Velký Spor Věku

Odpor.

William Miller nekonal své dílo bez trpkého odporu. Jak tomu bylo u dřívějších hlasatelů pravdy, tak i nyní, pravdy, jež hlásal, nebyly příznivě uvítány vynikajícími náboženskými učiteli. Poněvadž nemohli uhájiti svého stanoviska důvody z Písma, museli se uchýliti k výrokům a k naukám lidským, k pověstem otců. Ale slovo Boží bylo jediným důkazem, který hlasatelé adventní pravdy přijímali. “Bible a nic než bible,” bylo jejich heslem. Nedostatek biblických důkazů u jejich odpůrců, byl nahražován sesměšňováním a zlehčováním. Nebylo šetřeno časem, prostředky a nadáním při pomlouvání těch, jichž jediným proviněním bylo, že hleděli s radostí vstříc návratu svého Pána, a snažili se žíti svatým životem a povzbuzovati ostatních, aby se připravovali na Jeho příchod. VS 234.4

Původce všeho zla neusiloval se pouze o potírání poselství o příchodu Páně, ale přímo o zničení samotného posla. Miller působil na srdce svých posluchačů pravdami Písma, vytýkaje jim hříchy, a káraje jejich sobeckost; jeho prostá a ostrá slova budila jejich nepřátelství. Odpor, projevovaný vůči jeho poselství členy církve dodávala větší odvahy nižším třídám, a nepřátelé při jedné příležitosti, usilovali o jeho bezživotí, odcházeje právě z jedné schůze. Ale svati anjelé byli v zástupu, a jeden z nich v podobě člověka, uchopil služebníka Páně za ruku a vyvedl jej bezpečně z rozlíceného zástupu. Jeho dílo nebylo dosud dokonáno, a Satan se svými jednately byl zklamán ve svém záměru. VS 235.1