saženo za tak nesmírnou cenu. VS 252.4

Otázka: Co jest svatyně? jest jasně zodpověděna Písmem. Výraz “svatyně”, jak se jej v bibli užívá, vztahuje se přesně na stánek vybudovaný Mojžíšem, jakožto příklad věcí nebeských, a za druhé k “pravému stánku” v nebesích, na kterýž pozemská svatyně poukazovala. Smrtí Kristovou skončily znázorňující služby. “Pravý stánek” v nebesích jest svatyní nové smlouvy. A poněvadž proroctví Daniele (8: 14), že “po 2300 dnech přijde k očistění svému svatyně”, se vyplnilo v tomto zařízení, tu svatyně, na kterou se to vztahuje, musí býti svatyní nové smlouvy. V době uplynutí 2300 dnů, roku 1844, nebylo již po mnohá staletí na zemi žádné svatyně. Proroctví te-dy nade vší pochybnost vztahuje se na svatyni v nebesích. VS 253.1