Český ekumenický překlad
Lukáš 20
1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
2 a řekli: “Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal.”
3 Odpověděl jim: “I já vám položím otázku. Řekněte mi,
4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?”
5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: “Řekneme-li ‘z nebe’, namítne nám: ‘Proč jste mu neuvěřili?’
6 Řekneme-li ‘od lidí’, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.”
7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.
8 Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.”
9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
13 Tu řekl pán vinice: ‘Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.’
14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‘To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.’
15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “To přece ne!”
17 On na ně pohleděl a řekl: “Co tedy znamená slovo Písma: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?’
18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.”
19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
21 Otázali se ho: “Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?”
23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
24 “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”
25 Řekl jim: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”
26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
27 Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:
28 “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‘Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’
29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.
30 Jeho manželku si vzal druhý,
31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32 Nakonec zemřela i ta žena.
33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.”
34 Ježíš jim řekl: “Lidé přítomného věku se žení a vdávají.
35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.
37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina ‘Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým’.
38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.”
39 Někteří ze zákoníků na to řekli: “Mistře, dobře jsi odpověděl.”
40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
41 Řekl jim: “Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‘Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’
44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?”
45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
46 “Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
47 Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.”