Český ekumenický překlad
Skutky 22
1 “Bratří a otcové, vyslechněte, co vám chci nyní říci na svou obhajobu.”
2 Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, úplně se uklidnili a Pavel pokračoval:
3 “Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni,
4 a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit,
5 jak mi může dosvědčit velekněz a celý sbor starších. Od nich jsem dostal doporučující dopisy pro židovské souvěrce v Damašku a vydal jsem se tam, abych tamější stoupence nové víry přivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat.
6 Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe.
7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‘Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?’
8 Já jsem odpověděl: ‘Kdo jsi, Pane?’ A on mi řekl: ‘Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.’
9 Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil.
10 Řekl jsem: ‘Co mám dělat, Pane?’ A Pán mi řekl: ‘Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá.’
11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku.
12 Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který měl dobrou pověst u všech místních židů,
13 přišel za mnou, přistoupil ke mně a řekl: ‘Bratře Saule, otevři oči!’ A já jsem v tu chvíli nabyl zraku.
14 On mi řekl: ‘Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst.
15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel.
16 Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.’
17 Když jsem se potom vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli.
18 Spatřil jsem Pána, jak mi říká: ‘Pospěš si a rychle odejdi z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.’
19 Já jsem odpověděl: ‘Pane, oni vědí, že jsem dával uvěznit a bičovat v synagógách ty, kdo v tebe věří.
20 Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, byl jsem při tom, schvaloval jsem to a hlídal jsem šaty těch, kdo ho kamenovali.’
21 Ale Pán mi řekl: ‘Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!’ “
22 Poslouchali ho až do chvíle, kdy řekl tato slova; ale pak začali křičet: “Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!”
23 Protože křičeli, strhávali ze sebe šaty a házeli do vzduchu prach,
24 rozkázal velitel vojákům, aby Pavla zavedli do pevnosti; dal jim pokyn, aby při výslechu použili bičování, neboť chtěl zjistit, proč proti němu tolik běsní.
25 Když ho přivázali, řekl Pavel důstojníkovi, který měl službu: “Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?”
26 Když to důstojník uslyšel, šel k veliteli a hlásil mu to. Řekl mu: “Co chceš dělat? Ten člověk je římský občan!”
27 Velitel přišel k Pavlovi a ptal se ho: “Řekni mi, jsi římský občan?” On odpověděl: “Ano.”
28 Velitel mu na to řekl: “Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.” Ale Pavel prohlásil: “Já jsem se jako římský občan už narodil.”
29 Ihned od něho odstoupili ti, co ho měli vyslýchat. A velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.
30 Na druhý den, aby bezpečně zjistil, z čeho židé Pavla obviňují, dal ho vyvést z vězení a nařídil, aby se shromáždili velekněží a celá rada.