Velký Spor Věku

Nebeská svatyně.

Obrátivše opět pozornost k epištole k Židům, toužící shledali, že jsoucnost druhé svatyně, čili svatyně nové smlouvy, jest zahrnuta již v uvedených slovech Pavlových: “Mělať pak i první smlouva nařízené služby a svatyni světskou.” Slovíčko “i” naznačuje, že Pavel dříve se zmínil o této svatyni. Vrátivše se zpět k počátku předcházející kapitoly, četli: “Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nej vyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích, služebník jsa svatyně a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.”¹ VS 250.4

Zde se objevuje svatyně nové smlouvy. Svatyně první úmluvy byla zbudována člověkem, tato jest vzdělána Pánem, a ne člověkem. V oné svatyni pozemští kněží vykonávali své služby; v této Kristus, náš nejvyšší velekněz, slouží na pravici Boží. Jedna svatyně byla na zemi, druhá jest v nebi. VS 250.5

Stánek Mojžíšův byl zbudován podle vzoru. Pán mu nařídil: “Vedle všeho, jakž já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství všech nádob jeho, tak uděláte.” A opětně bylo dáno nařízení: “Hlediž pak, abys udělal podle podobenství toho, kteréž tobě ukázáno jest na hoře.”¹ A Pavel praví, že první Stánek “byl podobenstvím na tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují”; že jeho svatá místa byla “věcí nebeských příkladové”; že kněží přinášející dary podle zákona “sloužili podobenství a stínu nebeských věcí,” a že “nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figuru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.” ² VS 250.6