Velký Spor Věku

Zpytování Bible.

Miller veřejně doznal, že věří v náboženství, jež dříve za-mítal. Ale jeho nevěrní soudruzi nelenili a vystoupili se všemi těmi důvody, jež on sám dříve uváděl proti Božskému původu Písma. Nebyl tehdy připraven jim odpověděti, ale uvažoval: je-li bible zjevením Božím, pak nemůže sama sobě odporovati; a poněvadž byla dána pro poučení lidí, musí býti přizpůsobena tak, aby ji lidé rozuměli. Rozhodl se, že bude zpytovati bibli sám pro sebe, aby tak zjistil, zda každý zdánlivý rozpor nedal by se uvésti v soulad. VS 223.1

Snaže se odložiti stranou všechna dosavadní mínění, a nepoužívati knih s výklady, srovnával písmo s písmem za pomoci poznámek a biblického slovníku. Zpytoval pravidelně a sou-stavně; začal s první knihou Mojžíše, a čta verš za veršem, nešel dále, dokud smysl několika vět nebyl mu jasný tak, že v něm nezanechal pochyb. Když přišel na něco nejasného, tu bývalo jeho zvykem srovnati to s každou jinou výpovědí, která se zdála míti souvislost s otázkou, o kterou se mu jednalo. VS 223.2

Každé slovo mohlo se vztahovati na znění výpovědi; když ale se jeho názor shodoval s každým souběžným výrokem, tu bylo po nesnázi. A tak kdykoliv přišel na nějaké těžko srozu-mitelné místo, vždy našel vysvětlení v některé jiné části Písma. Poněvadž při zpytování modlil se za nebeské osvícení, vše, co dříve zdálo se býti temným jeho rozumu, bylo nyní učiněno jasným. Poznal pravdu slov Žalmistových: “Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.”² VS 223.3

S nesmírným zájmem zpytoval knihu Daniele a Zjevení, počínaje si stejně jako při výkladu jiných knih, a shledal, k ve- liké své radosti, že prorocké znázornění lze pochopiti. Shledal, že proroctví, pokud se splnila, splnila se doslovně; že všechny ty různé obrazy, počty, znázornění, podobenství a t.d., vysvětlují se buď v bezprostřední souvislosti, aneb výrazy, jimiž tyto jsou vyjadřovány, vytknuty jsouc v jiné části písma, a když se takto vysvětlí, může se jim rozuměti doslovně. “Tak jsem se přesvědčil,” praví, “že bible jest soustava zjevených pravd, podaných tak jasně a prostě, že člověk i nevědomý na té cestě nepotřebuje zablouditi.” ¹ Článek za článkem v řetězu pravdy odměňoval jeho úsilí, jak krok za krokem sledoval velké řady proroctví. Nebesští anjelé řídili jeho mysl, a otvírali Písmo jeho rozumu. VS 223.4