Velký Spor Věku

Kapitola 19—Reformátor poslední doby.

Williamsovi Millerovi a jeho spolu-pracovníkům bylo do-přáno hlásati výstrahu o druhém příchodu Krista ve Spojených Státech. Tato země stala se středem adventního hnutí. Tam také proroctví prvního anjelského poselství došlo nejpřímnějšího spojení. VS 221.1

Bodrý, poctivý rolník, jenž pochyboval o Božím původu Písma, ale přes to úpřimně toužil poznati pravdu, byl vyvolen Bohem, aby se stal vůdcem při hlásání druhého příchodu Kri-stova. Jako mnozí jiní hlasatelé pravdy, zápasil William Miller z počátku s chudobou, a obdržel tak poučení ve zmužilosti a sebezapření. Byl zdravé, tělesné soustavy, a již v dětství jevil nevšední rozumovou sílu. Když dospíval, jevila se tato ještě více. Jeho rozum byl čilý a dobře vyvinutý, a Miller dychtil po vzdělání. VS 221.2

Ačkoliv se mu nedostalo vyššího vzdělání, jeho láska ku bádání, a zvyk opatrného uvažování a ostrého posuzování, učinily z něho muže zdravého úsudku, a bystrých názorů. Byl bezúhonně mravní povahy, a těšil se závidění-hodné pověsti. Byl též všeobecně ctěn a vážen pro svou poctivost, šetrnost a laskavost. Silou své odvahy a píle nabyl velkých znalostí, při čemž však dále se vždy učil. Zastával s úspěchem různé občan-ské a vojenské úřady, a zdálo se, že cesta k bohatství a slávě jest mu otevřena. VS 221.3

Jeho matka byla velice zbožná, a tak již v mládí naň pů-sobily náboženské dojmy. Jako jinoch se však dostal do spo- lečnosti deistů, (lidí kteří popírají zjevení Boha,) jejichž vliv byl sesilován tím, že to byli vesměs řádní občané, lidé to citliví a dobrotiví. Žijíce uprostřed křesťanských zřízení, vytvořili svoji povahu do jisté míry pod vlivem svého okolí. Za vynikající vlastnosti, jež jim získaly úctu a důvěru, měli co děkovati bibli; a přece tyto dobré dary byly tak zvráceny, že působily proti slovu Božímu. Ve společnosti těchto mužů byl Miller přiveden k tomu, aby přijal jejich názory. Běžné výklady Písma poskytovaly nesnáze, jež se mu zdály býti nepřekonatelné; ale jeho nová víra, zavrhující bibli, nedávala mu za ni nic lepšího, a on ani z daleka nebyl uspokojen. VS 221.4

Miller přidržel se těchto názorů asi dvanáct let. Avšak u věku 34 let vtiskl Duch svátý do jeho srdce pocit, že se nalézá ve stavu hříšnosti. V dosavadní své víře nenacházel jistotu o štěstí záhrobním. Budoucnost jevila se mu temnou a velice chmurnou. VS 222.1