Český ekumenický překlad
Lukáš 8
1 Potom Ježíš porocházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků
2 a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů,
3 Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
4 Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
5 “Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.
6 Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
7 Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.
8 A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.” To řekl a zvolal: “Kdo má uši k slyšení, slyš!”
9 Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
10 On řekl: “Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
11 Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
12 Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
13 Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
14 Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
15 Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
16 Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
17 Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.”
19 Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup.
20 Lidé mu oznámili: “Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.”
21 On jim odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají.”
22 Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: “Přeplavme se na druhý břeh jezera.” Když odrazili od břehu
23 a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí.
24 Přistoupili a probudili ho se slovy: “Mistře, Mistře, zahyneme!” On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
25 Řekl jim: “Kde je vaše víra?” Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: “Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?”
26 Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
27 Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
28 Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: “Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.”
29 Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
30 Ježíš se ho zeptal: “Jaké je tvé jméno?” Odpověděl: “Legie”, protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.
31 A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.
32 Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil.
33 Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkré srázu do jezera a utopilo se.
34 Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic.
35 Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.
36 Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli.
37 A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil.
38 Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu:
39 “Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.” I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40 Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.
41 Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,
42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.
43 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.
44 Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
45 Ježíš řekl: “Kdo se mne to dotkl?” Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: “Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!”
46 Ale Ježíš řekl: “Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.”
47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
48 On jí řekl: “Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.”
49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: “Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.”
50 Ježíš to uslyšel a řekl: “Neboj se, jen věř a bude zachráněna.”
51 Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.
52 Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: “Neplačte. Nezemřela, ale spí.”
53 Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.
54 On však ji vzal za ruku a zvolal: “Dcerko, vstaň!”
55 Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.