Poslové Naděje A Lásky

NEOHROŽENÝ SLUŽEBNÍK

Snad nikde neexistovalo prostředí, které by bylo pro křesťanství méně příznivé, než na císařském dvoře v Římě. Zdálo se, že Nero v sobě vymazal poslední stopu božského obrazu, a dokonce i lidství a byl zcela ovládán satanem. Jeho pobočníci a dvořané byli vesměs stejní jako on — prostopášní, zvrhlí a zkažení. Zdálo se být zcela nemožné, aby se křesťanství na Neronově dvoře a v jeho paláci ujalo. PNL 267.1

Ale stejně jako v mnoha jiných případech se i zde prokázala pravdivost Pavlova tvrzení, že zbraně jeho boje “mají od Boha sílu bořit hradby” (2 K 10,4). Dokonce i v Neronově domě bylo vybojováno vítězství kříže. Ze zhýralé družiny ještě zhýralejšího císaře se někteří obrátili a stali se Božími dětmi. Nebyli křes-ťany jen potají, ale svou víru veřejně vyznávali a nestyděli se za ni. PNL 267.2

Jak ale mohlo křesťanství proniknout a pevně se uchytit tam, kde se zdálo nemožné se o něm jen zmínit? Ve svém dopise Filipským Pavel uvádí, že jen díky jeho uvěznění se mu podařilo obrátit některé z Neronova domu. Obával se, že by se někteří věřící mohli domnívat, že mu jeho utrpení brání v šíření evangelia, a proto je ujistil: “Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia.” (Fp 1,12) PNL 267.3

Když se křesťanské sbory dozvěděly, že se Pavel chystá navštívit Řím, očekávaly, že evangelium dosáhne v tomto městě významného vítězství. Pavel již zasel pravdu v mnoha zemích a zvěstoval ji i ve velkých městech. Proč by se tomuto obránci víry nemělo podařit získat lidi pro Krista také v největší světové metropoli? Naděje křesťanů však vyhasly, když obdrželi zprávu, že se Pavel dostal do Říma jako vězeň. Pevně věřili, že až evangelium pronikne do tohoto významného střediska, rozšíří se rychle mezi všechny národy a na celé zemi zavládne jeho moc. Jak velké bylo nyní jejich zklamání! Přestože se však lidská očekávání nesplnila, Boží záměry zmařeny nebyly PNL 267.4

Pavel neupoutal pozornost dvora ke křesťanství svými kázáními, ale svými řetězy. Přestože sám byl ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. To však nebylo vše. Prohlásil: “Mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží.” (Fp 1,14) PNL 267.5

Pavlova trpělivost a radostná mysl, které projevoval během svého dlouhého a nespravedlivého zajetí, a jeho odvaha a víra byly samy o sobě jedním nepřetržitým kázáním. Jeho smýšlení, které se tolik lišilo od smýšlení světských lidí, svědčilo o tom, že v něm přebývá vyšší než pozemská moc. Apoštol svým příkladem povzbuzoval křesťany k horlivějšímu obhajování Boží věci, pro kterou nyní nemohl veřejně pracovat. V tomto ohledu mělo jeho uvěznění dalekosáhlý vliv. Právě když se zdálo, že je zbaven veškeré moci a nemůže už vůbec nic udělat ani nikomu prospět, sklízel úrodu pro Krista na polích, která pro něj byla zdánlivě nepřístupná. PNL 267.6

Ještě než skončilo jeho dvouleté věznění, mohl Pavel říct: “Po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista.” Mezi křesťany, jejichž pozdravy vyřizoval Filipským, zmiňuje zvláště ty, “kteří jsou z císařského domu”. (Fp 1,13; 4,22) PNL 268.1