Velký Spor Věku

Kapitola 21—Co jest svatyně?

Slova Písma, jež nade všechna jiná byla i základem i středním pilířem adventní víry, znějí takto: “Až do dvou tišíc a tří set večerů a jiter, a přijde k očistění svému svatyně.”¹ Slova ta byla známa všem, kdo věřili v brzký příchod Páně. Tisíceré rty opakovaly toto proroctví jako heslo své víry. Všichni cítili, že na událostech v něm předpověděných závisejí jejich nejkrásnější naděje a očekávání. Tyto prorocké dny měly uplynouti na podzim roku 1844. VS 247.1

V souhlasu s ostatním křesťanským světem Adventisté tehdy mysleli, že země, aneb aspoň část její, jest svatyní. Vyrozumívali, že očistění svatyně, jest očistění země posledního velikého dne, a k tomu že dojde při druhém příchodu. Z toho vzešel uzávěr, že Kristus se vrátí na zem roku 1844. VS 247.2

Ale ustanovený čas uplynul a Pán se neobjevil. Věřící znali, že slovo Boží nemůže klamati; jejich výklad proroctví musí tedy býti chybný; ale kde vězí omyl ? Mnozí rychle rozřešili nesnáz prohlásivše, že 2,300 dní neskončilo r. 1844. Neměli pro to žádný důvod kromě toho, že Kristus nepřišel, kdy ho očekávali. Dovozovali, že kdyby prorocké dny byly skončily roku 1844, Kristus byl by se tehdy vrátil, aby obnovil svatyni, vyčistě zemi ohněm; a ježto nepřišel, nemohly prý tyto dny ještě skončiti. VS 247.3

Uznati tento závěr, znamenalo zavrhnouti dřívější počítání prorockých období. Bylo shledáno, že 2300 dní začíná tehdy, kdy vešel v platnost rozkaz Artaxerxův o obnovení a vystavení Jeruzaléma, na podzim r. 457 př. Kr. Když vezmeme tento letopočet za počáteční bod, pak, shoduje se tento úplně se všemi událostmi předpověděnými ve vysvětlení tohoto období u Dan. 9:25—27. Šedesát devět týdnů, prvních to 483 ze 2300 roků, mělo sahati až k Mesiášovi Pomazanému; a křest Kristův a pomazání Duchem Svatým r. 27. po Kr. přesně vyplňuje toto určení. V polovici sedmdesátého týdnu Kristus měl býti usmrcen. Za tři a půl roku po svém pokřtění Kristus byl ukřižován, na jaře r. 31. po Kr. Sedmdesát týdnů, čili 490 roků, mělo být vyhrazeno Židům. Po plynutí tohoto období národ jejich dovršil zavržení Krista pronásledováním Jeho učedlníků, a apoštolové se obrátili k pohanům, r. 34. po Kr. Tím skončilo prvních 490 let ze 2300, a zbývalo tedy ještě 1810 roků. Od roku 34 po Kr. 1810 let sahá až k roku 1844. “Pak,” pravil anjel, “bude svatyně očištěna.” Všechny předcházející podrobnosti proroctví se nad vší pochybnost splnily v ustanovený čas. VS 248.1

Při tomto počítání vše bylo jasné a souvislé až na to, že v roce 1844 neudálo se nic, co by odpovídalo očistění svatyně. Popírati, že tehdy dny skončily, znamená uvésti celou otázku ve zmatek, a opustiti stanoviska, jež byly zjištěny neomylným splněním proroctví. VS 248.2

Bůh však přivedl lid svůj k velikému hnutí adventnímu; Jeho moc a sláva provázela dílo, a On nedovolil, aby skončilo tmou a zklamáním, a aby bylo považováno za nepravé a vášnivé rozčilení. Nedopustil, aby Jeho slovo bylo zahaleno v pochyby a nejistotu. Ač mnozí upustili od dřívějšího počítání prorockých období a popírali správnost hnutí na nich založeného, jiní nechtěli se vzdáti bodů víry a zkušeností, podporované Písmem a svědectvím Ducha Božího. Věřili, že vykládali Písmo dle zdravé zásady, a že jest jejich povinností držeti se pevně získané pravdy a pokračovati týmž směrem v biblickém bádání. Vážně a pobožně přehlédali své sta- novisko a zpytovali Písmo, aby našli svůj omyl. Když nemohli najiti chybu v počítání prorockých období, tu počali podrobněji zkoumati otázku svatyně. VS 248.3