Velký Spor Věku

Znamení ‘padání hvězd.’

Roku 1833, dva roky později kdy Miller začal veřejně hlásati důkazy blízkého příchodu Krista, objevilo se poslední znamení Jeho druhého příchodu, předpověděné Spasitelem. “Hvězdy budou padati s nebe.” ¹ 2 A Jan ve Zjevení prohlásil, když spatřil ve vidění výjevy, jež mají zvěstovati den příchodu Páně: “Hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fí-kové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá.” ² VS 233.2

Toto proroctví došlo úchvatného a významného splnění při velikém dešti povětroňů 13. listopádu 1833, největším a nejpodivuhodnějším to padání hvězd, jaké vůbec kdy bylo zaznamenáno. “Celá obloha nad celými Spojenými Státy byla po řadu hodin v ohnivém vzrušení! V této zemi od jejího prvního osazení neudál se žádný přírodní úkaz na obloze který by byl sledován s tak nesmírným obdivem jednou částí obyvatelstva, a s takovým strachem a zděšením u ostatních.” “Vznešenost a hrůzná krása tohoto zjevu dosud žije v myslích mnohých... Nikdy nepadal hustší déšť jak tyto povětroně padaly k zemi; na východě, západu, severu i jihu bylo to stejné. Slovem, celé nebe zdálo se býti v pohybu. . . Úkaz ten, popsaný v Denníku prof. Sillimana, byl spatřen po celé Severní Americe... Od dvou hodin v noci až do svítání bylo nebe úplně jasné a bez mraků, a neustále bylo viděti hru oslnivě zářicích světel po celé obloze.”³ VS 233.3

“Skutečně žádná řeč nesfačí k vylíčení nádhery velkolepého úkazu; ... nikomu, kdo toho nebyl svědkem, nelze si učiniti ani přibližnou představu té slávy. Zdálo se, jako kdyby se bylo celé hvězdnaté nebe shrnulo v jednom bodě poblíže středu oblohy, a současně a bleskurychle chrlilo povětroně vše-mi směry k obzoru; a přece však nijak se nevyčerpávalo, — tisíce hvězd rychle následovalo za tisíci jiných, jako kdyby právě k této příležitosti byly stvořeny.” ¹ “Případnější obraz fíkového stromu, jenž střásá ovoce své, když velikým větrem zmítán bývá, nebylo si možno představiti.” Tak se ukázalo poslední znamení Jeho příchodu, o němž Ježíš řekl svým učedlníkům: “Když byste uzřeli toto všechno, znejte, žeť blízko jest a ve dveřích.”³ VS 234.1

Po těchto znameních, Jan spozoroval další veliké zjevy, jak “země se třásla a nebe se zavřelo jako kniha zavřená, všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se, a bezbožní s hrůzou hleděli se skrýti před tváří Syna člověka.” ⁴ VS 234.2

Mnozí, kteří viděli padání hvězd, spatřovali v něm předzvěst nadcházejícího soudu, — “hrozné znázornění, jistého předchůdce, milosrdné znamení onoho velikého a hrůzyplného dne.” Takto byla pozornost lidu obrácena k vyplnění se proroctví, a mnozí se dali pohnouti, aby dbali výstrahy druhého příchodu Krista. VS 234.3